Ode dneška se smí vrátit zpět do svých domovů 357 obyvatel čtvrti Mijakodži, která je součástí města Tamura. Čtvrť byla jednou z mnoha komunit, které byly preventivně vysídleny poté, co fukušimskou elektrárnu poškodilo zemětřesení a následná přívalová vlna cunami 11. března 2011, kdy se roztavila jádra tří reaktorů.

„Mnozí z našich přátel se nevrátí," prohlásila 69letá Kimiko Kojamaová po svém návratu na velkou farmu, kde strávila 50 let svého života, zatímco její 72letý manžel Tošio se snažil spravit televizní anténu na střeše. „Nejsou tu pracovní příležitosti. Mladí lidé se také bojí radiace. Moje dcera sem nepřivede vnuky kvůli radiaci," dodala.

Mijakodži leží na okraji evakuační zóny, kterou úřady po jaderné katastrofě vytyčily v dosahu 20 kilometrů od elektrárny, aby uchránily občany před škodlivými dopady uniklého radioaktivního záření. Většina čtyřicetitisícového města Tamura, pod něž Mijakodži patří, se již nachází vně vysídlené oblasti.

„Období evakuace bylo dlouhé, ale jsem šťastný, že se konečně můžeme vrátit domů," řekl starosta Tamury Jukei Tomicuka. „Pro Tamuru a místní rodiny je to nový začátek," dodal.

Do Mijakodži dnes zamířilo podle agentury Reuters jen několik aut, na která čekaly televizní štáby. U silnice bylo vidět posedávat pár postarších žen, žádné děti ani rodiny na dohled nebyly.

Školy v Mijakodži se otevřou během tohoto týdne, již dnes prý ale přišlo do místní školky sedm žáků a také čtyři starší děti, zatímco dobrovolníci z firmy TEPCO, která je provozovatelem fukušimské elektrárny, odstraňovali led a sníh z dětského hřiště.

Šedesátník Kitaro Saito zůstane mimo Mijakodži, ačkoli touží vrátit se do svého rozlehlého domu na stráni jednoho z místních kopců. Je přesvědčen, že vláda využívá místní obyvatele jako pokusné králíky, aby vyzkoušela, jestli má povolit návrat domů i lidem z dalších obcí.

„Rodiny se dohadují, jak se rozhodnout. Obec to rozštěpí," tvrdí Saito před svým přechodným příbytkem. Po katastrofě bylo evakuováno na 100.000 lidí, kteří se doposud nemohli vrátit do svých domů a žijí buď v provizorních ubytovacích zařízeních, nebo se přestěhovali do jiných částí Japonska.

Návrat evakuovaných je o to těžší, že mnoho místních obyvatel pracovalo před neštěstím v elektrárně Fukušima. „Bylo to tady jediné zaměstnání a byli jsme za ně vděční," uvedla Kimiko Kojamaová. „Tvrdě jsme pracovali, abychom uživili naše tři dcery," dodala.


Základní údaje o mohutném zemětřesení v Japonsku, které v roce 2011 uvrhlo zemi do největší krize od druhé světové války (obyvatelé Tamury se mohou jako první z oblasti zamořené po havárii jaderné elektrárny Fukušima vrátit domů):

ČAS A MÍSTO: 11. března 2011 ve 14:46 místního času (6:46 SEČ) postihlo severovýchod Japonska zemětřesení o síle 9,0 stupně Richterovy škály; byly to největší zaznamenané otřesy v historii země a páté nejsilnější zemětřesení na světě od roku 1900. Ohnisko se nacházelo v oceánu 130 kilometrů východně od přístavu Sendai v hloubce 32 kilometrů. První z několikatýdenní série otřesů pocítili obyvatelé Japonska už 9. března.

CUNAMI: Zemětřesení vyvolalo místy několikametrovou vlnu cunami, která zničila stovky kilometrů východního pobřeží v regionu Tóhoku na největším japonském ostrově Honšú. K nejvíce postiženým patřily prefektury Iwate, Fukušima a Mijagi, kde přílivová vlna doputovala až deset kilometrů do vnitrozemí a v některých místech dosahovala výšky až 40 metrů. Vlna doputovala například až do Chile nebo Peru.

OBĚTI: Podle oficiálních statistik 15.884 lidí zemřelo a 2633 je evidováno jako pohřešovaní. Zraněno bylo 6148 lidí.

JADERNÁ KATASTROFA: Příliš vysoká vlna cunami poškodila či vyřadila z provozu chladicí systémy, včetně záložních generátorů, elektráren Fukušima 1, Fukušima 2 a Tokai. A i když se v nich už při signálu zemětřesení automaticky zastavila štěpná reakce, dál vznikalo „zbytkové teplo" a hrozilo přehřátí. Technici proto začali upouštět lehce radioaktivní páru a chladit reaktory mořskou vodou. Zatímco ve Fukušimě 2 a v Tokai se krizi podařilo zažehnat, ve třech reaktorech Fukušimy 1, které byly v době zemětřesení v provozu, došlo k explozím (reakcí vodíku) a požárům.

ÚNIK RADIACE: Havárie byla označena nejvyšším, sedmým stupněm škály INES a zapsala se po bok nejvážnější jaderné katastrofy v dějinách v ukrajinském Černobylu v roce 1986.

Přímo z Fukušimy byly hlášeny dva případy úmrtí, nikoli však kvůli ozáření. Japonský jaderný dozor uvedl, že 20 pracovníků obdrželo dávky přesahující 100 milisievertů (mSv), žádný pracovník neobdržel dávku vyšší než 170 mSv. Podle českého Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) to je zhruba dávka, kterou dostane průměrný Čech od přírodního pozadí za svůj život.

Větší problém představoval únik radioaktivní vody do oceánu a radioaktivních částí do ovzduší. Japonské úřady uvedly, že se do atmosféry dostalo 15.000 terabec­querelů radioaktivního cesia 137, což bylo zhruba jedna šestina toho, co uniklo z Černobylu. Radioaktivita se v okolí poškozené elektrárny objevila kromě pitné a mořské vody také v rýži, masu, mléce, ovoci a zelenině. Až v prosinci se odborníkům podařilo zchladit reaktory natolik, že už z nich neunikalo významné množství radiace. S únikem radioaktivní vody se ale elektrárna potýká dodnes a celková likvidace jaderného komplexu potrvá podle odhadů 30 až 40 let.

EVAKUACE: Úřady po havárii uzavřely oblast v dosahu 20 kilometrů od elektrárny, aby uchránily občany před škodlivými dopady uniklé radiace z jaderné elektrárny. Z této oblasti bylo evakuováno na 100.000 lidí, celkem muselo být evakuováno přes 300.000 lidí. Kolem čtyř milionů domácností se ocitlo bez elektřiny a 1,5 milionu rodin se potýkalo s výpadkem dodávek vody. Tři roky po katastrofě se téměř 270.000 lidí stále nemůže vrátit do svých domovů. Japonské úřady nyní povolily prvním lidem evakuovaným kvůli havárii ve Fukušimě návrat domů. Možnost trvale se nastěhovat zpátky do svých domovů dostalo 350 obyvatel města Tamura. Během příštích dvou let by je mělo následovat až 30.000 lidí, kteří byli preventivně vystěhováni z ochranné zóny kolem elektrárny.

ŠKODY: Třetí největší ekonomiku světa (po USA a Číně) postihla nejhorší krize od druhé světové války. Ekonomické ztráty Světová banka odhadla na zhruba 235 miliard dolarů (asi 4,6 bilionu korun), což z neštěstí činí nejnákladnější přírodní katastrofu v historii. Zcela bylo zničeno na 130.000 budov, další milion budov byl zničen částečně. Dále bylo zničeno asi 4200 komunikací, téměř 120 mostů a 30 železničních tras na celém východním pobřeží Honšú.

OSTATNÍ:

Ostrov Honšú se posunul o 2,4 metru východním směrem.

Varování před cunami bylo vyhlášeno po celém Tichomoří; větší škody způsobily na Havaji a na pobřeží Kalifornie, kde si vyžádaly jednu oběť.

Japonský premiér Naoto Kan rezignoval poté, co se na jeho hlavu snesla vlna kritiky kvůli způsobu, jak úřady na krizi reagovaly.

Před katastrofou pocházelo 30 procent elektrické energie v Japonsku z jaderných elektráren. Do května 2012 bylo uzavřeno všech 54 reaktorů v zemi a Japonsko se tak načas ocitlo poprvé od roku 1970 bez jaderné energie. Nová energetická koncepce ale předpokládá obnovení provozu těch reaktorů, které splní nové bezpečnostní normy.

Neštěstí ve Fukušimě načas otřáslo jaderným průmyslem a některé země, například Německo, Švýcarsko a Belgie se v reakci na to rozhodly postupně jadernou energetiku úplně či částečně opustit.