Město Gatčina představuje jedno z nejvelkolepějších a nejvýznamnějších předměstí Petrohradu. Je to bývalé sídlo ruských carů, v němž zůstal až dodneška zachován unikátní carský palácový komplex, vybudovaný ruskou císařovnou Kateřinou II., a soubor palácových parků.

Vladimir Ivanovič Kuzmin vraždil nejen ženy a muže, ale i mladé chlapce. Ty navíc znásilnil. Ilustrační foto
Sériový vrah Kuzmin: Zrůda z Moskvy lovila děti, těla pak házela do vody

Před více než 40 lety se však právě tato historicky i kulturně cenná lokalita stala významná něčím úplně jiným. Řádil v ní totiž neznámý zabiják, jenž za sebou nechával zohavená lidská těla. Dlouho se jevil jako nepolapitelný. Policie se mu dostala na stopu až díky jeho egu, které mu nedovolilo se neustále skrývat, protože se toužil se svou děsivou činností pochlubit.

Sériový vrah Vasilij Smirnov, přezdívaný Gatčinský psychopatSériový vrah Vasilij Smirnov, přezdívaný Gatčinský psychopatZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné díloJmenoval se Vasilij Smirnov a navenek působil jako tichý a nenápadný chlapík. A třebaže dnes jeho jméno není ani zdaleka tak známé jako třeba jméno slavného Rostovského řezníka Andreje Čikatila, svého času se před ním třásla strachem celá Gatčina. S jeho osudem se navíc spojilo neobyčejně temné mystérium: třebaže byl za své zločiny popraven, třicet let po jeho smrti začal na místě jeho někdejších zločinů někdo znovu vraždit – a to stejně surovým a krutým způsobem.

Jedináček jak z hororu Malý vrah

Vasilij Smirnov se narodil právě před 75 lety, dne 30. listopadu v Tverské oblasti, jako jediné dítě v rodině. Jeho otec brzy zemřel a matka k sobě syna nezdravě připoutala. „Žena se strašně bála, že zůstane ve stáří sama, a tak zakázala svému synovi komunikovat s vrstevníky i s dívkami, snažila se mu dávat najevo, že on je ten nejlepší, a doufala, že ho tímto způsobem připoutá k sobě,“ píše se o Smirnovově dětství na ruském webu Pikabu.

Po dovršení svých 18 let se malý kocourek Vasja, jak mu matka říkala, rozhodl ukončit tento diktát velmi svérázným způsobem: udeřil svou matku do hlavy kladivem, a pak se ji ještě pokusil zneužít. Žena přežila, ale policii nic nehlásila v obavě, že by o syna přišla.

Vstup do nechvalně proslulé věznice Černý delfín v Rusku, kde jsou nejnebezpečnější zločinci.
Lidské maso jedl i prodával. Ruský kanibal popsal, jak spáchal brutální vraždu

Brzy na to Vasilij narukoval. Odsloužil si povinnou službu a návrat do civilu „oslavil“ podobně jako svou plnoletost – a sice tak, že přepadl a znásilnil starší ženu. Ta ovšem nebyla jeho matkou, takže jeho čin oznámila a mladý pachatel skončil poprvé ve vězení, odsouzený na šest let. Během jeho pobytu za mřížemi zemřela jeho matka. „Stalo se to, čeho se nejvíce obávala – musela zemřít úplně sama…“ komentuje to web Pikabu.

Ve vězení Vasilije pravděpodobně opakovaně znásilňovali (on sám to později označoval jako ponížení), k čemuž vedlo to, že byl odsouzen právě za znásilnění, což znamená jednu z nejnižších a nejopovrhovanějších příček ve vězeňské hierarchii. To v něm vyvolalo obrovský vztek. Po propuštění ho navíc hned při první cestě přepadli ve vlaku chuligáni, kteří ho za jízdy vyhodili ven. 

Smirnov to přežil, ale začal všechno a všechny nenávidět. A umínil si, že se pomstí.

Nejdříve si našel práci: začal pomáhat při porážkách na státní farmě v Leningradské oblasti. Působil schopně. Nikdo netušil, že tento muž hodlá své zkušenosti z porážek využít úplně jiným způsobem.

Gatčinský psychopat začíná vraždit

Rodící se maniak spáchal svou první vraždu v září 1979. Jeho obětí se stala teprve osmiletá Marina Koškinová, jejíž mrtvé tělo bylo nalezeno na břehu řeky Ižora, představující levostranný přítok Něvy. Dívka byla k nepoznání zohavena, při ohledání ale soudní lékař zjistil, že byla před smrtí zneužita. 

Od první chvíle bylo zřejmé, že policisté nemají co dělat s nějakým náhodným vrahem zabíjejícím v afektu, ale že proti nim stojí nebezpečný maniak. Vrah totiž dívku ubodal a pak jí zatloukl do čela hřebík jako jakýsi svůj děsivý podpis.

Když byl Smirnov o více než rok později dopaden, hájil se, že ji původně nezamýšlel zabít, ale jen znásilnit, což také provedl. Poté ji prý vyzval, aby neříkala nic matce. Dívka ale zareagovala slovy, že mlčet nebude, takže se rozhodl umlčet ji sám a navždy.

Sériový vrah a kanibal Alexandr Vladimirovič Byčkov u Krajského soudu Penzenské oblasti v den vynesení rozsudku, 22. března 2013
Říkal si Rambo a měl odpornou zálibu. Alexandr Byčkov své oběti jedl

Zatím ale leželo její tělo na soudním lékařství a k dopadení pachatele bylo ještě daleko. Celý případ sice dostal na starost jeden z nejlepších vyšetřovatelů v Leningradské oblasti, ten se však neměl čeho chytit. Žádní svědci při činu nebyli, způsob provedení neodpovídal žádnému modu operandi, které by policisté už měli v kartotéce. Zdálo se, že vraždí někdo nový. A vrah se mezitím znovu vydal na lov.

Jeho další obětí se stal žák základní školy Andrej Lopatin, kterého maniak opět nejdříve zneužil, a poté usmrtil nožem. Při bodání se pachatel zřejmě dostal do šíleného afektu; na chlapcově těle totiž bylo později nalezeno více než padesát bodných ran. Po svém dopadení maniak dokonce přiznal, že měl v úmyslu si kus chlapcova těla uříznout a sníst, ale prý ho vystrašil projíždějící cyklista.

Překvapení v podobě cyklisty úzce souviselo s tím, že pachatel napadl chlapce na frekventovaném místě a v čase, kdy se tam mohl kdokoli objevit - a sice za bílého dne přímo v gatčinském parku poblíž Stříbrného jezera, nacházejícího se v bezprostřední blízkosti carského palácového komplexu, nejvýznamnější památky Gatčiny.

Tento komplex se odjakživa řadil k největším ruským turistickým lákadlům a je kolem něj neustále živo. Skutečnost, že právě takové místo si vrah zvolil pro svůj brutální čin, napovídala, že vraždy páchá někdo, kdo nemůže být normální ani ve zločineckých měřítcích. 

Chléb a vodka. V Rusku jde takřka o základní potraviny, které nikde nechybí. Trojici vesnických rybářů se však stalo popíjení vodky osudným (ilustrační foto)
Rybáři netušili, s kým se začali hádat. Šílený maniak u jezera rozpoutal jatka

Další obětí tajemného maniaka byla starší žena bydlící v Gatčině, považovaná svým okolím za poměrně majetnou důchodkyni, mimo jiné díky tomu, že jí její důchod občas vylepšovali různými dárky její příbuzní ve Finsku. 

Řeka Ižora, na jejímž břehu se našla první Smirnovova oběť, ubodaná osmiletá dívkaŘeka Ižora, na jejímž břehu se našla první Smirnovova oběť, ubodaná osmiletá dívkaZdroj: Wikimedia Commons, Uz1awa, CC BY-SA 4.0

Právě v den vraždy dostala jeden takový balíček a vrah, který ji zřejmě sledoval, se rozhodl spojit „příjemné s užitečným“. Vnutil se k důchodkyni do bytu, tam ji omráčil lopatou, ubodal a okradl. S trochou cynismu lze říci, že v tomto případě uplatnil své zkušenosti z porážek: nejdříve omráčit, potom nožem dokončit práci. Aby po sobě zakryl stopy, dům zapálil. A nebylo to poslední žhářství, jehož se dopustil.

Vrah se přesouvá do další luxusní čtvrti

Po vraždě důchodkyně se Smirnov rozhodl změnit své operační působiště, aby unikl hlídkám, jež se v Gatčině začaly objevovat. A znovu si zvolil pro své řádění luxusní oblast.

Tentokrát se jí stala petrohradská (tehdy leningradská) čtvrť Pětergof neboli Petrodvorec: carská rezidence postavená Petrem I. Velikým, s výhledem na Finský záliv, s rozsáhlým komplexem muzeí a opět s majestátním palácem z 18. století a šlechtěnými zahradami i parky.

Ruský sériový vrah Alexandr Jurjevič Pičuškin
Říkali mu vrah se šachovnicí. V lese se měnil ve zrůdu s odpornou zálibou

Smirnovovým prvním činem v této historické lokalitě bylo znásilnění těhotné ženy, která díky svému těhotenství přežila, protože i pro vraha znamenal její stav cosi posvátného nebo alespoň výjimečného, kvůli čemu se rozhodl nechat ji naživu. Žena bohužel nic neohlásila, což v té době nebylo nijak výjimečné.

„Znásilnění nebo zneužití se tenkrát bralo jako hanba pro ženu. Mnohé ženy se bály hněvu a žárlivosti svých manželů, bály se, že své manželství nezachrání – a tak raději mlčely. Přesný počet dívek a žen, které maniak takto napadl, tak nikdy nebude s jistotou znám. Mohlo jít o pár jednotlivých případů, ale třeba také o desítky nebo dokonce o stovky žen,“ podotýká k tomu web Pikabo.

V dalším případě už Smirnov své vražedné pudy na uzdě neudržel a svou další oběť, matku dvou dětí Taťánu Jemšovou, opět surově ubodal. Řádění šíleného maniaka znovu vypuklo naplno.

Konečně dopaden

Souběžně s vraždou Jemšové však došlo konečně k posunu ve vyšetřování, protože v Gatčině se přihlásila policii (shodou okolností právě v den, kdy Smirnov Jemšovou ubodal) konečně jedna z žen, které sice napadl, ale nechal naživu. Vyšetřovatelé jí ukázali snímky již dříve odsouzených násilníků, mezi nimiž byla i Smirnovova fotka. A žena ho poznala.

Policisté se proto vydali do bytu, jenž měli uveden jako Smirnovovu poslední adresu, ale tam je bohužel čekalo zklamání. Pachatel totiž před svým přesunem do nové čtvrti podpálil nejenom byt své poslední oběti, ale také svůj vlastní, aby po sobě zahladil stopy. Jak se totiž později ukázalo, zatáhl do něj několik dívek z ulice, které (většinou po pohlavním styku) nechal jít, a oprávněně se bál, že dříve či později některá z nich ukáže policii na jeho byt prstem.

V roce 1970 vstoupil Nikolaj Džumagaljev do armády a sloužil v jednotkách chemické obrany (ilustrační foto)
Jsem potomek Čingischána, tvrdil sovětský kanibal. Snědl nejméně devět lidí

Vyšetřovatelé tedy nyní tušili, kdo vraždí, ale nevěděli, kde ho hledat. 

V tom jim však pomohl Smirnov sám. S přibývajícími zločiny mu totiž činilo stále větší problémy se neustále skrývat, toužil po veřejné pozornosti. Navíc ho jeho dosavadní činy přesvědčovaly, že je zřejmě nepolapitelný, když ho ani přes tolik vražd a přepadení dosud nikdo nechytil. Tak se stalo, že za bílého dne napadl celou skupinu dětí, vytáhl z ní jednu dívku, kterou donutil k pohlavnímu styku, a nijak se nestaral o to, že ostatní děti běží pro pomoc. Ještě týž den byl zatčen.

Toužil se pochlubit

Policisté, kteří konečně dostali Gatčinského psychopata pod zámek, zprvu nevěděli, s kým mají tu čest. Obvinili jej tak pouze z jednoho znásilnění. Ale maniak se nedokázal smířit s tím, že by se nikomu nepochlubil se svými „úspěchy“. Zájem vyšetřovatelů o jeho osobu mu lichotil a rychle se jim začal se zjevným potěšením svěřovat o svých zločinech.

Na světlo tak vyšly dokonce i skutky, o kterých do té doby nikdo nevěděl a nikdo je ani jako trestné činy nestíhal. Například vražda starší ženy, kterou Smirnov jedné noci umlátil kladivem, a pak její mrtvé tělo pohodil na silnici, kde ji přejelo auto. Tento případ byl uzavřen jako tragická dopravní nehoda, za niž nebyl nikdo stíhán, protože řidič vypověděl, že žena na silnici už ležela a on neměl šanci vidět ji včas. Cizí zavinění nebylo prokázáno – dokud se Smirnov nepřiznal. 

Kuriózní bylo i alibi, které si vrah na své činy předem opatřoval - aby se s ním po dopadení svěřil vyšetřovatelům. Sbíral totiž prázdné skleněné lahve a přesně ve dny svých útoků je odevzdával do výkupu. Vycházel z toho, že všichni budou předpokládat, že lahve nějakou dobu před odevzdáním někde sbíral (to v Sovětském svazu dělala řada bezdomovců), a proto ho nebudou podezřívat z toho, že byl na místě činu. Lahve s sebou nosil vždy v batohu.

Sériový vrah Michail Viktorovič Popkov.
Říkali mu Smíšek Míša. Policista umučil na 80 žen, pak jejich vraždy vyšetřoval

Vyšetřování probíhalo velmi dlouho, policisté se snažili kromě vražd objasnit i všechna Smirnovova znásilnění. Což nebylo snadné, protože z těch žen, které jeho napadení přežily, se přihlásil jen zlomek. Nakonec však vyšetřovatelé objasnili dost případů na to, aby mohla prokuratura požadovat u soudu nejvyšší trest. 

V roce 1980 byl Vasilij Smirnov odsouzen k trestu smrti. „Při vynášení rozsudku nehnul brvou, protože sám sebe považoval za osobnost nad všemi zákony. Už po prvním útoku se cítil být vyvoleným a rozhodl se, že má právo spáchat jakýkoli zločin,“ píše web Pikabu.

Podle oficiálních závěrů vyšetřování zabil Smirnov pět žen a napadl další tři, které útok přežily. On sám tvrdil, že počet jím zavražděných lidí představuje nejméně dvouciferné číslo, a také prohlašoval, že v některých případech snědl části jejich těl, nic z toho se ale nepodařilo prokázat.

Děsivá připomínka po 30 letech

Ještě v roce 1980 byl coby třiatřicetiletý popraven. Pověsti a fámy tím ale neutichly. A znovu ožily hrozivým způsobem v roce 2010, kdy v Lenigradské oblasti znovu někdo začal vraždit. Také tento vrah za sebou nechal zabitou ženu, také on na ni zaútočil nožem, také on ji ubil neobyčejně hrůzným a děsivým způsobem a také on si vybral pro své řádění místa proslavená přítomností carské rodiny, konkrétně tzv. Carskou Slavjanku (město Kommunar, kde kdysi carská rodina vlastnila statky) a opět Gatčinu.

„Dne 5. prosince 2010 narazil jeden z místních obyvatel při venčení svého psa nedaleko sportovního a rekreačního komplexu Olympus na mrtvé lidské tělo a zavolal policii. Strážníci, kteří dorazili na místo, spatřili hrůzný obraz: nahá mrtvá žena ležela na špinavém sněhu na břiše, její tělo bylo vykucháno, některé vnitřní orgány byly pod tělem a některé poblíž těla, kolem krku měla uvázány kalhotky a na hrdle byly známky uškrcení… Později se také ukázalo, že jí pachatel vyrval z uší náušnice,“ popsal strašidelnou scenérii ruský web Fontanka.

Město znovu podlehlo hrůze a všude se začalo šuškat, že Gatčinský psychopat stále žije – že před 30 lety jen předstírali jeho popravu, ale ve skutečnosti ho zavřeli do tajného psychiatrického ústavu, aby mohli zkoumat jeho destruktivní povahu.

Nového zabijáka se nedařilo polapit deset let. Nakonec ho však zradil osud, když si ho coby elektrikáře náhodou objednala do bytu žena, kterou už předtím jednou přepadl, shodou okolností přímo v Gatčině, kde ji potkal na zastávce. Začal ji škrtit a zneužívat, ale vyrušil ho kolemjdoucí, takže ji nechal být a utekl. Nyní ho na místě poznala. Nedala na sobě ale nic znát, nechala jej dokončit jeho práci, a teprve po jeho odchodu zalarmovala policii.

Muž byl zatčen a ztotožněn jako devětačtyřicetiletý místní obyvatel Maxim Tiščenko. Jeho genetický profil odpovídal stopám nalezeným na místě vraždy v roce 2010. Podle posledních zpráv mu hrozí doživotí.