Zvláštní a prostým rozumem nevysvětlitelné jevy, jímž je přičítán magický význam, provázejí lidstvo odpradávna. Pozoruhodné na mnohých z nich je také to, že je neumí uspokojivě vysvětlit ani moderní věda. Ale i v případech, že ano, jde o události tak kouzelné, že se pro ně hodí slovo zázrak.

Zázračný úkaz

Asi nejslavnější zázračný úkaz, který potvrdilo na 70 tisíc přihlížejících lidí, se odehrál před 102 lety u portugalské vesničky Aljustrel nedaleko města Fátima. Od května do října 1917 tu tři malí pasáčci, Lúcia dos Santosová se sestřenicí Jacintou a bratrancem Franciskem Martem, pozorovali každého 13. dne v měsíci zjevení Panny Marie. Ta je prý žádala, aby se modlili růženec, který je klíčem ke světovému míru (v té době už třetím rokem zuřila první světová válka, v níž bojovalo také mnoho mladých Portugalců).

Protože děti si to nenechaly pro sebe, proudily brzy do Fátimy tisíce poutníků. Dne 13. října 1917 se pak do údolí, v němž se Boží Matka údajně zjevovala, vydalo na 70 tisíc lidí včetně novinářů. Ti všichni se chtěli stát svědky zázraku, jenž se měl podle dětí onoho dne udát, „aby všichni uvěřili“.

Podle pozdějších svědectví hustě pršelo, ale v poledne se mraky roztrhaly a ukázalo se slunce, jež se chovalo úplně jinak, než by se dalo očekávat. „Chvělo se, provádělo náhlé neuvěřitelné pohyby v rozporu se všemi vesmírnými zákony – podle vyjádření většiny lidí 'tančilo',“ zapsal Avelino de Almeida, reportér novin O Século.

„Slunce, v jedné chvíli obklopené šarlatovou září, vzápětí zahalené do žluté a nachové barvy, se zdálo nesmírně rychle rotovat, chvílemi jako by se uvolnilo z oblohy a blížilo se k zemi, vyzařujíc silný žár,“ citovaly noviny Ordem očního lékaře Domingose Pinta Coelha.

Podle některých skeptiků mohl být zmíněný úkaz fyzikálním jevem zvaným par-helium neboli „paslunce“ či „vedlejší slunce“. Jde o druh halového jevu, kdy se na obloze vedle Slunce objeví jasná skvrna, obvykle ve dvojici s podobnou skvrnou na opačné straně. Jev vzniká lomem paprsků světla při průchodu ledovými krystalky vysoko v ovzduší.

Dne 13. října 1930 uznala římskokatolická církev fátimské zjevení jako zázrak.

Zázračné uzdravení

Budeme-li se ptát, jaké místo na světě proslulo nejvíc svou spojitostí se zázračnými uzdraveními nevyléčitelně nemocných, pak asi každého napadne slovo Lurdy. Od 11. února 1858, kdy se zde mladé Bernadettě Soubirousové zjevila Panna Marie, se jeskyně v podhůří Pyrenejí nedaleko jihofrancouzského města Lurdy stala jedním z nejdůležitějších římskokatolických míst na světě. Mezi nejslavnější případy uzdravení patří případ Jeanne Fretelové, která jako třiadvacetiletá dostala v roce 1937 v důsledku tuberkulózy zánět pobřišnice.

Ten jí způsoboval trvale velké bolesti břicha spojené s vnitřním i vnějším krvácením. Během 11 let podstoupila 13 různých operací, ale její stav se nelepšil. Do Lurd ji její přátelé dopravili v roce 1948 už v bezvědomí po tříměsíčním kómatu. Lurdský kněz Rogues jí při mši v tzv. Růžencové bazilice, která je součástí Svatyně Panny Marie Lurdské, zkusil položit na jazyk hostii. Několik okamžiků nato se Jeanne probrala z kómatu.

Kněží ji pak přemístili přímo do jeskyně, kde prý měla pocit, jako by ji někdo zvedl a posadil, i když u ní nikdo nebyl. Brzy nato se uzdravila.

Případ Fretelové, uznaný církví jako zázrak v roce 1950, není jediný, k němuž v Lurdech došlo. V březnu 1976 se zde ze selhávání ledvin vyléčila čtrnáctiletá Lorraine Echevariová – i ona mluvila o tajemném zjevení ženy, jež ji prý vyzvala k uzdravení, aby mohla zvěstovat lidem, že Ježíš žije.

A v roce 1989 církev uznala jako zázrak i vyléčení desetileté Delíziy Cirolliové, u níž lékaři diagnostikovali zhoubnou rakovinu kostí. K divu v tomto případě sice nedošlo přímo v Lurdech, ale dva měsíce po jejich návštěvě se dívka jednoho rána probudila a cítila se zdravá. Kontrolní vyšetření prokázala, že sarkom zmizel.

Příčinnou souvislost mezi případy úspěšných vyléčení a návštěvou Lurd zkoumá lékařský úřad Bureau des Constatations Médicales.

Zázračné přežití pádu

Jako zázrak nespojovaný s žádným božským zjevením můžeme označit událost, k níž došlo na našem území, konkrétně 26. ledna 1972 nad Srbskou Kamenicí v tehdejším Československu. V zavazadlovém prostoru jugoslávského dopravního letadla DC-9 tehdy vybuchla nálož, kterou tam umístili členové chorvatské, protisrbsky orientované fašistické organizace Ustaša. Letadlo se ve výšce 10 050 metrů rozlomilo a zřítilo k zemi, katastrofa však přesto nezabila všechny lidi na palubě.

Srbská letuška Vesna Vulovičová se v okamžiku exploze nacházela ve střední části letadla a jako jediná pád z desetitisícové výšky přežila. Z katastrofy vyvázla se zlomenýma nohama, frakturou lebky a třemi zlomenými obratli, ze všech zranění se však vyléčila. Zemřela až v 66 letech, 23. prosince 2016.

Vesna je podle Guinessovy knihy rekordů dodnes držitelkou světového rekordu v přežití volného pádu bez padáku z největší výšky, na druhé straně je třeba uvést, že případy přežití volného pádu letadla z více než třítisícové výšky nejsou tak výjimečné. Světově proslulým se stal třeba příběh sedmnáctileté Juliane Köpckeové, která na Štědrý den 1972 jako jediná přežila havárii letadla, jež se po úderu blesku rozpadlo ve výšce 3,2 kilometru a zřítilo do amazonského pralesa. Juliane přežila katastrofu jen s odřeninami a zlomeninou klíční kosti, dokázala sama najít cestu z pralesa a po 11 dnech byla zachráněna.

Zázračná schopnost

V 90. letech udivoval americký mág David Copperfield celý svět svým trikem, při němž se vznášel v prosklené bedně. Historie však zná i příklady levitace bez triků.

V letech 1603 až 1663 žil v Itálii muž jménem Josef Desa, jenž byl v roce 1628 vysvěcen na kněze a stal se františkánským mnichem Josefem Kopertinským. Právě on proslul zázračnou schopností vznášet se ve vzduchu, jež mu vynesla přízvisko „létající světec“.

Poprvé se prý tato jeho schopnost projevila při náboženském procesí, které 4. října 1630 uspořádalo město Kopertino  k uctění svátku svatého Františka z Assisi. Mnich Josef se náhle v extázi vznesl nad průvod, a když si uvědomil, co se stalo, ze studu se schoval v domě své matky. Jeho levitace se prý později často opakovaly, a to nezávisle na jeho vůli. Získaly si ale velkou pozornost a začal být obviňován, že si hraje na Mesiáše. Konec života proto prožil v izolaci pod dohledem inkvizice. V roce 1753 byl nicméně církví blahoslaven a v roce 1767 prohlášen za svatého. Dnes je považován za patrona všech letců i studentů, kteří „vyletěli“ od zkoušky.

Zázračné ožití

Jistě, o jednom muži, který vstal po třech dnech z mrtvých, jste už nejspíš slyšeli – ostatně si příští týden opět připomeneme jeho narození. Ale zázrak zmrtvýchvstání se udál i lidem, o nichž čtyři evangelia nikdo nenapsal.

V září roku 2014 přijala floridská nemocnice Boca Raton čtyřicetiletou nastávající maminku Ruby Graupera-Cassimirovou. Žena porodila zdravou holčičku, ale kvůli embolii plodovou vodou upadla do bezvědomí, přestala dýchat a její srdce přestalo tlouct.

Lékaři se ji snažili oživit celé tři hodiny, ale marně. Nakonec ji prohlásili za mrtvou, protože 45 minut neměla žádný puls. Pak se však stal zázrak: srdce ženy začalo náhle samo opět bít.

„Pamatuji si, že jsem byla jako v tunelu a uviděla duchovní bytost, o níž věřím, že to byl můj táta,“ řekla později žena. „Za ním bylo světlo a hodně dalších duchů. Pak mě ale zastavila neznámá síla a já věděla, že k nim ještě nesmím. Že jsem byla vybrána, abych tu ještě byla.“