Na jih po moři utekl s celou svou rodinou, včetně těhotné manželky, bratra a jeho dětí. Vzal s sebou i urnu s popelem svého otce. Zběsilý úprk byl o to těžší, protože vláda Severní Koreje uzavřela po nástupu covidové pandemie hranice.

Rozhovor reportéra BBC s přeběhlíkem Kimem proběhl v Soulu jen pár měsíců poté, co byl s jeho rodinou propuštěn z přesídlovacího centra. Nejdříve se snažil popsat důvody, proč k útěku vůbec došlo. Při nástupu covidové pandemie v zemi panovala přísná pravidla. Některé vesnice byly donuceny přejít do karantény, ve které však selhal systém zásobování a lidé hladověli. Kim se reportérovi svěřil, že na vyhladovění zemřeli i jeho známí, kteří se živili farmařením. Špatnou úrodu měli státu vynahradit svými soukromými potravinovými zásobami.

Svědectví ze Severní Koreje naznačuje, že situace v totalitní diktatuře je nejhorší od hladomoru z druhé poloviny 90. let:

Zemědělství v KLDR. Ilustrační snímek
Raději se sami zabili. V Severní Koreji lidé umírají hlady, ze svědectví mrazí

Zoufalou situaci se zásobováním potravin se nepodařilo nezávisle potvrdit, Severní Korea však v březnu 2023 požádala Světový potravinový program o pomoc. Stát také mnozí obviňovali z toho, že chtěl úmyslně profitovat z pandemie a využít ji ještě k většímu utlačování obyvatel. Dalším významným zásahem bylo podle Kima uzavření hranic a tím pádem i veškerého obchodu.

Popravy za poslouchání písniček

Hlavním důvodem, proč se Kim rozhodl utéct do Jižní Koreji, byl pocit větší svobody, menší korupce a spravedlivější zacházení s obyvateli. Dle jeho slov se v zemi v poslední době začaly dít nekalé praktiky, včetně zřízení zásahové jednotky, jež zastavovala lidi na ulici a zastrašovala je. Nejzávažnějším prohřeškem, kterým se mohli lidé provinit, bylo získávání a sdílení externích informací, hlavně jihokorejské kultury. Při přistižení při činu mohla jedince čekat poprava, nebo pracovní tábor.

Sám Kim byl údajně svědkem veřejné popravy muže, který poslouchal 70 jihokorejských písní, zhlédl tři filmy, a ty navíc poslal svým známým. „Jsou nemilosrdní, všichni jsou vyděšení,“ uvedl Kim.

Ač je objektivní ověření daných praktik problematické, server BBC uvedl, že v roce 2020 Severní Korea opravdu přijala nový zákon, který povoluje popravu lidí, jež sdílejí jihokorejský obsah. „Severní Korea vždy využívala veřejné popravy jako prostředek ke kontrole obyvatelstva,“ řekla Joanna Hosaniaková z Citizens' Alliance for North Korean Human Rights.

Ambiciózní plán

Ke konečnému rozhodnutí o útěku Kima přiměla sebevražda přítele, jenž ukončil svůj život, protože kvůli touze po rozvodu musel strávit nějaký čas v pracovním táboře. Společně s bratrem a jeho manželkou plánovali útěk sedm měsíců. Díky tomu, že bratr žil v rybářské městečku blízko jihokorejských hranic, se nakonec rozhodli pro riskantní únikovou cestu po moři.

Jaký je život v Severní Koreji?

Zdroj: Youtube

V mezičase se snažili sehnat povolení k přístupu do vody a navazovat přátelské vztahy s pobřežní hlídkou s cílem zjistit vzorce jejich pohybu a časy směn. Před útěkem rovněž prozkoumali pobřeží pokryté našláplými minami, které měly odradit ostatní od útěku.

Strach, nervozita a touha bojovat

Den D nastal 6. května, v jednu noc, kdy byla bouřka a prudký vítr. To vše bylo součástí Kimova plánu, doufal totiž, že díky tomu budou všechny sledovací lodě na ústupu. Předem si s bratrem vyhlídli loď, na kterou utečou, a tam onu noc museli přenést uspané děti, které se na lodi skryly do pytlů na obilí. Každý člen posádky si do ruky připravil skořápku naplněnou chilli práškem a pískem. Po domácku vyrobenou zbraň plánovali použít v případě střetu s pobřežní hlídkou. Kromě toho měli také meče a jed. Vedle balvanů se snažili plout pomalu, aby si je hlídka spletla s odpadky, i tak se za nimi vydala jedna pobřežní hlídka, jež je nakonec nedokázala chytit.

Za pár minut překročili námořní hranici. Když se přiblížili k jihokorejskému ostrovu Yeonpyeong, zablikali světlem a po dvou hodinách je zachránilo námořnictvo. Po záchraně vyslechla Kima a jeho rodinu jihokorejská zpravodajská služba, která ověřila, že nejsou severokorejskými špiony. Poté zamířili do přesídlovacího centra, z kterého se v říjnu dostali do svého bytu.

No Kum-sok ze Severní Koreje pláchnul, aby mohl žít ve svobodném světě. Jeho příběh je jedním z nejznámějších zběhnutí pilotů:

První záběr stroje MiG-15 severokorejského pilota No Kum-soka poté, co s ním přistál na jihokorejském letišti Kimpcho, přímo mezi stroje amerických letců
Sedmnáct minut letu za svobodou. Severokorejský pilot unikl z rudého podvodu

Útěk přes hranice je v posledních letech těžší než kdy dříve, a to hlavně kvůli zvýšeným hraničním kontrolám ze strany Severní Koreji a Číny. Ta uprchlíky podle portálu CNN označuje za „nelegální ekonomické migranty“ a posílá je zpátky do Severní Koreje, kde je čeká téměř jistý trest.

Naprostá většina přeběhlíků se přes Čínu snaží dostat do Jižní Koreje, obvykle přes Vietnam, Laos a Thajsko. Kvůli pandemii bylo navíc extrémně obtížné zběhnout. Za poslední čtyři roky uteklo přes čínskou hranici jen dvacet lidí, dříve bylo uprchlíků přes tisíc.

Sedmnáctiminutová cesta za svobodou

Jedním z nejznámějších příběhů úprku ze Severní Koreje je útěk pilota No Kum-soka, který před 70 lety se svým strojem MiG-15 přistál na jihokorejském letišti Kimpcho. Celá akce trvala 17 minut. Severokorejské stíhačky za tu dobu nestihly zareagovat a Američané si ho nevšimli, mohl tak bezpečně přistát. Nakonec se přestěhoval do Ameriky, kde se stal hrdinou.