Kliknutím zvětšíteKoncem 19. století spolu soupeřily na severoamerickém kontinentu dva obří cirkusy, cirkus Forepaugh, jehož majitelem byl Adam Forepaugh, a cirkus Barnum & Bailey, jehož zakladatelem byl Phineas Taylor Barnum, známý jako P. T. Barnum. Oba cirkusy se mimo jiné předháněly v tom, kdo bude mít více slonů a čí sloni budou největší a nejexotičtější. A tento už tak neetický závod ještě akcelerovaly nejrůznějšími podvody.
Sloní válka plná podvodů
Jedním z podvodů byla i samotná slonice Topsy, která se narodila kolem roku 1875 ve volné přírodě v jihovýchodní Asii a brzy na to byla odchycena obchodníkem se slony.
Ten poté prodal slonici Adamu Forepaughovi, který ji nechal tajně propašovat do Spojených států, aby ji mohl propagovat jako první sloní mládě narozené v Americe. Jméno „Topsy“, jež pro ni zvolil, pochází ze jména otrokyně z knihy Chaloupka strýčka Toma.
V únoru 1877 Forepaugh v tisku oznámil, že jeho cirkus se nyní může pochlubit „jediným slůnětem, které se kdy narodilo na americké půdě“. Jenže obchodník se slony, který mu Topsy prodal, prodával slony také P. T. Barnumovi a o podvodu se mu zmínil. Barnum okamžitě celou věc zveřejnil a Forepaugh se pokusil celou věc zamaskovat tím, že v další inzerci označoval Topsy za prvního slona narozeného mimo tropy.
Tyto podvody pokračovaly pořád dál. V roce 1883 získal P. T. Barnum mladého slona s bílými skvrnami v tváři a na trupu a začal ho vydávat za „Nebeský drahokam“, údajně posvátného bílého slona, kterého prý koupil v Barmě za 200 tisíc dolarů.
Když to zjistil Forepaugh, okamžitě se pokusil kontrovat vlastním bílým slonem „Světlo Asie“, pětiletým, asi tunu vážícím asijským samcem, který neměl jen bílé skvrny jako Barnumův objev, ale byl celý bílý – jenže ve skutečnosti byl normálně světle šedý a jeho vybělení dosáhl Forepaugh několikanásobnou aplikací vápna.
Oba cirkusoví podnikatelé se pak v tisku napadali z falšování a z toho, že ten druhý je podvodník, v čemž měli nejspíše oba nemalou část pravdy.
„Válka bílých slonů“ skončila až poté, co Barnumův „Nebeský drahokam“ uhořel a Forepaugh oznámil, že jeho slon „Světlo Asie“ uhynul přes zimu na podchlazení.
Ve skutečnosti ale tento slon nezahynul. Forepaugh ho jen nechal umýt od vápna a v následujíí sezóně ho uvedl pod jiným jménem jako svou novou atrakci. Tentokrát ho pojmenoval John L. Sullivan po nejslavnějším pěstním zápasníkovi té doby, považovaném za prvního šampiona těžké váhy v moderním boxu. Na chobot mu nasadil boxerskou rukavici a takto ho nechával „zápasit“ s šašky v manéži.
„Když se Forepaugh a P. T. Barnum finančně vyčerpali ve snaze překonat jeden druhého a mít co nejvíce slonů, začali svá sloní stáda prostě vybíjet,“ píše Samuel Hawley.
Jako první přišli na řadu problémoví samci, kteří by mohli být při zahnání do úzkých extrémně nebezpeční. Jednoho obřího slona jménem Bolivar věnoval Forepaugh v roce 1888 zoo ve Filadelfii, ale o šťastně dožitý život se mu tím nepostaral. Bolivar byl považován za nebezpečného, a tak jej zoo nechala spoutaného na řetězu v malém výběhu, kde se kymácel na místě až do své smrti v roce 1908.
Problémová Topsy
Za problémového a „špatného“ slona platila také Topsy. Její neblahou pověst přiživila tragická událost z roku 1902, kdy v cirkusu zahynul divák James Fielding Blount.
Výpovědi o tom, co přesně se stalo, se v dobových pramenech různí, podle nejrozšířenější verze se ale možná opilý Blount vloudil ráno 27. května 1902 do stanu zvěřince, kde byli i všichni sloni svázaní v řadě, a začal je dráždit. Konkrétě Topsy údajně házel do očí písek a poté jí připálil extrémně citlivou špičku chobotu doutníkem. Týraná slonice se po Blountovi ohnala, povalila ho svým trupem na zem a tam mu nohou nebo kolenem rozdrtila hlavu.
Se zprávami o Blountově smrti se v novinách objevily i zmínky o předchozích vražedných útocích Topsy, podle nichž prý tato slonice zabila až 12 mužů, ale podle všeho byly vylhané. V roce 2013 se je znovu pokusil prověřit novinář Michael Daly, který o Topsy připravoval knihu, a zjistil pouze to, že v Texasu zranila jednoho z krotitelů jménem Mortimer Loudett.
Publicita vyvolaná Blountovou smrtí nicméně začala přivádět do cirkusu velké davy, které toužily „vraždící“ slonici vidět. A to vedlo k dalšímu incidentu. V červnu 1902, když Topsy vykládali na nádraží Kingstone v New Yorku ze speciálně upraveného vagonu, zkusil jeden z přihlížejících jménem Louis Dondero polechtat slonici za uchem klackem.
Topsy jej uchopila chobotem kolem pasu, zvedla ho do vzduchu a mrštila jím o zem. Muž tento atak přežil a slonici zabránil v dalším pokračování útoku krotitel, ale cirkus se po tomto extempore přece jenom rozhodl Topsy prodat.
Opilý krotitel
Jejím kupcem se stal ještě týž měsíc Paul Boyton, majitel lachtanního parku na ostrově Coney, který tak rozšířil svůj zvěřinec. Spolu s Topsy přijal i jejího krotitele Williama Alta.
Letní sezóna roku 1902 se bohužel Boytonovi nevydařila a koncem roku pronajal celou svou atrakci Fredericku Thompsonovi a Elmeru Dundymu. Ti ji začali přestavovat na mnohem větší park, pojmenovaný jako Luna Park (což se později stalo synonymem pro tento typ zábavních venkovních parků).
Topsy sloužila nové atrakci. Novináři ji sledovali, jak pomáhá přemísťovat dřevo pro stavbu nových atrakcí, a psali o tom, že slonice tím vykonává „pokání“ za své řádění.
Alt, který měl slonici na starost, ale podléhal stále více alkoholu, a když byl pod parou, choval se neodpovědně. Jednou Topsy popichoval vidlemi a snažil se ji tak přimět k tomu, aby tahala zábavní kočár. Když ho kvůli tomu zastavil policista, uvolnil ji z postroje a nechal ji volně pobíhat v ulicích. Incident skončil krotitelovým zatčením a varováním, ale Alt se nepoučil.
V prosinci 1902 se znovu opil, nasedl na slonici a projížděl se na ní po ostrově. Dokonce se s ní pokusil vyrazit dveře na policejní stanici, kde Topsy halasně zatroubila, což vedlo policisty k tomu, že se schovali do cel. Po tomto icidentu byl Alt propuštěn.
Smrt jako atrakce
Bez Alta už neměla Topsy pro majitele Luna Parku Fredericka Thompsona a Elmera Dundyho žádnou cenu a rozhodli se jí zbavit. Žádná zoo ani jiný cirkus ale o slonici nestály, a tak nakonec tiskový agent Luna Parku Charles Murray 13. prosince 1902 oznámil, že Topsy bude během několika dní usmrcena elektrickým proudem.
Park pak začal zprávy o chystané sloní popravě dávkovat tak, aby se neustále objevoval v novinách. K 1. lednu 1903 Thompson s Dundym vyhlásili, že slonice bude 3. nebo 4. ledna veřejně oběšena, a začali na to vybírat vstupné ve výši 25 centrů na hlavu. Jako vhodné místo vybrali ostrov uprostřed laguny, kde měl být středobod jejich nově budovaného parku, šedesátimetrová elektrická věž (začátkem ledna 1903 dosahovala její konstrukce zhruba 23 metrů).
V tu dobu se konečně rozhodl zakročit prezident Americké společnosti pro předcházení krutostem na zvířatech John Peter Haines. Oběsit slona zakázal jako zbytečně krutý způsob zabití a současně oznámil Thompsonovi s Dundym, že nemohou ze sloní popravy dělat veřejnou podívanou a účtovat si za ni vstupné.
Thompson s Dundym tedy začali s Hainesem jednat a navrhovali mu, ať jeho společnost slonici odkoupí. Tak daleko ale Hainesova láska ke zvířatům nešla. Dohodl nicméně s oběma muži, že slonice bude sprovozena ze světa co možná nejrychleji a bezbolestně. Mělo jít o kombinaci uškrcení slonice silnými lany připevněnými k navijákům poháněným parním strojem, otrávení a zabití elektrickým proudem.
Jako datum Topsyina skonu byla nakonec zvolena neděle 4. ledna 1903. Navzdory původní dohodě, že nepůjde o veřejnou podívanou, přilákala dosavadní publicita na 1500 diváků a kolem stovky tiskových fotografů. Thompson a Dundy vpustili do parku jen stovku lidí, další čumilové ale prolezli skrz plot a tisíce dalších obsadily balkony a střechy okolních budov, jejichž majitelé si účtovali vstupné na akci. Ze smrti slonice se měla přece jenom stát atrakce.
Úder proudu
Na rozestavěnou elektrickou věž byla nainstalována lana, která měla pomoci slonici uškrtit, a do parku byl povolán tým místní energetické společnosti Edison Electric Illuminating Company z Brooklynu pod dohledem hlavního elektrikáře P. D. Sharkeyho, jenž se měl postarat o skolení slonice elektrickým proudem.
Účast Edisonovy společnosti vedla k tomu, že mnozí dodnes považují slonici Topsy za oběť takzvané války proudů, tedy podnikatelské bitvy svedené mezi Nikolou Teslou a Thomasem Alvou Edisonem o to, zda se ve světě podnikání prosadí střídaný nebo stejnosměrný proud.
„Událost, kterou Thomas Edison zachytil na film, byla jedním z řady usmrcení zvířat elektrickým proudem, které Edison zinscenoval, aby zdiskreditoval střídavý proud,“ tvrdí podle Kat Eschnerové ze Smithsonian Magazine Tony Long pro Wired. Podle Eschnerové ale válka proudů skončila už v 90. letech 19. století, v době Topsyiny smrti tak bylo o vítězství střídavého proudu již rozhodnuto a nebohá slonice byla mnohem spíše obětí předchozí sloní války majitelů cirkusu, nikoli války proudů.
V onu osudnou neděli vyvedl slonici z jejího kotce do nedokončeného Luna Parku odborník na slony Carl Goliath. Topsy zřejmě něco vycítila, protože podle dobových zpráv odmítla přejít most do laguny a ignorovala i nabízenou mrkev a jablka. Když Goliath s jejím převedením neuspěl, pokusili se majitelé parku ještě jednou oslovit Alta a nabídli mu 25 dolarů, když ji tam dostane, ale bývalý krotitel odmítl: „Ani za tisíc!“
Parní stroj, lana a elektrické vedení tak nakonec byly přemontovány na místo, kam se Topsy podařilo dovést. Topsy byla uvázána na lano, které bylo z jedné strany připevněno ke sloupu a z druhé připojeno k navijáku. Na nohy jí elektrikářský tým připevnil dřevěné sandály s měděnými elektrodami, od nichž vedl měděný drát k devět bloků vzdálené elektrické osvětlovací továrně, kde technici čekali na signál. K poslednímu žrádlu dostala slonice mrkev s kyanidem draselným, kterou jí nakrmil tiskový agent Charles Murray.
Elektrickým proudem usmrcená Topsy na Coney Islandu
Ve 14:45 dal Sharkey signál a elektrikář na telefonu oznámil vrchnímu inspektorovi v elektrárně, aby sepnul spínač. Do Topsyina těla tak bylo na deset vteřin vysláno 6600 voltů, které slonici srazily k zemi. Údajně zemřela „bez bolestného troubení“.
Vznikl film
Sloní popravu natočil filmový štáb Edisonovy filmové společnosti, pravděpodobně v režii Edwina S. Portera nebo Jacoba Blaira Smithe. Během několik týdnů byly tyto záběry přidány k filmům, které se tehdy promítaly v Edisonových kinetoskopech. Šlo o krátké snímky ze života na ostrově Coney, jež jinak zobrazovaly jízdy na koni, koupání, plavení koní a podobně.
Film měl podle některých Edisonových kritiků především zdiskreditovat střídavý proud, tato teorie ale není nijak zvlášť prokázána. Moc pravděpodobné to není, protože v té době už válka proudů skončila a Edisonovi protivníci, Nikola Tesla a George Westinghouse, v ní zvítězili. Nižší náklady na distribuci nakonec rozhodly spor ve prospěch střídavého proudu, i když v některých městských oblastech stejnosměrný proud přetrval.
Sám Edison se pravděpodobně Topsyina zabití žádným způsobem neúčastnil a na místě ani nebyl: v žádné novinové zprávě není zmiňován a ani jeho soukromá korespondence se o této události nezmiňuje.
Pro nešťastnou slonici, kterou velkou část jejího života drželi v zajetí, bez toho, že by zohlednili potřeby, které tento vysoce inteligentní a emotivní druh zvířat má, byl samozřejmě nějaký spor o vhodnost jednoho či druhého proudu zcela nepodstatný.
Edisonův štáb nakonec poskytl natočení 74vteřinový film Kongresové knihovně jako „papírový výtisk“ (fotografický záznam každého snímku filmu) pro účely ochrany autorských práv. Díky tomu byl film o sloní popravě zachráněn pro další generace. A příběh umučené slonice se stal nesmrtelný.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
