Předchozí
1 z 3
Další

Podle odhadu policie v ní za posledních 14 měsíců zahynulo 3500 a podle neoficiálních údajů dokonce deset tisíc lidí. Jen minulý týden při policejním zásahu zemřelo 80 Filipínců. Přesto je podle českého velvyslance Jaroslava Olši jr. prezident Rodrigo Duterte oblíbený. 

Filipínský prezident bojuje proti drogám, kriminalitě a korupci velmi nekompromisně. Proč zvolil právě takovou strategii?

Rodrigo Duterte ve své předvolební kampani slíbil Filipíncům, že v zemi skoncuje s drogami. Opakovaně prohlásil, že bude postupovat natolik tvrdě, až se řeka Pasig protínající hlavní město Manilu zbarví krví. A přestože se jeho volební poradci stále snažili jeho vyjadřování mírnit, zřejmě právě díky své rázné rétorice ve volbách drtivě zvítězil.

Prakticky okamžitě po jeho zvolení se začali v zemi šířit informace o velkém množství zabitých. Mnohdy k zabití došlo při přestřelkách v rámci oficiálních policejních razií, často však stříleli neznámí pachatelé v civilním oblečení. Těchto EJK, jak se na Filipínách říká zabití bez soudu, je evidováno za poslední rok už přes deset tisíc. 

Minulý rok byl prezident Duterte nejpopulárnějším politikem na Filipínách. Platí to stále i navzdory krvavé protidrogové válce?

Jeho volební vítězství bylo výrazné a stále se zdá, že má prezident v principu stejnou podporu zhruba tří čtvrtin obyvatel jako před rokem. Za zajímavé lze považovat to, že jeho volební základnu tvoří především chudí lidé a okrajové, často diskriminované skupiny obyvatel. Právě z těchto částí společnosti ale současně pochází drtivá většina obětí války proti drogám. Získal si je ale slibem zásadní změny politické kultury. A změna společně s ním opravdu přišla.

Zdroj: Youtube

Jak byste prezidenta charakterizoval?

Duterte měl vždy pověst přímočarého a tvrdého muže. Dvě desetiletí řídil jako primátor třetí nejdůležitější město země Davao. O jeho vládě tvrdé ruky si lidé na Filipínách už léta vyprávěli více či méně uvěřitelné historky. Například prý řídil jakési „eskadry smrti“, které ve městě potíraly zločinnost. To samo o sobě by Filipínce nijak zvlášť nepřekvapilo, protože jsou zvyklí na to, že v některých částech země existují „soukromé armády“, jejichž cílem často není jen ochrana rodiny. Často totiž slouží také k prosazování aktuálních ekonomických a politických zájmů svých členů a příznivců.

S názory Duterteho nemálo lidí v lecčems nesouhlasí, ale většina Filipínců – včetně jeho odpůrců – se shoduje na tom, že v Davau opravdu nastolil řád a pořádek. Město je v mnoha ohledech bezpečnější než jiné srovnatelně velké a chaotické filipínské megalopole.

Kdo je největším odpůrcem současné vládní politiky?

Přestože je Duterte právník, který studoval v Manile, nikdy nepatřil k tamní elitě, která poslední století Filipíny ovládá. Sám se označuje za „socialistu“, zásadně ale nesouhlasí s komunismem. Je to navíc první prezident, který se do prezidentského úřadu nepřestěhoval z vily podobné paláci v hlavním městě jako jeho předchůdci, ale z relativně obyčejného domu na nejjižnějším z velkých filipínských ostrovů. Pro voliče je to – obrazně řečeno – první prezident z „obyčejného“ domu z periferního ostrova Mindanao. Tímto nejjižnějším filipínským ostrovem zmítá hned několik vnitřních konfliktů. Po staletí je oblastí bojů, nejprve mezi původním muslimským obyvatelstvem a španělskými kolonizátory s jejich implantovaným křesťanstvím. A dnes mezi centrální vládou, křesťanskou většinou a islámskými bojovníky za sebeurčení. Na ostrově je navíc největší počet nejchudších provincií země, což vytváří podhoubí i pro maoistickou guerillu, jejíž Nová lidová armáda je právě tady nejsilnější. Hraničářská mentalita ostrova Mindanao je typická pro jižní oblast Filipín. A Duterte je jejím typickým představitelem. Dalo by se proto očekávat, že se původní filipínská elita postaví proti němu.

Zdroj: Youtube

Zdá se ale, že největší filipínské firmy, často rodinné konglomeráty úzce propojené s původní manilskou elitou, naopak Duterteho hospodářskou politiku vítají. Filipíny – a o to více hlavní město – se potýkají s kritickým nedostatkem především dopravní infrastruktury. Předchozí vlády si s tímto problémem poradit nedokázaly. A je to právě současná vláda, která se na budování infrastruktury zaměřila a získala i financování zemí v řádech miliard amerických dolarů z Japonska, Číny a Jižní Koreje. První projekty se už začaly realizovat, což je věc u předchozích vlád nevídaná, což by mohlo znamenat třeba i rozšíření počtu českých tramvají, které v Manile jezdí.

Zatím je překvapivě nejsilnějším kritikem prezidenta filipínská inteligence. Právě ta upozorňuje na případy zabití, jako je například ten z minulého týdne. Sedmnáctiletý chlapec, který právě zavíral rodinný obchod, byl z neznámých důvodů zastřelen. A policie i svědci přicházejí s protichůdnými zdůvodněními a svědectvími.

Jakým způsobem zasahuje radikálně vedený boj proti terorismu a kriminalitě do života běžných Filipínců?

Termín běžný Filipínec je pro sto milionů obyvatel, kteří žijí na sedmi tisících ostrovech a mluví tuctem „hlavních“ a stovkou dalších jazyků, ještě více zavádějící než termín běžný Evropan. 

Pro extrémně chudé skupiny původních obyvatel, které žijí vysoko v horách, je největším problémem nelegální zabírání půdy třeba těžařskými společnostmi. A právě na ně také nejvíce dopadají důsledky bojů mezi policejními složkami a maoisty.

Chudých rybářů a zemědělců se nejvíc dotýkají přírodní pohromy, především tajfuny, kterých Filipíny zasáhne zhruba dvacet ročně, a malá schopnost státu jim v takových případech poskytnout účinnou pomoc.

Rychle rostoucí střední třídu zase tíží obava z přerušení penězovodu od členů jejich rodin, kteří pracují v zahraničí, kde v současnosti získává obživu více než deset milionů Filipínců. Což je zřejmě čtvrtina celé pracovní síly země. Pro ně – ale i pro nejbohatší obchodníky – je ale důležité, aby se vládě podařilo udržet ekonomický růst Filipín. Růst hrubého národního produktu je už několik let nejvyšší v Asii a pohybuje se kolem šesti až sedmi procent.

Jaký je vztah Filipínců k Evropě a obráceně?         

Třísetletá španělská kolonizace Filipíncům vštípila křesťanské hodnoty. A následné půlstoletí americké nadvlády jim jako nikomu jinému v Asii implantovalo výhody komerční společnosti, ale také pochopení pro hollywoodské vzorce. Toto přetavilo Filipíny v zemi, která má v Asii myšlenkově i historicky nejblíže k naší euroamerické civilizaci.

A byť je Amerika pro Filipínce stále větším lákadlem než Evropa, při hlubším vhledu do filipínské společnosti lze rozpoznat, že je hluboce zakořeněna v evropském myšlení a civilizaci.

Stačí se podívat na stále adorovaného filipínského národního hrdinu konce 19. století – José Rizala. Narodil se sice na Filipínách, ale v rodině místní elity míšenců, dostalo se mu vzdělání ve Španělsku, Francii a Německu a jeho nejbližším přítelem a ideovým spolupracovníkem byl Rakušan, rodák z Prahy, gymnaziální profesor z Litoměřic Ferdinand Blumentritt. To, myslím, jasně naznačuje, nakolik hluboce Filipínci a Evropané i přes fyzickou vzdálenost sdílejí mnohé společné.

Prezident Duterte je známý svými nekorektními výroky v zahraniční politice a ostře se vymezuje proti některým politikám velmocí?

Prezidentovo vyjadřování je opravdu barvité, a pro ostrá slova nechodí daleko. Vytrhnou-li se ale některá jeho vyjádření z kontextu, často působí mnohonásobně hůř v zahraničí, než jak jsou vnímána přímo na Filipínách. I proto, že svými odsudky počastuje prakticky kohokoliv, vůči němuž má nějaké výhrady. Barack Obama byl ze světových politiků asi první „obětí“ jeho jadrného vyjadřování, ale ani ne před čtrnácti dny za „zkurvysyna“ označil i severokorejského vůdce Kim Čong-una…

Občasná silácká vyjádření typu „už nikdy“ a stejně negativní reakce druhé strany nejsou jen rétorickým cvičením a vymezováním se, ale i hledáním nové platformy v zahraniční politice. A tak zatímco před pár měsíci byl světový tisk plný debat o tom, že Filipíny už nechtějí spolupracovat se Spojenými státy, v právě probíhajícím konfliktu s bojovníky spojenými s Islámským státem ve městě Marawi jsou to právě Američané, kteří nepochybně s plným vědomím prezidenta Duterteho pomáhají filipínské armádě.

Ministerstvo zahraničních věcí upozorňuje české cestovatele na zvýšená rizika. Hrozí českým turistům únos?

Ještě před dvěma lety byla hranice mezi „konfliktem“ a „bezpečím“ na Filipínách poměrně ostře narýsovaná. Únos trojice cizinců z turistického resortu nedaleko města Davao před rokem a půl a také letošní neúspěšný pokus o infiltraci teroristického komanda na jeden z turistických cílů Filipín ostrov Bohol situaci zkomplikovaly.

Dnes je jasné, že kromě oblastí na jihovýchodním Mindanau a přilehlých ostrovech, které jsou tradičně místem naprosto nevhodným k turistice, možné nebezpečí nelze vyloučit nelze vyloučit i na řadě dalších míst země. Je třeba ale zopakovat, že jde jen o možné nebezpečí, nikoli o hrozbu, která se zákonitě musí naplnit.

Hlavním důvodem zkomplikování poměrů je jak radikalizace části, byť nepatrné, místního muslimského obyvatelstva, tak stále pokračující štěpení islámských organizací. Situace je stále více spletitá. Zatímco v minulém desetiletí jsme hovořili o jednom hlavním a jednom extrémním muslimském uskupení, dnes jich máme několik v obou částech spektra.

Jednotlivé skupiny se snaží tak trochu trumfovat, která z nich toho „dokáže“ víc. Některé proto, aby v praxi ukázaly, že svoje připojení se k Islámskému státu myslí vážně, jiné zase hodlají předvést, jak moc chtějí mír s centrální vládou, a část bojů tak probíhá i mezi nimi.

Ještě před rokem se za hlavní nebezpečí považovala Skupina Abu Sayyaf, ale teď už se přes měsíc filipínská armáda snaží dobýt dvousettisícové město Marawi, které nečekaně obsadila skupina řízená bratry Omarem a Abdullahem Mautovými, jejichž původně kriminální aktivity se za pouhých několik let proměnily v boj za Islámský stát.

Čili - jet na Filipíny bych se nebál, ale pečlivě bych vybíral kam.

 Jaroslav Olša, jr. 

Český velvyslanec na Filipínách Jaroslav Olša jr.Zdroj: Jiří Turek

Foto: Jiří Turek

Jaroslav Olša jr. (* 4. srpna 1964, Praha) je český diplomat, orientalista a překladatel. Nyní  Českou republiku zastupuje jako velvyslanec na Filipínách, dříve byl českým ​velvyslancem v Korejské republice, Zambii a Zimbabwe. Vystudoval afrikanistiku a orientalistiku na FF UK, mezinárodní vztahy na Amsterodamské univerzitě a arabštinu na Bourghibově institutu živých jazyků v Tunisu.