Spojené státy, nejstarší, nepřetržitě trvající demokracie světa, si na své demokratické tradici velice zakládají. Jenže po téměř dvou a půl století vypadají některá pravidla a nuance základů americké demokracie, mezi něž nepochybně patří i pravidla volby hlavy státu, poněkud zastarale. A působí spíše kontraproduktivně, než by americkou demokracie posilovaly.

Přestože to vypadá, že svými hlasy rozhodují o volbě prezidenta přímo američtí voliči, není tomu tak. Prezidentem USA se totiž nestává ten, kdo získá největší počet hlasů, ale ten, kdo získá nadpoloviční většinu volitelů. V padesáti státech USA, s nepatrnou výjimkou Nebrasky a Maine, všechny volitele za ten který stát získává kandidát, který v daném federálním státu dostane největší počet hlasů. Jde tedy vlastně o padesátkrát zopakovanou většinovou volbu.

Počet volitelů za jednotlivé státy se určuje podle počtu obyvatel, ale mění se jen jednou za deset let. V dynamicky se proměňujících Spojených státech může přitom během deseti let dojít k velkým přesunům obyvatel.

Méně hlasů, ale více volitelů

Společně s onou většinovou volbou to vytváří možnost, že prezidentem se může stát kandidát, který nedostal ve volbách nejvíc hlasů. 

Stalo se to třikrát do roku 1888, tak to víc než století vycházelo „spravedlivě“, ale v minulých dvaceti letech hned dvakrát zvítězil kandidát s menším počtem hlasů. V roce 2000 vyhrál s o půl miliónu menším počtem hlasů George Bush ml., když o jeho vítězství rozhodla převaha pouhých asi 550 hlasů na lidnaté Floridě s velkým množstvím dvaceti volitelů.

S ještě větším rozdílem ve svůj neprospěch získal prezidentskou funkci před čtyřmi roky Donald Trump, kterého v součtu porazila Hillary Clintonová o téměř tři milióny hlasů, na počet volitelů ovšem zvítězil a prezidentem se stal Trump.

I proto by podle průzkumů veřejného mínění dnes už téměř dvě třetiny Američanů byly za změnu volebního systému na přímou volbu prezidenta, aby o tom, kdo se stane hlavou USA rozhodoval počet voličských hlasů a ne zprostředkovaně volitelé. Těch se po volbách sjede do Washingtonu celkem 538. Prezidentem se stane ten, kdo získá 270 volitelských hlasů.

Systém „vítěz bere vše“ v USA vytváří jeden velký problém a tím je polarizace společnosti, která se stále zvyšuje. „USA nejsou ani tak dvě politické strany jako spíš dva politické kmeny, které mezi sebou moc nekomunikují a myslí si o sobě vzájemně to nejhorší. Ať už vyhraje kdokoli, tak polarizace společnosti bude pokračovat,“ uvedl v Českém rozhlasu amerikanista Roman Joch.

Neviditelní třetí a další vzadu

Souboj dvou polarizovaných bloků republikánů a demokratů navíc téměř vymazává další prezidentské kandidáty, kteří se vedle dvou obřích soupeřů snaží zasáhnout do prezidentských voleb. I v tomto roce jich kandiduje několik. Například za libertariány Jo Jorgensenová, za Zelené pak odborář Howie Hawkins. 

Kvůli nepřímému většinovému systému i obrovské finanční náročnosti kampaně však většinou nemají šanci výrazněji zasáhnout do voleb, nehledě na to, že ani klíčové sdělovací prostředky jim téměř nevěnují pozornost. 

Počet lidí, kteří jsou připraveni volit letos jiného kandidáta než demokrata Joe Bidena nebo republikána Donalda Trumpa se pohybuje v celých USA v jednotkách procent.

V roce 2000, kdy byl zatím asi nejtěsnější výsledek voleb, získal prezidentský kandidát Zelených Ralph Nader 2,74 % hlasů. Je možné, že v případě, že by je dostal také výrazně proekologický demokrat Al Gore, mohlo to rozhodnout o tom, že by se prezidentem USA nestal George Bush ml., ale právě Al Gore.