Jde o jednu z nejtemnějších epizod britské historie. Za druhé světové války obsadila Normanské ostrovy coby jedinou část Britských ostrovů německá armáda. Stalo se tak poté, co válečný kabinet Winstona Churchilla v létě 1940 rozhodl, že se nedají bránit. Britské obyvatelstvo ostrovů bylo evakuováno. A Němci využili okupace ostrovů k tomu, aby jeden z nich, ostrov Alderney, nacházející se zhruba 17 kilometrů od francouzského pobřeží, proměnili v obří vězení určené pro otrockou práci.

Nacistický pohlavár Heinrich Himmler při návštěvě koncentráku Dachau v roce 1936. Právě Himmler nařídil zřízení tohoto tábora v březnu 1933.
Pekelný plán z Dachau: První koncentrák inspiroval další, vězně mučili i hudbou

Teprve nyní, více než 80 let po zřízení zdejších zajateckých a koncentračních táborů, se britská vláda chystá provést revizi počtu vězňů, kteří zde byli povražděni. Nově se také zjistilo, že dva z těchto táborů řídili na Alderney během druhé světové války důstojníci SS a že počet obětí může podle některých odhadů činit až tisíce lidí. Zabití byli pohřbeni v masových hrobech na ostrově. Informuje o tom The Observer, nedělník britského deníku The Guardian.

Letecký snímek ostrovů Alderney (uprostřed) a Burhou (vpravo nahoře), pořízený v neděli 21. srpna 2005 během komerčního letu mezi Londýnem Stansted a La RochelleLetecký snímek ostrovů Alderney (uprostřed) a Burhou (vpravo nahoře), pořízený v neděli 21. srpna 2005 během komerčního letu mezi Londýnem Stansted a La RochelleZdroj: Wikimedia Commons, Smb1001, CC BY-SA 3.0

Když se ráj změnil v peklo

„Normanské ostrovy byly okupovány německými jednotkami od roku 1940 až do konce války. Na ostrovech Guernsey a Jersey zůstal velký počet civilní populace, ale 1 400 obyvatel ostrova Alderney bylo několik týdnů před okupací evakuováno. Ostrov, dlouhý jen necelých pět kilometrů a zhruba 2,5 kilometru široký, byl do té doby světem nepředstavitelné krásy, s akry nádherné divoké květeny a s širokými zátokami žlutého písku omývanými tyrkysovou vodou,“ řekl před několika měsíci titulu The Observer britský umělec a sochař Piers Secunda, který v té době pracoval v Londýně na vytvoření repliky nacistického popraviště z ostrova Alderney.

Evakuace ostrova byla podle něj pro jeho obyvatele velmi traumatizující. „Řekli jim, ať vybijí veškerý svůj dobytek a domácí zvířectvo a sbalí si jeden kufr. Netušili, kdy a zda vůbec se vrátí,“ popsal Secunda.

V říjnu 1941 pak Adolf Hitler oznámil svůj záměr přeměnit ostrovy na „nedobytnou pevnost“, aby zabránil spojenecké invazi do Evropy. Na ostrov Alderney tak byly dopraveny tisíce vězňů, kteří zde museli postavit stovky betonových opevnění a pracovních táborů, včetně dvou koncentračních táborů řízených důstojníky SS.

Vstupní brána bývalého koncentračního tábora Sachsenhausen.
Vítejte v místě hrůzy. Koncentrák Sachsenhausen děsí při prohlídce dodnes

Mezi vězni transportovanými na ostrov převládali ruští, polští a ukrajinští váleční zajatci, dopravení z okupovaných částí Sovětského svazu, ale bylo tam také hodně civilistů, konkrétně francouzských Židů a německých a španělských politických vězňů.

„Bylo zjištěno, že v jednom z táborů na ostrově skončil nejméně jeden tranzit stovek francouzských Židů, který tam byl přepraven z tranzitního tábora Drancy v Paříži, kde byli shromažďováni během německé okupace Francie Židé posílaní do Osvětimi,“ napsal The Observer. Další sortou zajatců byli vojáci zajatí při bojích v severní Africe. Předpokládá se, že na ostrově bylo nakonec soustředěno více než šest tisíc lidí 27 národností, kteří byli nuceni žít a pracovat v brutálních podmínkách. Ráj se změnil v peklo na zemi.

Pohled do nitra. Nejen za těmito dveřmi cel panovaly nelidské podmínky.
Dachau byl první německý koncentrační tábor. I po letech jde o děsivé místo

„Vězni žili v dřevěných barácích obehnaných ostnatým drátem a museli po 12 hodin denně těžce pracovat na stavbách, někdy i více, s polední přestávkou v rozmezí od deseti minut do maximálně půl hodiny. To vše po sedm dní v týdnu,“ vylíčil tamější poměry Secunda.

Podle dobových svědectví hodně vězňů tuto politiku systematického vraždění, známou jako „Vernichtung durch Arbeit“ (vyhlazení prací) skutečně nepřežilo. Mnozí další byli umučeni, zastřeleni, usmrceni injekcemi nebo jako nemocní a práce neschopní posláni do vyhlazovacích táborů v okupované Evropě.

Ostrov Alderney, kde byl koncentrační a zajatecký tábor: 

Zdroj: Youtube

Kolik bylo mrtvých? Stovky až tisíce

Kolik lidí na ostrově Alderney zahynulo, bylo dlouho sporné, ale i ti nejopatrnější akademici odhadovali podle Observeru počty mrtvých mezi 700 a 1 000 lidí. Podle Anthonyho Gleese, bezpečnostního a zpravodajského experta a bývalého poradce pro vyšetřování válečných zločinů na ministerstvu vnitra, však toto číslo nemusí být konečné. „Překvapilo by mě, kdyby počty těch, kteří byli buď zabiti přímo na Alderney, nebo odtamtud transportováni do vyhlazovacích táborů v Evropě, nešly do tisíců,“ sdělil Glees Observeru.

Ačkoli oficiální záznamy hovoří pouze o osmi mrtvých Židech, podle výzkumníků by dalších až tisíc obětí mohlo být pohřbeno v masových hrobech na ostrově. „Stále existuje hodně otázek na téma toho, co se na Alderney skutečně dělo a kdo co věděl. Někteří byli až příliš dlouho ochotní dívat se jinam v naději, že to všechno zmizí. Doufám, že současné šetření nám konečně přinese odpovědi a obětem aspoň nějakou spravedlnost,“ uvedl pro The Observer židovský výzkumník Marcus Roberts, který řadu let agitoval za odhalení plného rozsahu hrůz na Alderney.

Konec druhé světové války poznamenaly na řadě míst masakry vězňů z koncentračních táborů. Tisíce jich byly nahnány do pochodů smrti. Na snímku šokovaná německá dívka poté, co osvoboditelé donutili německé civilisty prohlédnout si zblízka napáchané zlo
Ženy, které přežily pochod smrti. Z unikátního svědectví tuhne krev v žilách

Místa, kde by se mohly nacházet dva masové hroby, se pokusila identifikovat Caroline Sturdy Collsová, profesorka konfliktní archeologie (tedy archeologie zabývající se stopami a pozůstatky válečných konfliktů) na Staffordshirské univerzitě, která za tím účelem použila zobrazovací technologii.

Ohledně odhadu počtu obětí byla opatrná, ale pro časopis Index on Censorship uvedla: „Z průzkumů, které jsme provedli, a z široké škály dostupných svědectví plyne, že se Židy umístěnými v táborech na ostrově se zacházelo otřesně a pravděpodobně jich tam zemřelo více, než víme. Podmínky, v nichž byli ubytováni, se podobaly těm, v nichž byli drženi i jinde v Evropě. Tábory na Alderney byly součástí sítě koncentračních táborů, do nichž byli Židé zavíráni, a jejich životy na Alderney charakterizovaly tvrdé tresty, hrozné pracovní a životní podmínky a mučení.“

Velitel tábora umřel doma v posteli

Poměry na ostrově vyšetřoval po válce britský Soudní úřad generálního advokáta, který dospěl k závěru, že se podobaly těm, jež panovaly v koncentračním táboru Bergen-Belsen, osvobozeném v dubnu 1945 britskou armádou (tento tábor nepatřil mezi vyhlazovací a nebyly v něm plynové komory, ale umíralo se tam zimou, podvýživou či na nemoci, které se ve špatných podmínkách dobře šířily).

Situaci na ostrově shledal úřad ještě tíživější o to, že všechny trestné činy a válečné zločiny, k nimž tam došlo, se spáchaly na britské půdě. Nikdo však za ně nikdy neskončil před soudem.

Vstup do pevnosti na ostrově AlderneyVstup do pevnosti na ostrově AlderneyZdroj: Wikimedia Commons, Ryan Alexander, CC BY 2.0

Teprve v roce 1982 provedl jihoafrický novinář židovského původu Solomon H. Steckoll průkopnický výzkum dalších osudů válečných zločinců z Alderney, který přinesl senzační zprávu; a sice, že velitel tohoto ostrova Carl Hoffman nebyl předán sovětským úřadům a popraven v Kyjevě, jak do té doby tvrdila britská vláda, ale byl ve skutečnosti až do roku 1948 držen v britské vazbě a poté mu bylo povoleno vrátit se do Německa. Zemřel pokojně ve své posteli v západním Německu v roce 1974. Britská vláda nejdřív Steckollovo tvrzení popírala, ale v roce 1983 byla podle Observeru nucena uznat, že novinář měl pravdu.

Jeden z restaurovaných dobytčáků sloužících k deportaci slovenských Židů. Písmena SŽ na voze znamenají zkratku pro Slovenské železnice
První transport Židů ze Slovenska: Začalo to svlečením ve škole, končilo peklem

„Je načase, aby britská vláda a úřady ostrova Alderney konečně čelily hrůzám, k nimž došlo za války na britské půdě. Už není možné dál lhát a zastírat pravdu,“ řekla Observeru labouristická poslankyně Margaret Hodgeová, jejíž otec uprchl před nacistickým pronásledováním v Německu.

Výsledky současného šetření zveřejní koncem tohoto léta britský vyslanec pro holocaust Eric Jack Pickles. Britská vláda podle svého vyjádření doufá, že toto vyšetřování konečně uzavře polemiku o rozsahu masového vyhlazování na ostrově Alderney.

Ustašovci popravují Srby a Židy v táboře Jasenovac jako součást genocidy srbského národa
Dozorci soutěžili, kdo zabije víc vězňů. Vyhrál "král podřezávačů hrdel"

„Rozdíl mezi různými odhady je tak velký, že jsem považoval za moudré, aby dal každý na stůl fakta, aby to všechno bylo transparentní a aby jednání byla otevřená. Není nutné na sebe křičet. Lepší je vést řádnou diskusi a dát dohromady panel mezinárodních odborníků,“ uvedl pro The Observer Pickles.

Zpráva o novém šetření přichází v době, kdy se Spojené království připravuje na převzetí předsednictví Mezinárodní aliance pro připomínku holocaustu (International Holocaust Remembrance Alliance - IHRA), což je síť odborníků a vládních úředníků z 35 zemí celého světa. „Toto vyšetřování je významným krokem k pochopení této důležité kapitoly dějin. Otevřený přístup k holocaustu a k historii nacistické perzekuce jiných skupin obyvatelstva ve všech jejích dimenzích je zásadní. Očekáváme, že výsledky půjdou v odhalení a respektování faktů daleko, bez ohledu na to, jak nepříjemná mohou být,“ uvedla generální tajemnice IHRA Kathrin Meyerová.