Kliknutím zvětšíteSvým způsobem se dá říci, že Adamsův snímek načal to, co o čtyři roky později dorazil další ikonický snímek utíkající nahé holčičky popálené napalmem. Vnutil Američanům bezprostřední a blízký pohled na brutalitu války, jehož mimořádně nepříjemným aspektem bylo to, že jako brutální na něm nevystupovali „ti špatní“, ale naopak vlastní síly a jejich spojenci. I když je pravda, že v obou případech bylo tohoto dojmu docíleno částečně kvůli neúplnému kontextu, jeho vyvolání podnítilo rozhodující posun ve veřejném mínění.
Poprava na ulici
Co tedy vlastně zachycuje ikonická fotografie? Muž s pistolí, stojící v levé části snímku zády ke kameře, je šéf jihovietnamské policie v Saigonu, brigádní generál Nguyen Ngoc Loan. Snímek jej zachycuje přesně ve chvíli, kdy střelil do hlavy zajatce jménem Nguyen Van Lem, považovaného za bojovníka Vietkongu, i když ten na sobě neměl uniformu, pouze kostkovanou košili a černé šortky.
K celkově otřesnému dojmu z fotografie přispělo to, že zabíjený vězeň působil na pohled velmi mladě, že jej snímek zachytil právě v momentu, kdy mu tvář zkroutila grimasa vyvolaná nárazem kulky a že zemřel s rukama svázanýma za zády, což jen podtrhlo celkovou surovost popravy. Snímek ale nepostihoval – a vlastně ani nemohl postihnout – okolnosti, za nichž byl pořízen.
K popravě došlo 1. února 1968. O pouhé dva dny dříve zahájil Vietkong, jak se zjednodušeně říkalo tzv. Národní frontě osvobození Jižního Vietnamu, tedy jihovietnamské komunistické partyzánské organizaci, na řadě míst koordinovou ofenzívu Tet. Ve spolupráci se severovietnamskými silami vtrhli povstalci naráz do desítek měst téměř ve všech provinciích Jižního Vietnamu. Včetně hlavního města Saigon, kde se dostali dokonce i dovnitř přísně střeženého areálu velvyslanectví Spojených států.
Těžké pouliční boje vyvolaly ve městech chaos. Nguena Van Lema chytili příslušníci jihovietnamské armády na místě hromadného hrobu více než 30 civilistů. Podezřívali ho, že Vietkongu při útoku velel, takže ho spoutali a vlekli ulicemi k džípu, v němž seděl jejich velitel Nguyen Ngoc Loan. Během této cesty si jich všiml Adams, který dokumentoval střelbu v ulicích, a začal fotit.
Pořídil několik snímků spoutaného Lema, když se vedle zajatce náhle postavil zády k objektivu Loan a namířil pistoli na vězňovu hlavu. „Myslel jsem, že mu chce jenom pohrozit nebo ho vystrašit,“ vzpomínal později podle BBC Adams. „Tak jsem přirozeně zvedl fotoaparát a vyfotil to.“
Jeho aparát exponoval snímek právě v okamžiku, kdy zajatcovu hlavu zasáhla smrtící střela. Loan ho na místě popravil, což údajně okomentoval slovy: „Nikdy nesmíš váhat. Pokud zaváháš a nesplníš svou povinnost, muži tě nebudou následovat.“
Bojové operace v údolí Ia Drang, listopad 1965. Vrtulník majora Bruce P. Crandalla stoupá k nebi poté, co vyložil pěšáky určené k průzkumu a ničení nepřátelských jednotek
Fotka a veřejné mínění
Druhý den ráno vyšla fotografie zachycující poslední okamžik Lemova života na předních stranách celostátních amerických deníků. A protože Adams nebyl jediný žurnalista, jenž spontánní popravu na ulici zdokumentoval, provázely ji i filmové záběry televize NBC. To vše zprostředkovalo Američanům mimořádně ostrý a nepříjemný pohled na vietnamskou válku.
„Zasáhlo to lidi do hloubi duše způsobem, jaký dokáže pouze vizuální informace,“ uvedla před pěti lety pro americký deník The New York Times Michelle Nickersonová, docentka historie na Loyolské univerzitě v Chicagu, která se zabývá americkým protiválečným hnutím během války ve Vietnamu. „Nedá se asi spočítat, kolik lidí v tu chvíli obrátila proti válce, ale rozhodně přeložila zprávy o ofenzívě Tet úplně jiným způsobem.“
Jak připomíná deník, fotografie přišla ve chvíli, kdy americký prezident Lyndon B. Johnson i vrchní velitel amerických jednotek ve Vietnamu William C. Westmoreland ujišťovali veřejnost, že nepřítel už je v posledním tažení a konec války je na dohled.
Podle expertky na vietnamskou válku z Univerzity George Masona Meredith H. Lairové vyvolal útok Vietkongu na Saigon a na další jihovietnamská města u lidí ve Spojených státech pochyby, zda je státní správa nekrmí lhaním a zda se válka opravdu vyvíjí tak dobře, jak jim jejich představitelé tvrdí. „Lidé se začali ptát, jestli se opravdu dá tato válka vyhrát, když nepřítel měl být zastrašen, a najednou se zdál tak silný a opovážlivý,“ uvedla Lairová.
A zatímco samotná ofenzíva Tet odhalila chaos v jihovietnamském vedení, Adamsova fotografie zase nutila lidi ptát se, zda Spojené státy opravdu bojují ve Vietnamu za správnou a spravedlivou věc.
„V důsledku ofenzívy Tet se začal v USA rozvíjet narativ, že válka ve Vietnamu vypadá stále více jako nevyhratelná. A fotografie způsobila, že si stále více lidí začalo klást otázku, zda jsou ve skutečnosti Američané v téhle válce opravdu ti dobří, nebo ne,“ sdělil deníku The New York Times Robert J. McMahon, historik ze Státní univerzity Ohio.
Snímek se totiž jevil jako jasný dokument válečného zločinu a zjevného porušení ženevských konvencí o zacházení s válečnými zajatci: jihovietnamský policejní šéf přece vpálil kulku do hlavy spoutaného muže – a tento popravčí akt nevykonal komunista, ale představitel vlády Jižního Vietnamu, tedy spojenec Spojených států. To vedlo hodně Američanů k závěru, že válku ve Vietnamu nejenom že nelze vyhrát, ale že zřejmě vůbec neměla být.
„Už nešlo o to, zda se tahle válka dá vyhrát nebo ne. Debatu o ní začala stále více určovat otázka morálky: Je naše přítomnost ve Vietnamu skutečně legitimní a ospravedlnitelná? Vedeme válku mravně?“ popsal tuto situaci Christian G. Appy, profesor historie na Massachusettské univerzitě v Amherstu.
V měsících po ofenzívě Tet a po zveřejnění Adamsova snímku se tak veřejné mínění v USA proměnilo podle McMahona rychleji než kdykoli jindy během celého trvání vietnamské války. Fotografie získala Pulitzerovu cenu a časopis Time ji zařadil mezi 100 nejvlivnějších fotografií všech dob.
Autentické záběry z války ve Vietnamu:
Katovi snímek asi křivdil
Jenomže snímek neříkal všechno. Ačkoli působil jako chladnokrevná vražda bezbranného spoutaného mladíka, Nguen Van Lem nebyl podle některých historiků ani tak mladý, ani takové neviňátko. V době popravy mu bylo 36 let a krátce předtím měl vyvraždit jednu důstojnickou rodinu, když osobně zastřelil jihovietnamského podplukovníka Nguyễn Tuâna, jeho manželku, šest dětí i jeho osmdesátiletou matku.
Podplukovník Tuân měl být přitom zástupcem generála Loana, jenž by tak měl k popravě osobní důvod, protože by mstil vyvraždění rodiny svého kolegy a bezprostředního podřízeného. To sice spontánní popravu na ulici úplně neobhajuje, ale z jejího vykonavatele už to nedělá bezcitného vraha, ale spíše muže, který v emočně mimořádně vypjaté situaci neudržel nervy na uzdě.
Na druhé straně jiní američtí historici, například Ed Moise, tuto verzi zpochybňují a tvrdí, že vznikla až dodatečně po válce. „Skutečnou pravdu se nikdy nedozvíme,“ cituje Moiseho spisovatel Max Hastings ve své knize Vietnam: epická tragédie, vydané v roce 2018.
Fotografie měla na Loanův další život v každém případě zásadní dopad: v roce 1975 totiž emigroval po pádu Saigonu do Spojených států, kde byl ovšem v důsledku snímku vykreslován jako padouch. Americký Kongres proto pověřil komisi Kongresové knihovny vyšetřováním, zda Loan spáchal zastřelením Lema válečný zločin, a toto vyšetřování vedlo v roce 1978 k závěru, že ano.
Imigrační a naturalizační služba Spojených států se proto pokusila zrušit Loanovu zelenou kartu (identifikační kartu legálního obyvatele USA, který nemá americkou státní příslušnost) a deportovat ho zpátky do Vietnamu. Řízení o deportaci nakonec zastavil svým osobním zásahem tehdejší prezident Jimmy Carter, podle nějž by byl „takový historický revizionismus bláznovstvím“. Loan pak zemřel o 20 let později, v roce 1998, ve Virginii, kde provozoval restauraci.
Autor fotografie Eddie Adams zemřel v roce 2004. Tři roky před smrtí se vyznal z toho, že ho vůbec netěší, k čemu zveřejnění jeho snímku vedlo: litoval právě toho, že fotografie postrádala kontext a nesdělovala, že Loan měl ke svému činu důvod. „Na té fotografii zemřeli dva lidé: ten, který dostal kulku, a generál Nguyen Ngoc Loan. Generál zabil příslušníka Vietkongu; a já jsem zabil generála svým fotoaparátem,“ uvedl Adams v článku, který v červnu 2001 otiskl časopis Time. „Fotografie jsou pořád ty nejmocnější zbraně na světě,“ dodal na závěr.
17
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
DENÍK PRO DOBROU NÁLADU
Celebrity
TN.cz
