Nález Tutanchamonovy hrobky byl jednou z největších senzací v dějinách archeologie – tým pod vedením Brita Howarda Cartera ji objevil v roce 1922. Dějinně nevýznamný vládce se tak díky němu stal jednou z nejznámějších postav staroegyptské historie.

Tutanchamon byl synem krále Achnatona, známého také jako Amenhotep IV. Panovník 18. dynastie se na trůn dostal asi v devíti letech a zemřel nejspíš v 18 či 19 letech v roce 1323 před naším letopočtem.

Ohořelé tělo

Antropolog Robert Connolly z univerzity v Liverpoolu provedl laboratorní testy na části Tutanchamonovy mumie, která je jinak uchovávána v muzeu v Káhiře. Spolu s kolegy dospěl k závěru, že faraonovo tělo ohořelo – a to až po jeho uložení do hrobky. Mohla za to nejspíš chemická reakce balzamovacích prostředků s kyslíkem a lněnou tkaninou, do níž byla mrtvola zabalena.

Vědci pod vedením forenzního archeologa Matthewa Pontinga pak provedli „virtuální pitvu" faraonova těla a pomocí známých údajů zjišťovali, jak mohl král přijít ke svým zraněním. Z počítačových modelů a simulací jim vyšlo, že vládce zřejmě ve vysoké rychlosti porazil kočár. To podle nich vysvětluje i fakt, že Tutanchamon byl pochován netradičně bez srdce – jeho vnitřní orgány prý totiž náraz zcela zničil.

Dříve se soudilo, že faraon zemřel na následky infekce po otevřené zlomenině stehenní kosti.