Austrálie uplatňuje přísnou azylovou politiku a běžence, kteří doplují k australským břehům, zadržuje a posílá do táborů v ostrovních státech Nauru a Papua-Nová Guinea. Za provozování táborů Canberra těmto zemím platí. Australská vláda prohlašuje, že tímto způsobem bojuje s převaděčstvím a nelegální migrací. Kritici ale poukazují na špatné životní podmínky v detenčních zařízeních.

Nezletilí tvoří jen asi 20 procent migrantů zadržovaných v táboře na ostrově Nauru, zprávy o různých incidentech se ale v 1086 případech, což je 51,3 procenta z 2116 nahlášených případů, týkají právě dětí. Hlášeno bylo bití dětí do obličeje či výhrůžky smrtí. Opakované jsou stížnosti na sexuální obtěžování či přímo znásilnění.

Znepokojující je řada případů sebepoškozování dětí či hrozeb sebepoškozením. Je mezi nimi i případ dívky, která si v září 2014 sešila rty, ale strážce se jí jen vysmál. Další z děvčat "si zapsalo do deníku, že je unavené, nenávidí tábor a chce zemřít".

"Z těchto dokumentů i z našeho vlastního vyšetřování je patrné, že mnozí lidé v táboře byli kvůli špatnému zacházení na Nauru dohnáni na hranici fyzického a duševního zhroucení," napsala představitelka organizace na ochranu lidských práv Amnesty International Anna Neistatová.

Australská vláda v reakci uvedla, že se snaží ověřit, zda všechny nahlášené případy policie na Nauru skutečně řešila. "Je ale třeba zdůraznit, že mnohé z těchto zpráv jsou nepotvrzená obvinění," poznamenalo australské ministerstvo pro přistěhovalectví.