Na zbytky lebky narazil v roce 2010 americký paleontolog Jack Tseng se svými kolegy v Tibetu. Zvíře pojmenovali Panthera blytheae. „Fosílie vyplňuje velkou mezeru v evolučních dějinách koček," napsal Tseng, který působí v Americkém přírodopisném muzeu v New Yorku.

O vývoji prvních velkých koček se toho ví poměrně málo. Dosud nejstarší známé fosilní pozůstatky koček byly 3,6 milionu let staré zuby, které v africké Tanzanii našla v 70. letech minulého století britská vědkyně Mary Leakeyová.

Genetické analýzy dlouho ukazovaly, že podčeleď velkých koček (Pantherinae) se oddělila od svých evolučně nejbližších příbuzných, malých koček (Felinae), před 6,37 milionu let.

Evoluční původ velkých koček

„Náš nález ukazuje na to, že evoluční původ velkých koček je starší, než se dosud předpokládalo," napsali vědci.

Nové poznatky tibetský nález poskytuje i k rozštěpení rodiny velkých koček na rod Panthera, k němuž patří tygr, lev či jaguár, a rod Neofelis, jehož nejznámějším zástupcem je nejmenší z velkých koček levhart obláčkový.

Dosud vědci vycházeli z předpokladu, že toto rozdělení se neodehrálo dříve, než před 3,72 milionu let. To nyní Tseng a jeho tým vyvrátili.

Také místo nálezu je pro vědce zajímavé. Životní prostory mnoha dnešních druhů velkých koček se překrývají právě v Tibetu. „Místo nálezu naznačuje, že se velké kočky rozšířily ze střední Asie," vysvětlují vědci.

Do regionu se příští rok vydají další expedice, aby shromáždily další poznatky o evoluci koček.