Píší o něm jako o skromném a slušném muži, idealistovi, významném mysliteli nebo o symbolu svobody.

List The New York Times dramatika, disidenta a politika charakterizuje jako osobnost, která se stala ztělesněním duše českého národa. Píše o něm jako o skromném a vždy slušném muži, který byl ale zároveň houževnatý a zarputilý a kterého Západ považoval za jednoho z nejvýznamnějších politických myslitelů ve střední Evropě.

Deník také připomíná, že Havlova osobnost a jeho zájmy do Prahy lákaly nejvýznačnější světové představitele, například tibetského duchovního vůdce dalajlamu. A význačné osobnosti měly zájem o setkání s Havlem, i když už nebyl ve funkci prezidenta. V roce 2009 se s ním v Praze setkal i americký prezident Barack Obama, kterého, jak list připomíná, Havel varoval před nebezpečím, jaké mohou znamenat přehnané naděje vkládané lidmi do politického vůdce.

Ve zvláštním článku se The New York Times, který připomíná i symbol srdce, který Havel často připojoval ke svému podpisu, věnuje také jeho dramatické tvorbě. K posouzení dopadu Havlových her si deník vypůjčuje slova Miloše Formana o tom, že se jim podařilo vystihnout pokrytectví a nabubřelost komunistického režimu a tím překročit divadelní svět a stát se symbolem svobodného myšlení.

"Havel byl profesí dramatik a vedlejším zaměstnáním politický aktivista. Ty dvě činnosti se doplňovaly a stal se díky nim jedním z předních disidentů ve východní Evropě, kteří pomohli svrhnout komunistickou vládu," píše list The Washington Post, podle něhož se Havel stal symbolem svobody. "Jeho slova a činy nacházely odezvu daleko za hranicemi bývalého Československa a byl široce uznáván za svůj boj za demokracii a lidskou důstojnost," dodává deník.