Vědci uvádí, že analýzy překladů textů ze starověké Mezopotámie odhalily stavy tehdejších vojáků, které by současná doba diagnostikovala jako posttraumatické stresové poruchy. V textech se mimo jiné uvádí, že bojovníky „navštěvovali duchové, kterým čelili v bitvě".

Nové informace o PTSP v historických pramenech tak posouvají dosavadní hranice toho, jak hluboko do minulosti je možné syndrom doložit. Dosud se podle profesora Jamieho Hughese za první zmínku o posttraumatické stresové poruše považoval dokument antického historika Hérodota. Ten popsal slepotu, která v souvislosti s bitvou u Marathonu postihla válečníka Epizela. Hérodotos uvádí, že Epizelos během střetu mezi Atéňany a Peršany v roce 490 před naším letopočtem „náhle přišel o zrak, aniž by se ho cokoli dotklo" a že „po zbytek života již zůstal slepým".

Hughes ve své práci pojmenované Nic nového pod sluncem, že stavy odpovídající PTSP jsou zdokumentované v textech z asyrského období mezi lety 1300 až 609 před naším letopočtem. V té době muži trávili jeden rok na strategických stavbách říše, poté rok v armádě a třetí rok u svých rodin, následně se cyklus opakoval, poznamenala BBC.

„Popisují, že slyšeli a viděli duchy, kteří na ně promlouvali a kteří měli být duchy lidí, které zabili v bitvě – to je přesně stejný prožitek dnešních vojáků, kteří se zúčastnili bojů," uvedl Hughes.

Posttraumatickou stresovou poruchou se v minulosti zabýval mimo jiné i známý neurolog a psycholog Sigmund Freud, který pátral po zdroji fyzických a psychických problémech vojáků první světové války, kteří neutrpěli žádná větší zranění. Jako diagnóza byla PTSP klasifikována americkými psychiatry po výzkumech psychických stavů vysloužilců z válek v Koreji a Vietnamu.