V Centennial parku je bomba. Máte třicet minut. Anonymní telefonát s takovým zněním přijali 27. července 1996 operátoři tísňové linky v americké Atlantě. Šlo o vážnou hrozbu. Ve městě se totiž právě konaly Letní olympijské hry. A Centennial park byl jedním z center, proměnil se tehty totiž v olympijský park. Ve chvíli, kdy anonym volal, si v něm rockový koncert právě užívalo patnáct tisíc lidí, běžná návštěvnost byla i čtyřicet tisíc diváků. Naděje, že by snad mohlo jít o pouhý planý poplach, se brzy rozplynula. Dvaadvacet minut po telefonátu se v Centennial parku ozvala exploze.

Teroristický útok na olympiádě vyvolal zděšení i rozhořčení. I přes okamžitou evakuaci zástali na místě mrtví a zranění. Po explozi nastal v parku zmatek. Na trávníku ležela zakrvácená těla. „Zranilo se přes 100 návštěvníků. Dva lidé zemřeli. Čtyřiačtyřicetiletou Alice Hawthorneovou zabil výbuch. Turecký kameraman Melih Uzunyol podlehl infarktu, který dostal, když běžel natáčet na místo neštěstí," připomíná CNN.

Výbuch v Atlantě nebyl pouze závažným narušením bezpečnosti a velkým poučením pro bezpečnostní složky do dalších let. Exploze bomby ukryté v batohu u věže zajišťující ozvučení koncertu totiž znamenala i počátek dvou neuvěřitelných příběhů, které by snad nevymysleli ani hollywoodští scénáristé. Ve chvíli, kdy se šrapnely rozletěly po okolí, se už navždy změnil život dvou mužů - skutečného atentátníka Erica Rudolpha, i nevinného pracovníka ostrahy Richarda Jewella, který byl z atentátu čtvrt roku podezřelý.

Nejextravagantnější olympiáda 

Psal se 17. červenec 1996, když nedaleko New Yorku explodovalo letadlo americké společnosti TWA plné lidí. Na místo okamžitě dorazila FBI. Několik svědků výbuchu uvedlo, že krátce před tím, než došlo k explozi, viděli podivný paprsek směřující k letounu. Agenti okamžitě jako jednu z vyšetřujících verzí stanovili teroristický útok. Něčeho podobného se obávali. Za pár dní totiž v americké Atlantě měly začít Letní olympijské hry a zpravodajské služby byly před takovou akcí v nejvyšší pohotovosti. Jak se později ukázalo, výbuch letadla byl zaviněn technickou chybou. Zato obavy z útoku kvůli olympiádě byly opodstatněné. Přišel ale úplně z jiné strany, než ho všichni čekali.

Když se o dva dny později, 19. července 1996, rozhořel v Atlantě olympijský oheň, svět se měl stát svědkem jedné z nejvelkolepějších olympiád. „Letní olympiáda v Atlantě z roku 1996 je označována také jako nejextravagantnější v historii. Pětihodinový zahajovací ceremoniál, obří zábavné parky a série velkolepých koncertů stály pořadatele téměř 1,7 bilionu dolarů," připomíná encyklopedie Britannica.

Sportovní událostí 20. století se atlantská olympiáda stala i z jiného důvodu. „Vůbec poprvé byly olympijské výbory všech zemí pozvány, aby vyslaly své sportovce. Do Atlanty přijeli i atleti ze všech bývalých sovětských republik, Severní Koreje, Palestiny a dokonce Hong Kongu, jehož sportovci v Americe získali první i poslední zlatou medaili předtím, než byl Hong Kong připojen k Číně. Rekordních 197 olympijských výborů vyslalo do soutěží více než deset tisíc účastníků," zmiňuje Britannica.

Vzhledem k důležitosti celé události byla bezpečnostní opatření opravdu enormní. Paradoxně ani ona nezabránila, aby se atlantská olympiáda stala druhou nejkrvavější v historii, a také druhou, na které se odehrál teroristický útok. Ten první a nejhorší nastal na olympiádě v Mnichově v roce 1972, kdy byla zmasakrovaná izraelská výprava.

Podivný batoh 

Ve chvílích, kdy sportovci na stadionech bojovali o medaile, a diváci si plnými doušky vychutnávali nejen sportovní klání, ale i připravené koncerty a zábavní parky v doprovodném programu, v tichosti svého obydlí připravoval bývalý americký voják Eric Robert Rudolph tři trubkové bomby, které měly radostnou atmosféru olympiády značně pošramotit. Jak později uvedl, útok na hry byl motivován politicky. „Přestože olympiáda propaguje myšlenky globálního socialismu, účelem útoku bylo zmást a rozzlobit vládu ve Washingtonu a poškodit ji v očích světa za odporné povolování potratů. Cílem bylo vynutit zrušení olympijských her, nebo alespoň vyvolat takovou nejistotu, že by se vyprázdnily okolní ulice. Tím by bylo znehodnoceno množství peněz, které byly do her investovány," napsal Rudolph v prohlášení z roku 2005.

Rudolph, původně voják speciálních jednotek, kterého ale z armády vyhodili v roce 1989, zastával již několik let protivládní postoje. Byl dlouholetým členem hnutí Christian Identity, které tvrdilo, že spaseni mohou být pouze bílí křesťané. „Zakladatel hnutí často tvrdil, že je potřeba, aby se vynořil osamělý vlk - člověk, který vytvoří vlastní plán a spáchá útok zcela samostatně, přičemž o něm nikomu nic neřekne. Sedm let před olympiádou Rudoplh podrobně četl Bibli a propagační knihy plné nenávisti ke gayům, potratům i vládě. Dva měsíce před počátkem olympiády zalhal rodině, že se stěhuje a v jisté chvíli se rozhodl, že v pěti po sobě následujících dnech na různých místech konání olympiády umístí bomby, aby byla celá akce zrušena," připomíná Atlanta Magazine.

Atlantská olympiáda byla trnem v oku mnoha šílenců. Podle pozdějšího vyjádření FBI na tísňovou linku každý den volaly i desítky lidí tvrdících, že někde v olympijském areálu je bomba. Vše bylo vždy prověřeno a vždy šlo o planý poplach. Když ale 27. července pozdě večer zavolal na telefonní linku Rudolph, myslel svoje varování zcela vážně.

Toho dne se v Centennial parku konal rockový koncert. Na místo dorazil i Rudolph s velkým batohem, v němž skrýval výbušniny. Jako místo pro odpálení si vybral zvukařskou věž přímo naproti pódiu. Byly u ní tři lavičky. Pod jednu z nich batoh uložil. Vareálu ho vidělo několik svědků, nikdo z nich ale v tu chvíli nemohl tušit, že se právě koukají na atentátníka s náloží. „Seděli jsme v parku na lavičce a viděli jsme Erica Rudolpha. Svým vzezřením se značně vymykal všem okolo. Byl to konkrétně jeho batoh, který mě zaujal - byl skutečně obří. Pamatuji si, jak jsem si říkal, proč by někdo nosil takovou tašku?," popsal jeden z návštěvníků, Michael Cox.

Rudolph nastavil na bombě v batohu čas odpalu a rychle se ztratil v davu. Nálož, kterou nachystal, byla opravdu zákeřná. Její součástí totiž byly 7,5 centimetrů dlouhé hřebíky. Právě ty pak způsobily nejvíce zranění a zabily jednu z obětí, prorazily jí lebku.

Odpočítávání už začalo, když k lavičkám u zvukařské věže dorazila parta opilých mladíků. Jejich hlučné chování se zdálo podezřelé pracovníkovi ochranky, třiatřicetiletému Richardu Jewellovi. Jelikož si uvědomil, že si s nimi sám neporadí a všiml si pod lavičkou u nich velký batoh, přivolal na místo jednoho z agentů Georgia Bureau of Investigation, vyšetřovacího úřadu státu Georgia, v němž se Atlanta nachází. „Jewell mi řekl, že ho ti opilci neposlechnou, že potřebuje někoho z oficiálního úřadu," zavzpomínal později agent Tom Davis.

Než přišel na místo, část mladíků se již vytratila, u lavičky ale nadále ležel pohozený obří batoh. „Na okolní travnaté ploše seděly stovky lidí. Davis a Jewell se rychle začali ptát těch nablízku, zda jim ona taška nepatří. Když všichni odpovídali záporně, Davis podle běžného postupu nahlásil, že byl nalezený podezřelý batoh a požádal o pyrotechnický tým," zmiňuje Atlanta Magazine.

Krev a děsivý řev 

Pouhé tři minuty poté, co Davis ohlásil nález podezřelého zavazadla, na atlantskou tísňovou linku zavolal muž s podivně klidným hlasem. Nebyl to nikdo jiný, než Eric Rudoplh. Nahlásil, že do Centennial parku umístil bombu.

Mezitím k atohu dorazil pyrotechnický tým. Policisté i členové ochranky stále nevěděli, zda je v tašce skutečně bomba, začali ale pomalu z okolí vyhánět návštěvníky koncertu. Byla to ovšem skutečně pozvolná evakuace, rozjaření lidé nechápali, proč mají jít pryč a mnoho jich stále zůstávalo na okolních lavičkách. „Pyrotechnici si prohlédli batoh z každého uhlu. Pak si jeden z nich konečně lehl, vsunul se pod lavičku, nahlédl do batohu. A najednou prostě zamrzl," popsal později ochrankář Jewell.

Když šokovaný pyrotechnik potvrdil, že je v batohu bomba, Jewell, Davis i ostatní začali křičet na lidi kolem, aby okamžitě z místa odešli. „Kdybychom měli jen o tři minuty víc, tak bychom tu oblast zcela vyčistili," zmínil později Jewell.

Jenže tři minuty už neměli. Stovky lidí stále postávaly v epicentru výbuchu, když se ozvala exploze. „Přesně si pamatuji, kde jsem stál, když se to odpálilo. Byl jsem jen osmnáct kroků od místa výbuchu. Bylo to strašně hlasité a strašně silné. Tlaková vlna mě odhodila dozadu. Pamatuji si její teplo na svém těle," nastínil Davis.

Kolem zvukařské věže zůstaly po výbuchu ležet zakrvácená těla. Šrapnely a hřebíky z bomby se lidem zaryly hluboko pod kůži, všude byla krev. Lidé byli zmatení, křičeli od strachu i od bolesti. „Byl to čistý chaos. Měli jsme zraněné policisty i agenty. Všude se ozýval děsivý řev," uvedl Davis.

Z hrdiny psancem 

Útok v Atlantě zaplnil titulky novin po celém světě. Zejména americká média se dožadovala odpovědí, jak se něco takového vůbec mohlo stát. FBI i policie se ocitly pod ohromným tlakem. Pouhé tři dny po útoku, 30. července 1996, konečně jedny z novin přinesly zprávu, na kterou celá Atlanta čekala. FBI má podezřelého. Jméno onoho muže ale všem vyrazilo dech. Eric Rudolph to nebyl. „Citujíc anonymní zdroj jedno z georgijských médií uvedlo, že hlavním podezřelým v záležitosti teroristického útoku na olympiádě je pracovník ochranky akce Richard Jewell. Muž, který byl v prvních hodinách oslavován jako hrdina, protože to byl právě on, kdo si všiml podezřelého batohu a zburcoval Georgia Bureau of Investigation," připomíná CNN.

Zprávu rychle převzala celostátní média. Ti samí novináři, kteří se v hodinách po explozi snažili vytáhnout každou podrobnost o Jewellově předchozím životě, aby popsali skutečného amerického hrdinu, nyní tyto informace získávali, aby mohli vykreslit ďábla. „Najednou se všichni začali soustředit na Richarda Jewella a převrátili jeho život vzhůru nohami. Udělali mu z něj peklo na Zemi, místo aby se ptali, zda skutečně neexistují i další podezřelí," řekl pro ABC News Jewellův obhájce a dlouholetý přítel G. Watson Bryant.

Život Richardu Jewellovi ničila nejen mediální pozornost. Agenti FBI jej dlouze a podrobně vyslýchali a jeho opakované tvrzení, že je nevinný, nebrali v potaz. V domě jeho matky, kde žil, provedli několik domovních prohlídek. A zabavili i množství jejích věcí, mimo jiné dózy s potravinami. „Nemohla jsem tomu uvěřit. Vzali si mojí mouku, cukr, těstoviny, všechno, co jsem měla v nádobkách značky Tupperware," vyjádřila se později Bobi Jewellová.

Aby očistila jméno svého syna, předstoupila před média na tiskové konferenci, a značně rozrušená tam vyzvala prezidenta Billa Clintona, aby se postavil za jejího potomka, pokud vyšetřování FBI prokáže, že nic nespáchal. I Jewellův obhájce Bryant věřil, že je jeho klient skutečně nevinný. „Znal jsem ho jako hodného, slušného chlapa. Pokud by měl dva dolary pro sebe, klidně by je utratil za dárky pro přátele. Kdyby to někdo potřeboval, svléknul by si vlastní triko a dal mu ho," vyjádřil se pro ABC News Bryant.

Richard Jewell absolvoval několik detektorů lži. Vždy prošel. Média i vyšetřovatelé jej pronásledovali celkem 88 dní. Skoro tři měsíce po útoku a Jewellově zatčení pak FBI prohlásila, že je Jewell opravdu nevinný. Život hrdiny, který svou všímavostí zachránil množství lidí, už však byl navždy pošramocený.

Kurz přežití

Zatímco FBI a média připravovala Richardu Jewellovi horké chvilky, skutečný atentátník Eric Rudolph v tichosti a nikým nepodezírán plánoval další vraždy nevinných lidí. Tentokrát se zaměřil na ty, které ve své zvrácené mysli nenáviděl nejvíc - doktory provádějící potraty a homosexuály. „Šestnáctého ledna 1997 vybouchla bomba před potratovou klinikou v Atlantě. Exploze byla tak silná, že ve zdi budovy zanechala díru. O hodinu později, když už na místě výbuchu byli policisté i zdravotníci, explodovala u kliniky další bomba, ukrytá v kontejneru. Zraněno bylo sedm lidí," připomíná server History.

O pouhých pět dní později Atlantou otřásl další výbuch. Tentokrát nálož explodovala před přeplněným nočním klubem pro gaye a lesby. Zraněno bylo pět lidí. Vyšetřovatelé si rychle všimli, že všechny nálože jsou doplněny velkými hřebíky. „Typ bomby je vedl k tomu, že propojili dosavadní útoky a usoudili, že je spáchal ten samý pachatel, zatím ovšem neznámý," uvádí server History.

Rudolph ještě stále nebyl v hledáčku agentů. A možná by se tam ani nikdy nedostal. Tři bombové útoky mu ale stále nestačily. O další rok později, v lednu 1998, proto umístil hřebíkovou bombu před potratovou kliniku v Alabamě. Jejím výbuchem si připsal na konto další vraždu, exploze totiž zabila policejního důstojníka. Jenže tentokrát měl Rudoplh smůlu. „Nedaleko místa činu bylo nalezené opuštěné auto, které vyšetřovatele dovedlo k Ericovi Robertovi Rudolphovi," zmiňuje server History.

Eric Rudolph byl konečně formálně obviněn ze všech bombových útoků. Mělo to ovšem háček - fyzicky ještě stále nebyl dopaden a vyšetřovatelé netušili, kde se může ukrývat. „Spustil se pět let trvající lov," píše na svých stránkách FBI.

Rudolph měl před agenty náskok. Jako bývalý voják prošel tréninkem pro speciální jednotky a měl za sebou mimo jiné i kurz přežití. Nedělalo mu proto problém skrývat se v hornaté oblasti státu Severní Karolína. Agenti na základě důsledného průzkumu Rudoplhova předchozího života přibližně tušili, v jakém státě asi je, konkrétní místo pobytu se jim ale nedařilo najít celé roky. Rudolphovým útočištěm se staly husté lety, nedělalo mu problém přežít tam i v zimě. „V horách se nachází množství chat. Z blízkého města tam nechodí nikdo, protože je vlastní lidé odjinud. Pokud se tedy Rudolph neskrýval v jeskyních, nebo na tábořišti, které si vytvořil, pobýval v těchto chatách. Přesně věděl, do které může jít a pak ji opustil dostatečně včas, než přišli majitelé. Znal hory tak dobře, že se v nich dokázal pohybovat i v noci," popsal jeden z agentů FBI Chris Swecker.

Rudolph ve svém úkrytu neměl problém ani s jídlem. Vytvořil si totiž obří zásoby. Díky novinovým článkům věděl, že po něm FBI pátrá. „V zemi u tábořiště měl zakopanou spoustu sudů plných obilí, sóji a ovsa. Asi čtyři míle od jeho úkrytu se nacházela sýpka, kam si chodil pro další zásoby. Později nám řekl, že pokud něco potřeboval, šel pro to zásadně v noci. Naplnil si batoh obilím nebo čímkoliv jiným a přinesl ho do tábořiště. Někdy jídlo kradl z místních restaurací, když slezl z hor dolů. Věděl, že když k nim přijede zásobování, zelenina bude položená na nakládací rampě a v nestřežené chvíli si ji vezme," nastínil Swecker.

Rudolph byl na ukrývání se před spravedlností připraven opravdu brilantně. FBI ho neúspěšně hledala celých pět let a nebýt náhody, mohl unikat ještě mnohem déle. V květnu 2003 ale atentátník vyrazil na jednu ze svých nočních výprav pro zásoby jídla. Když kolem čtvrté hodiny ráno prohraboval odpadkové koše, projížděl kolem mladý policista na rutinní hlídce. Rudolph mu přišel podezřelý a protože předpokládal, že by mohlo jít o zloděje, policista podivného muže v bundě s kamuflážním motivem zatknul.

Za vrahem a teroristou konečně zapadly dveře policejní cely. Původně mu hrozil trest smrti, Rudolph ho ale usmlouval na několik doživotních trestů výměnou za plné doznání ke všem bombovým útokům. Nyní čtyřiapadesátiletý muž v současnosti pobývá v jednom z nejpřísněji střežených vězení v americkém státě Colorado. Jeho propuštění na svobodu nehrozí, byl totiž odsouzen bez možnosti zažádat o podmínečné propuštění. Z vězení ale navzdory nevoli většiny veřejnosti napsal několik pamfletů, v nichž propaguje svoje myšlenky.