Ruské síly zabily předáka čečenských povstalců Doku Umarova. Oznámila to v pondělí agentura Interfax s odvoláním na neupřesněné zdroje ruských silových struktur.

Umarov se stal vůdcem čečenských ozbrojenců poté, co ruská bezpečnost v červenci 2006 zabila hlavního čečenského polního velitele Šamila Basajeva.

Ruskem podporovaný čečenský prezident Ramzan Kadyrov svého času Umarova označil za svého hlavního nepřítele.

Informaci o zabití Umarova sdělil Interfaxu nejmenovaný zdroj ruských silových struktur. Podle jeho slov byl Umarov zabit při speciální operaci ruských sil „na území jedné z republik severního Kavkazu“. Nyní se provádí analýza, která má potvrdit konečnou identifikaci těla.

Čečenské zdroje podle Interfaxu smrt Umarova zatím nepotvrdily. „Nemáme žádné důkazy, na jejichž základě by bylo možno potvrdit nebo vyvrátit informaci o tom, že bylo údajně nalezeno tělo Doku Umarova zabitého při operaci ruských sil,“ řekl telefonicky Interfaxu zdroj z čečenského vedení.

Osudy čečenských povstaleckých vůdců

Džochar DUDAJEV – První čečenský prezident (zvolen 7. října 1991). Po volbách však vzniklo dvojvládí, neboť proruský dočasný Nejvyšší sovět a Moskva výsledky voleb neuznaly. Situace dospěla k první rusko-čečenské válce (1994–1996). V říjnu 1995 Dudajevovi vypršely pravomoci, ale nadále byl považován za prezidenta. Dudajev, jenž přežil několik pokusů o atentát, zemřel v noci z 21. na 22. dubna 1996 nedaleko Grozného po raketovém útoku ruských jednotek.

Ámir CHATTÁB – „Černý Arab“ údajně pocházel z Jordánska či ze Saúdské Arábie. V roce 1996 byl jmenován vojenským velitelem hlavního výcvikového střediska ozbrojenců v Čečensku. Zastupoval také nejhledanějšího z čečenských vůdce Šamila Basajeva a velel islámské internacionální brigádě. Byl podezříván z účasti na několika teroristických akcích, včetně útoku na americká velvyslanectví v Keni a Tanzanii v roce 1998. Chattába připravil o život 19. března 2002 otrávený dopis.

Salman RADUJEV – Jeden z nejobávanějších rebelů, přezdívaný „Kavkazský tygr“ nebo „Meč prorokův“. V březnu 2000 byl ve vážném zdravotním stavu zatčen. Podle ruských zdrojů zemřel 14. prosince 2002 na vnitřní krvácení ve věznici, kde si odpykával doživotní trest za terorismus a vraždy, především za přepadení nemocnice v dagestánském Kizljaru v roce 1996. Radujev se přihlásil i k dalším útokům. Byl oddaným stoupencem Dudajeva, s jehož dcerou se oženil.

Zelimchan JANDARBIJEV – V čele Čečenska stanul v dubnu 1996 po smrti Dudajeva. Od roku 2000 žil v exilu v katarské metropoli Dauhá. Moskva ho obviňovala z terorismu, od roku 2001 figuroval na seznamu hledaných osob Interpolu a OSN kvůli údajným vazbám na Al-Káidu. Jandarbijev zemřel 13. února 2004 na následky atentátu, který na něj spáchali v Dauhá dva ruští agenti, kteří byli za čin odsouzeni na doživotí a byli vydáni Moskvě.

Aslan MASCHADOV – Prezidentem byl zvolen v lednu 1997 a zpočátku jeho vládu uznávala i Moskva. Po vypuknutí druhé rusko-čečenské války v říjnu 1999 uprchl do hor. Od té doby se skrýval a Kreml, který jej vinil z několika teroristických útoků na území Ruska, se jej marně snažil dopadnout. Maschadov přišel o život během „speciální operace“ v čečenské obci Tolstoj-Jurt v severním sektoru Čečenska 8. března 2005.

Abdul Chalim SAJDULLAJEV – Nástupce Maschadova začínal jako řadový bojovník v první čečenské válce. V 90. letech působil jako soudce islámského soudu a poté jako televizní duchovní. Byl zabit v červnu 2006 při „speciální akci“ ruských jednotek v Argunu. Nahradil ho viceprezident Doku Umarov.

Šamil BASAJEV – Nejhledanější z čečenských vůdců, byl mu připisován útok na beslanskou školu 1. září 2004. Hlásil se mimo jiné i k obsazení nemocnice v Buďonnovsku (1995) nebo moskevského divadla na Dubrovce (2002). Původně byl spojencem Maschadova, ale poté se jejich cesty rozešly. Krátce byl úřadujícím předsedou vlády. Pro Čečence byl svého času národním hrdinou, Rusové vypsali na jeho hlavu vysokou odměnu. V červnu 2006 byl jmenován viceprezidentem a předsedou povstalecké vlády. V noci na 10. července 2006 byl zabit při akci ruských jednotek v Ingušsku.

Doku UMAROV – Účastník obou rusko-čečenských válek byl považován za jednoho z nejsurovějších velitelů, odmítal jakékoli vyjednávání s Moskvou a jeho cílem bylo rozšíření teroristických akcí za hranice Kavkazu. Na svědomí měl několik teroristických útoků a jeho jméno figurovalo mezi vůdci teroristického útoku v severoosetském Beslanu v roce 2004. Jeho účast se ale nepotvrdila. Umarov byl blízkým přítelem Basajeva, svého času ale také šéfoval bezpečnostní radě za vlády Maschadova. V červnu 2006 se stal prezidentem po zabitém Sajdullajevovi, již předtím působil jako viceprezident. V roce 2007 vyhlásil „kavkazský emirát“ a sám se prohlásil jeho vůdcem. Několikrát byl označen za mrtvého a jeho obličej poznamenala řada zranění, které zakrýval plnovousem. Nyní bylo oznámeno, že zahynul.

Na svobodě:

Achmed ZAKAJEV – Zmocněnce čečenských povstalců, hlavně Aslana Maschadova, obviňuje Moskva z účasti na mnoha teroristických akcích, které údajně spáchal během první války v Čečensku. Západoevropské země, nejprve Dánsko a pak Velká Británie, kde převážně pobývá, jej však odmítly do Ruska vydat. Ve vládě povstalců měl Zakajev na starosti resort kultury.