Kromě ceny je tu však ještě jedna věc, díky které může zanechat hořkou pachuť v ústech nejednoho investora. Farma se totiž nachází šest kilometrů od Mrtvého moře v jedné ze židovských osad na Západním břehu Jordánu. Palestinci, kteří si území nárokují, stejně jako většina mezinárodní veřejnosti, považují zdejší izraelské osídlení a jejich využívání místních přírodních zdrojů za nelegální.

„Zaměřuji se na rostliny, které na světě na světě kultivuje pouze omezené množství lidí. Tak mám šanci uspět v nadcházejících letech. Jsou to velice důležité rostliny a pokud nebudou kultivovány, zmizí,“ odmítl kritiku farmář Guy Erlich a dodal, že jeho práce je prospěšná pro všechny. Jeho farma je přitom domovem rovné tisícovky ohrožených kadidlovníků pravých.

Stromy pocházejí z pouští severního Somálska, Jemenu a Ománu. U dospělých stromů je nařezávána kůra nebo větve a z ran vytékají drobné bílé kapičky pryskyřice, které na vzduchu tuhnou a mění barvu od bílé po světle zelenou. Nejkvalitnější kadidlo se pak prodává za stovky dolarů za kilogram.

Většina kadidla pochází z divokých stromů, které jsou podle Mezinárodního svazu ochrany přírody ohroženy nadměrnou sklizní své vzácné pryskyřice. Pouze menší část se získává ze stromů rostoucích na specializovaných plantážích. V Levantě, jak je nazývána celá oblast východního Středomoří, se kadidlovníky přirozeně nevyskytují. Jeho pryskyřice je však v toto oblasti po tisíciletí vysoce ceněna jako aromatická látka pro náboženské a lékařské účely.

Erlichovy stromy jsou však ještě příliš mladé, aby mohly dávat kadidlo. Hledal pro jiné možnosti zdroje příjmů a napadl ho med. Okamžitě se ukázalo, že se jednalo o trefu do černého. První dávka jednodruhového medu vyrobeného z drobných kvítků pouštního stromu byla i přes cenu tisíc dolarů (více než 22 tisíc korun) za kilogram okamžitě vyprodaná.

Většinu z prvních čtyř kilogramů jantarově zbarveného, výjimečně sladkého medu se zemitými podtóny a mírně trpkým závěrem, si přitom koupili zákazníci ze Spojených států. „Musel jsem udělat čekací listinu pro objednávky,“ řekl Erlich agentuře AP.

Zboží z izraelských osad čelí bojkotu

Přesto se v pozadí stále objevuje politika. Globální kampaň, kterou vedou Palestinci ve snaze bojkotovat zboží z izraelských osad, podle Erlicha dopadá i na jeho podnikání. Před několika lety přišel i o potenciálního amerického investora, který vycouval kvůli hrozbě bojkotu.

Evropská unie, která je největším obchodním partnerem Izraele, pak nedovoluje, aby byly produkty z osad označené nálepkou „Made in Israel“. Zatím je nezakazuje, vyžaduje však, aby byly produkty, včetně medu, přesně označeny.

Navzdory mezinárodním protestům proti židovskému osídlení, Erlich doufá, že se mu podaří navázat spolupráci se svými palestinskými sousedy a přemění svou farmu na výzkumné středisko léčivých rostliny. Kromě tisícovky kadidlovníků roste na farmě i deset tisíc keřů Commiphora gileadensis, který měl být zdrojem pryskyřice pro v Bibli zmiňovaný léčivý balzám z Gileadu.

„Byl bych velice šťastný, kdyby z toho jednoho dne byl mezinárodní projekt,“ řekl reportérovi agentury AP, zatímco za ním bylo v dálce vidět palestinské město Jericho. „Sedíme v hraničním trojúhelníku. Máme Palestince, máme Jordánsko, máme Izrael. Pokud by moje rostliny mohli také posloužit jako katalyzátor pro sjednocení Izraelců a Palestinců a možná i okolních sousedů, tak jsem plně pro,“ dodal.

Z opačné strany však zní nesmiřitelný odpor. Palestinský guvernér Jericha Majid Fityani odmítl takovou představu s tím, že se jedná o politickou otázku a ne ekonomickou. „Izraelské osady jsou ztělesněním izraelské okupace naší země,“ řekl Fityani agentuře AP. „Tento osadník ukradl palestinskou zem a pokud by byl čestný, opustil by naší půdu a vrátil by se do své země, do Izraele,“ dodal.