Kliknutím zvětšíteArinu však od loňského 3. března nikdo neviděl. Podle oficiálních ukrajinských statistik patří mezi 356 pohřešovaných dětí, o jejichž osudu se nic neví. Ukrajinská vláda tvrdí, že mnoho z nich agresoři násilně odvezli do Ruska. Kreml to nepopírá. Naopak tvrdí, že zachraňuje válečné sirotky.
Její rodina počítá i s možností, že Arinu převezli přes hranice a nyní žije v Rusku. Podle údajů ukrajinského oficiálního portálu Children of war je aktuální počet deportovaných dětí mnohem vyšší než těch pohřešovaných, a to 16 226. „Máme rovněž informace o mnoha dalších, může jít o desítky tisíc. O nich ale nemáme oficiální záznamy,“ sdělila ukrajinská poslankyně Ivanna Klympušová-Cincadzeová v rozhovoru se stanicí Sky News.
Ani po roce neztrácejí naději, že dívku najdou
Minulý pátek rodina prožívala smutné chvíle. Byl to přesně rok ode dne, kdy Arinu unesli. I přesto se nevzdávají a po hnědooké dívce s rovnátky stále pátrají. „Umí dobře kreslit, miluje líčení a cestování,“ popsala dívčina teta Oksana Jacejuková. „Měla velké sny. Ruští ‚osvoboditelé’ ale rozhodli za ni,“ prohlásila. Dodala, že chce neteři její sny po návratu domů splnit.
Jacejuková v současnosti bydlí v Polsku a oficiálně už adoptovala mladší Valerii. Dívka musí kvůli traumatu pravidelně chodit k psychologům. „Pořád se na sestru ptá, bojí se o ni a čeká na ni,“ uvedla její teta.
Rodina se domnívá, že nyní už 16letou dívku drží v zajetí v Rusku. Ve snaze zjistit, kde se neteř nachází, poslala Jacejuková dopisy jak do všech zdravotnických zařízení, tak i na ministerstvo zdravotnictví v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině. „Podle oficiální odpovědi, kterou jsem dostala, není nikde registrovaná,“ řekla. Údajně nepřekročila ani hranice.
Žena se ale domnívá, že Arina u sebe v době zmizení neměla žádné doklady. To je podle ní možná důvod, proč o její registraci nejsou žádné záznamy. Existují však indicie, že Arinu vojáci skutečně přes hranice převezli. Reportérům stanice CNN to pod podmínkou anonymity řekl ruský dobrovolník, který pomáhá s pátráním. Po příjezdu do Ruska dívku podle něj převezli do zdravotnického zařízení a zemi už neopustila. Od podzimu ale nemá žádné nové stopy, uvedl.
Arina je svědek i oběť válečného zločinu
Dívčino zmizení nadále nenechává spát Marinu Lypoveckou, která vede projekty ukrajinské nevládní organizace Magnolia. Sdružení se specializuje právě na případy pohřešovaných dětí. „Arina je svědkem válečného zločinu. Předpokládám, že pochopila, že její rodiče zabili. Sama byla zraněná, a je proto navíc i obětí tohoto zločinu,“ konstatovala Lypovecká.
Od začátku války obdržela Magnolia více než 2 600 žádostí od rodin a přátel pohřešovaných dětí. Je to víc než všechny telefonáty za předchozích 20 let. Organizace zasaženým rodinám nabízí psychologickou a právní pomoc. Navíc pomáhá s pátráním pomocí veřejných výzev či hledáním informací na sociálních sítích a veřejně dostupných portálech.
Na počátku konfliktu byla většina telefonátů od zoufalých rodin, které ztratily kontakt se svými blízkými v okupovaných oblastech. „Po několika týdnech jsme však začali přijímat více telefonátů o dětech, které byly odděleny od svých rodin během útoků nebo se ztratily během evakuace,“ přiblížila Lypovecká.
A brzy se ukázalo, že některé z těchto dětí byly poslány do Ruska.
Rusko své činy nepopírá
Podle mezinárodních dohod, včetně Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, je deportace civilistů považována za válečný zločin. A násilné přemístění dětí se rovná genocidě, píše stanice CNN.
Vůči činům agresora se v lednu vyhranil i Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. „Jednání Ruska porušuje základní zásady ochrany dětí,“ řekl šéf úřadu Filippo Grandi agentuře Reuters.
V uplynulém roce řada ruských představitelů veřejně prohlásila, že do země přivážejí ukrajinské děti, které zachraňují a dávají jim ruské občanství. Podle jejich slov jich deportovali celé stovky. Některé z nich následně adoptovaly místní rodiny.
Malá skupina takto „zachráněných“ dětí z Donbasu se minulý měsíc promenádovala před desítkami tisíců lidí na shromáždění v Moskvě. Rusové děti vyzvali, aby objaly muže v uniformě. Jedna z dívek ho označila za strýčka Jurije, který je zachránil z Mariupolu, informuje CNN.
Ukrajinská dívka mluví v Rusku:
Rusifikace dětí v táborech
Rusko se také bez zábran hlásí ke snahám o rusifikaci dětí dovezených z Ukrajiny. Kromě usnadnění získání ruského občanství se také zdá, že děti převychovávají pomocí všudypřítomné ruštiny, nacionalistických aktivit, výletů, vlasteneckých škol nebo sítě táborů.
Podrobný popis těchto táborů vydala ve své zprávě minulý měsíc americká nevládní organizace Conflict observatory. Po celém Rusku jich je nejméně 43 a drží v nich tisíce dětí. „Zdá se, že nejméně 32 zařízení se zabývá systematickou převýchovou, která vystavuje děti z Ukrajiny akademické, kulturní, vlastenecké a ve dvou případech konkrétně vojenské výchově zaměřené na Rusko,“ nastínil Nathaniel Raymon, jeden z autorů zprávy.
Stanice CNN z předchozích prohlášení ruských představitelů zjistila, že v prvních dnech války Rusko poslalo 400 dětí do zařízení v Rostově. V dubnu pak úřad komisařky pro práva dětí Marie Lvové-Belové uvedl, že asi 600 dětí z Donbasu umístili do dětských domovů v Kursku a Nižním Novgorodu. Později je poslali do rodin v okolí Moskvy. V polovině října jich tam žilo 800, tvrdil moskevský oblastní gubernátor.
Podle Lvové-Belové poslali ukrajinské děti do 19 různých ruských regionů. Sama komisařka adoptovala 15letého chlapce z Mariupolu. „Teď už vím, co to znamená být matkou dítěte z Donbasu. Je to těžká práce, ale máme se rádi, to je jisté,“ sdělila v únoru Putinovi. Na stejném setkání také prohlásila, že umisťování donbaských dětí do ruských rodin byla nejoblíbenější část její práce.
Únosy ukrajinských děti do ruských táborů:
Myslel si, že přišel o syna. Pak ho viděl v televizi
Ruští představitelé často tvrdí, že děti dávané k adopci jsou sirotci zachránění z válkou zničených regionů. Podle ukrajinských úřadů má však mnoho dětí příbuzné, kteří se o ně chtějí postarat.
Mezi ně se řadí i případ zoufalého otce z Charkova, který na podzim volal organizaci Magnolia. Jeho ženu Rusové zabili při pokusu o útěk a jeho 10letý syn byl nezvěstný. Až do chvíle, než ho uviděl na ruském televizním kanálu, se bál, že chlapce potkal stejný osud. „Zachránili jsme tohoto nebohého ukrajinského chlapce, sirotka, a odvezli jsme ho do nemocnice v Luhansku,“ znělo tehdy z televize.
Chlapce nakonec opravdu našli v Luhanské oblasti. Trvalo více než dva měsíce, než se vrátil zpátky k otci. Návrat ještě komplikoval fakt, že se pro něj otec nemohl vydat sám. Hrozilo by mu, že bude muset bojovat na straně separatistů.
Proto se pro něj vydala babička. Čekala ji dlouhá a zrádná cesta. „Z Ukrajiny se do Luhanska nedá dostat. Museli proto udělat velký okruh přes Rusko, překročit hranice, pak zpět přes Rusko do Evropy a teprve potom zpět na Ukrajinu,“ vysvětlila Lypovecká.
Potřebují mezinárodní pomoc
Ukrajinský generální prokurátor Andrij Kostin minulý týden uvedl, že se Ukrajině dosud podařilo zajistit návrat 307 dětí. „Abychom dokázali více, potřebujeme pomoc mezinárodního společenství,“ řekl během setkání s komisařkou Rady Evropy pro lidská práva Dunjou Mijatovićovou.
Podle informací ze statistik Children of war se během uplynulého týdne podařilo vrátit rodinám další dítě.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
