Žena se schovávala s kolegy hluboko uvnitř budovy v místnosti, která měla být podle odhadů nejbezpečnější. Že je něco špatně, je napadlo ve chvíli, kdy v uzavřené místnosti ucítili vítr.

Následoval výpadek elektřiny, až se nakonec ocitli v naprosté tmě. V uších jim začalo praskat a o sekundy později přihlíželi scéně jako z konce světa.

Vše se sesypalo jako domeček z karet. „Bylo to, jako by nějaký člověk jednoduše odstranil kus zdi a zbytek se na nás pak sesypal,“ popisuje události Parsons-Perezová, jejíž nohy zůstaly uvězněné pod sutinami.

Lidé kolem ní se modlily, volali o pomoc nebo sténali bolestí. Zpočátku se snažila vtipkovat, aby udržela paniku na uzdě. Ve chvíli, kdy přestala cítit place na nohou jí ale začala tělem pomalu procházet hrůza. Poprvé ji napadlo, že tu možná opravdu zemře.

V zoufalé situaci ji ovšem napadlo, jak přivolat pomoc. Začala živě vysílat na Facebooku. „Nevím, kdo se dívá, ale potřebujeme pomoc. Jsme uvězněni, na mě spadla zeď. Nikdo se k nám nemůže dostat, modlete se za nás. Zkuste nám někoho poslat na pomoc,“ prosila rozřeseným hlasem kohokoliv, kdo její video viděl. V pozadí pak bylo slyšet sténání zraněných lidí.

Z historie prach

Chvíli před příchodem záchranářů se snažili její kolegové udělat díru do sádrokartonu, aby měli přístup ke vzduchu. Parsons-Perezová byla poslední, kterou ze zborcené místnosti vytáhli ven. „Jak jsem se dostala na vzduch, nedokázala jsem dělat nic jiného než děkovat Bohu. Je neuvěřitelné, že jsme se odtud dostali živí,“ dodala.

Tornádo zasáhlo téměř celé město. Z centra zůstala jen plocha se spoustou sutě a zbytky zdí. Staletá historie zmizela během sekund. „Tornáda ťala přímo do srdce Mayfieldu,“ popisuje pohromu místní bankéř Steven Elder. „Všechny naše historické budovy jsou na zemi. Je to jako válečná zóna nebo scéna z filmu,“ dodává. Elder se také podílí na organizaci sbírky, ze které by se mělo město postavit na nohy.

Hrůza a panika

V jiné části města musela Laurie Lopezová kromě sebe také uklidňovat svou devatenáctiletou dceru, která dostala panický záchvat. V devět hodin večer přišla na telefon upozornění, že se blíží tornádo. Podle instrukcí se schovala i se svou dcerou a dvěma psy na chodbě mezi kuchyní a ložnicí. „Asi po dvaceti minutách se začal celý dům otřásat a dcera začala křičet. Dostala panickou ataku,“ vzpomíná Lopezová.

Obě ženy z pohromy vyvázly živé, ale jejich dům nevydržel. Celá přední část dvoupatrové budovy se zřítila, přičemž kompletně zasypala jejich auto.

Přivázali se k potrubí

Když Timothy McDill zjistil, co se k nim žene, utekl i se svou rodinou do sklepa. Pro jistotu přivázal sebe, ženu, dvě vnoučata a čivavy s kočkou k odtokové rouře. Použil k tomu lano na stožár. 

"Vnoučata byla jako z oceli. Já a moje žena jsme brečeli i za ně,“ líčí McDill. Představa, že by děti ztratili, jim přišla příliš hrozná a nedokázali zadržet slzy.

Se strachem na těžkou noc vzpomínají i manželé Janesovi. Pár už se chystal do postele, když si manžel musel odskočit na záchod. „Zrovna jsem vykročil z koupelny, abych se vrátil do ložnice, když se zhroutila střecha a rozletěly zdi,“ vzpomíná.

Muž se ukryl pod jídelním stolem. Kvůli skleněným střepům, které všude kolem něj lítaly, byl pořezaný po celém těle. Začal křičet na ženu, aby zjistil, zda je v pořádku. Odpověděla mu a stejným způsobem se kontrolovali dokud nepřišli záchranáři.

Janesová vyvázla bez zranění, ale muže museli odvézt do nemocnice. Když se přijeli podívat na svůj dům následující den, zděsili se. Byl na strhnutí. Na jednom rámu dveří dokonce viděli krvavý otisk ruky, jak se Janes snažil dostat k manželce. Před očima se jim přehrávaly až nereálné vzpomínky jako z filmu. „Nechci se na to ani dívat. Tohle bych nepřál nikomu,“ říká Janes.

Tornádo ve státním parku

V Tennessee se rozhodli tři přátelé jít lovit kachny do státního parku Realfoot Lake. Cayden Rawls, Korbin Stanton a Aaron Jones věděli předem, že má být vítr a bouřky. Nechtěli si tím ale kazit oslavu Jonesovi promoce a nenapadlo je, v jakém měřítku bouře přijdou.

Když dorazili na místo, uslyšeli sirény, které varují před tornádem. „Asi o 15 minut později to přišlo,“ líčí Jones. Mladí muži naštěstí stihli dojet do nejbližšího motelu.

Všichni tři zůstali v jednom pokoji, kde plánovali tornádo přečkat. Asi patnáct metrů od nich byla obytná zóna s přívěsy. Když ráno otevřeli dveře, naskytl se jim pohled na postapokalyptickou krajinu. Z parku s přívěsy nezbylo téměř nic.

Jediné, čemu se tornádo vyhnulo bylo jejich auto a pár dalších vozidel. Vše ostatní bylo pryč nebo roztrháno na kousky. „Asi šest metrů od mého auta stál přívěs a tornádo ho kompletně zdemolovalo,“ popisuje Rawls.

Tři hodiny poté pomáhali hledat přeživší a odklízeli sutiny. „V televizi to vidíte pořád, ale nikdy vás nenapadne, že to zažijete na vlastní kůži. Na tohle se nedá trénovat,“ poznamenává Rawls, který je mimo jiné dobrovolný hasič.

Byl to jen začátek

Podobnou spoušť ráno viděl i Jeffrey Weir v arkansaském městě Bay. Večer byl doma sám a díval se na televizi. Sledoval přitom na mobilu, jak postupuje bouře, když mu vypadla elektřina. Šel se podívat ven, kde ho čekal neuvěřitelný pohled. Byl zvyklý na velké bouřky a špatné počasí, ale nedaleko před sebou viděl trychtýř tornáda. 

Zpočátku se nebál, dokonce stihl celý výjev vyfotit. Strach se ho zmocnil až ve chvíli, kdy uslyšel praskání stromů a větví. Rychle se proto vrátil do domu za svým psem. „Byla to jen první bouře a já věděl, že není poslední,“ vzpomíná na děsivé chvíle.

Doma se schoulil se svým čtyřnohým společníkem a modlil se, aby tornádo nešlo jeho směrem. Nevěděl totiž, jak zjistit jeho cestu. Ven se neodvážil a jediné, na co se mohl spoléhat, byly zprávy od jeho přátel.

Když ráno vyšel z domu, uviděl před sebou srdcervoucí výjev. Nedaleké městečko Trumann bylo kompletně zničené.

Vítr domy doslova roztrhal, odnesl střechy a rozházel trosky po polích a silnicích kam až oko dohlédlo. „Srdce mi krvácí pro ty, kteří ztratili své domovy. Obzvlášť teď, těsně před Vánoci. Vím, že to bude těžké se znovu postavit na nohy. Zabere to čas,“ poznamenal.

Skrýš v koupelně

Hayley Gibsonová většinou trávila večery na koleji v Edwardsvillu hraním online her nebo studiem. Rozhodně nebyla součástí jejího denního plánu večeře na zemi v koupelně.

Ten večer jí při hraní počítačové hry Fortnit vypadl proud. Hned poté se dozvěděla, že jsou v ohrožení tornáda a podle pokynů školy se schovala ve své koupelně bez možnosti kontaktovat své blízké. „Necítila jsem se tam bezpečně. Byla jsem jak na horské dráze. Nejdříve jsem se nudila, cítila jsem se osamělá, pak jsem začala být vystrašená a nakonec jsem se snažila sama sebe rozesmát, abych to zvládla,“ popisuje hodiny strávené v koupelně, kdy se dokonce psychicky připravila na to, že na ni místnost spadne.

I když se jí nic nestalo, donutilo ji to ale uvědomit si, jak je vděčná za svůj život a své blízké. „Nikdy jsem se necítila víc izolovaná. Když to venku bylo opravdu zlé, tak nějak jsem přijala, že jsem žila dobrý život. Uvědomila jsem si, že se smrti nebojím,“ svěřuje se.

Jen o kousek dál tornádo zabíjelo

Řidič Amazonu Austin J. McEwen neměl takové štěstí, jako Gibsonová. McEwen byl jedním z šesti zaměstnanců, kteří zemřeli ve skladu firmy. I on hledal útočiště v koupelně, stejně jako studenti na kolejích. Skladu se už ovšem smrtící tornádo nevyhnulo.

Z budovy záchranáři vyprostili prozatím 45 lidí. Pomalu se ovšem vzdávají naděje, že najdou ještě nějaké přeživší. „Znělo to, jako by tu jel vlak. Pak začaly kolem lítat kusy stropu. Schovávali jsme se podle instrukcí v koupelně asi dvě a půl hodiny,“ vzpomíná David Kosiak, který ze skladu vyvázl živý.

V jižních a středních Spojených Státech řádilo o víkendu alespoň 50 tornád. Zasáhly osm států, mezi nimiž jsou Arkansas, Illinois, Indiana, Kentucky, Missouri, Mississippi, Ohio a Tennessee.

Záchranáři se bojí, že tornádo zabilo více, než sto obětí. Jen v Kentucky jich bylo údajně alespoň osmdesát. Záchranáři a dobrovolníci i nadále hledají přeživší.