Palestinská vesnice Bajt Džalá leží na západním břehu Jordánu nedaleko Betléma, v němž se dle Nového zákona Kristus narodil. Několik starých obyvatel tam ještě aramejsky hovoří. Arabská vesnice Džiš je skrytá v galilejských kopcích, jimiž Kristus procházel a v nichž podle bible kázal. Aramejsky se zda učí děti z místní křesťanské komunity maronitů. Liturgii odříkávají dodnes v aramejštině, avšak většina obsahu nerozumí.

„Chceme mluvit Ježíšovým jazykem," říká desetiletá Carla Hadadová, která se v hodině často hlásí, aby odpověděla na otázky učitelky. Několik desítek dětí odříkává aramejské modlitby, vědí, jak se řekne slon, hora nebo jak se máte. Pečlivě píšou ostře řezaná aramejská písmena.

Steven Fassberg je odborník na aramejštinu z Hebrejské univerzity. V obou vesnicích se prý vyučuje syrština, což je jeden z dialektů aramejštiny, který se starší řeči, jíž hovořil Kristus, podobá. „Asi by si vzájemně rozuměli," říká Fassberg.

V Džiši se na hodiny aramejštiny přihlásilo 80 dětí z první až páté třídy. Je to volitelný předmět a vyučuje se dvě hodiny týdně. Výuku financuje izraelské ministerstvo školství. Místní muslimové byli dlouho proti zavedení předmětu z obav, že jazyk bude sloužit jako zástěrka pro šíření křesťanství. Sekulární muslimka a ředitelka školy Rím Chatíbová Zuabíová ale nakonec rozhodla, že aramejština je kolektivním dědictvím a kulturou všech a zaslouží si, aby byla vyučována.

Jen několik kilometrů od betlémského náměstí Jesliček, tedy místa Kristova narození, provozuje školu Mar Afram syrská ortodoxní církev. Kněz Butros Nimeh říká, že někteří staří občané Bajt Džalá si jazyk ještě pamatují z dětství, ale s novými generacemi zaniká.

O zachování aramejštiny se snaží maronité i syrští ortodoxní křesťané, i když jde o poměrně vzdálené sekty – maronité tvoří početnou skupiny v Libanonu, avšak mezi 210.000 křesťany žijícími dosud v historické Palestině je jich pouze hrstka. Vyznavačů syrské ortodoxní církve je tam asi 2000.

Obě školy našly při výuce starodávného jazyka pomocníka na nečekaném místě – ve Švédsku. Tamní aramejsky hovořící imigranti se snaží udržet jazyk při životě – vydávají v něm časopis, překládají do něj knihy pro děti a vysílají na satelitním televizním kanálu. V nejvyšší divizi hraje také arménský fotbalový klub z Södertälje. Aramejsky ve Švédsku hovoří podle odhadů až 80.000 lidí.

Mnoho maronitů z Džiše a syrských ortodoxních křesťanů z Bajt Džalá slyšelo v televizi aramejštinu poprvé z jiného místa než z kostela. Možnost hovořit jí v moderním kontextu je pro mnohé motivací k učení.

Aramejsky se v oblasti začalo hovořit před 2500 lety a mluvilo se tak do 6. století našeho letopočtu, kdy začala převládat arabština, říká Fassberg. Zůstaly pouze ostrůvky aramejsky hovořících mezi maronity, syrskými ortodoxními křesťany, mezi kurdskými Židy v dnešním Turecku a také mezi obyvateli tří syrských vesnic.

Učitelé v Džiši chtějí docílit aspoň toho, aby se žáci naučili rozumět, avšak není to lehké – ve čtvrtém ročníku u aramejštiny zůstala jenom desítka studentů, ačkoli na začátku jich byl dvojnásobek.