Září roku 1943 se chýlilo ke konci a blížil se svátek Roš ha-šana, tedy židovský Nový rok. Kodaňský rabín Marcus Melchior ale přerušil ranní bohoslužbu a shromážděným lidem řekl slova, která měla změnit jejich životy. „Nyní nemáme čas pokračovat v modlitbách. Dostali jsme zprávy, že o následující páteční noci, v noci mezi 1. a 2. říjnem, přijde gestapo a zatkne všechny dánské Židy,“ prohlásil Melchior.

Jeho řeč vyvolala mezi přítomnými zděšení a paniku. Stalo se ale ještě něco - dánské odbojové skupiny, které se včas dozvěděly o nacistickém plánu „vyčistit“ Dánsko od Židů, o jehož spuštění rozhodl diktátor Adolf Hitler 18. září 1943, odstartovaly zcela jedinečnou záchrannou akci.

close Kodaňský rabín Marcus Melchior byl jedním z prvních židovských duchovních, kdo se dozvěděli o chystané nacistické likvidaci dánských Židů. Varoval věřící a sám s rodinou utekl do Švédska. info Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo zoom_in Kodaňský rabín Marcus Melchior byl jedním z prvních židovských duchovních, kdo se dozvěděli o chystané nacistické likvidaci dánských Židů. Varoval věřící a sám s rodinou utekl do Švédska

Zatímco třeba záchrana stovek židovských dětí těsně před začátkem 2. světové války má velmi konkrétní tvář Nicholase Wintona, na záchraně tisíců dánských Židů se podílelo velké množství obyčejných „bezejmenných“ lidí. 

Naše Židy nedáme

Dánsko se stalo obětí německé agrese už v roce 1940. Tamní vláda se rozhodla s nacisty spolupracovat výměnou za to, že bude moct nadále spravovat větší část svých vnitřních státních záležitostí.

„Na rozdíl od německé okupační politiky jinde v Evropě byla nacistická vláda v Dánsku zpočátku relativně vlídná, protože Dánsko vyváželo do Německa spoustu nezbytných zásob, zejména potravin; Dány také Němci viděli jako „řádné Árijce“. Tento model okupace neboli vzorový protektorát znamenal, že si Dánsko mohlo ponechat celou vládu, policii a státní službu a pro obyčejné lidi minimální omezení – na rozdíl od zbytku nacisty okupované Evropy. To se také vztahovalo na téměř osm tisíc dánských Židů. Ti byli velmi asimilováni do dánské společnosti,“ uvedla pro web Imperial War Museum kurátorka Holocaust Galleries Lauren Willmottová. 

Dánští Židé byli v první polovině války před nacismem chráněni. „Král Kristián X. a dánská vláda se dokonce nechali slyšet, že budou pokračovat ve spolupráci s Německem jen tak dlouho, dokud nacisté nezavedou žádnou protižidovskou legislativu. Král si do deníku napsal, že ‚naše vlastní Židy považuje za dánské občany a Němci se jich nemohou dotknout‘.“ Na rozdíl od jiných zemí skutečně nebyli nuceni se registrovat u úřadů, nosit žlutou hvězdu nebo průkazy totožnosti označené písmenem J,“ doplnila Willmottová.

Jenže s rostoucími aktivitami dánského protinacistického odboje začala Němcům s Dánskem docházet trpělivost. „V srpnu 1943 Němci na území Dánska vyhlásili stanné právo a tamní vláda rezignovala,“ konstatovala stanice ABC. 

| Video: Youtube

Následovalo Hitlerovo rozhodnutí udělat z Dánska zónu bez Židů. „Nařídil všechny - bylo to zhruba osm tisíc lidí - deportovat,“ uvedla BBC. Němci shromáždili seznamy všech lidí hlásících se k židovské víře či s židovskými předky. Velký zátah, při němž mělo gestapo pozatýkat a do koncentračních táborů postupně převézt Židy, byl naplánován na židovský Nový rok.

Informace o tom, co Němci chystají, se ale naštěstí včas dostala ven. „Německý námořní atašé Georg Duckwitz, který pracoval na německé ambasádě v Kodani, to řekl předsedovi dánské Sociálně-demokratické strany Hansi Hedtoftovi, který informoval židovskou komunitu a odboj,“ nastínila BBC.

Cesta na venkov

Duchovní, včetně Melchiora, všem židovským věřícím o chystaném pogromu řekli a varovali je, aby všichni odešli ze svých bydlišť a začali se skrývat. Štěstí bylo, že většina Židů žila v Kodani, takže se informace šířila velmi rychle. „Židovské rodiny odešly ze svých domovů v noci, auty, koly či vlaky odjížděly z měst na venkov, který mnozí neznali. Cestou nacházeli nocleh u přátel, obchodních partnerů, přespávali v opuštěných letních domech nebo u farmářů,“ vykreslila jejich odyseu stanice ABC. 

Prchajícím pomáhali členové odboje, kteří jim dávali tipy na spolehlivé ubytování, ale i úplně obyčejní lidé. Třeba policisté odvraceli zrak od skupinek se zavazadly, Židy skrývali faráři v kostelech nebo je pod falešnými jmény přijímaly venkovské nemocnice.

Část farmářů poskytujících nocleh ale například nevěděla, že někomu zachraňuje život. „Potkali jsme milé a dobré lidi, ti ale vůbec netušili, co se právě děje,“ zmínil pro ABC židovský uprchlík Poul Hannover. 

Všem bylo ale jasné, že taková situace je jen krátkodobé řešení. Podstatné bylo dostat Židy z dosahu nacistických drápů.

Příběh jednoho ze zachráněných dánských Židů:

| Video: Youtube

Noční plavby

V tuto chvíli do sebe zapadl další důležitý díl skládačky. Ideálním útočištěm pro dánské Židy se mohlo stát Švédsko, jehož pobřeží je od toho dánského vzdáleno 3,4 kilometru v nejužší části průlivu Öresund. „Švédsko bylo neutrální zemí a nacisté jej neokupovali,“ vysvětlil server History.

A k 2. říjnu švédská vláda vydala oficiální zprávu, že ráda přijme všechny dánské židovské uprchlíky. Rozsáhlá evakuace začala. Děla se po nocích, protože útěk Židů z Dánska byl ilegální. 

Nejtypičtější cestou byla plavba právě přes Öresund. Většinu prchajících Židů převážely rybářské lodě, unikali ale prakticky na všem, co se udrželo na vodě - některé rodiny dokonce rozbouřenou hladinu překonaly v malých loďkách a kajacích. „A někteří jednoduše přeplavali,“ doplnila BBC.

close Dánští Židé při útěku do Švédska v říjnu 1943. info Zdroj: Wikimedia Commons, Nationalmuseet - National Museum of Denmark, CC BY-SA 2.0 zoom_in Dánští Židé při útěku do Švédska v říjnu 1943

Problémem byly peníze - mnozí rybáři, vědomi si rizika celého podniku, si za převezení dánských Židů účtovali nemalé sumy. „Průměrná cena za převoz jedné osoby do Švédska představovala třetinu ročního platu běžného zaměstnance,“ upozornil server History. 

Opět se ale projevila nezvyklá solidárnost. Na transport se složily bohaté židovské rodiny i dánští boháči bez židovského původu.

Jako namačkané ryby

Mezi Židy, kteří se vydali na plavbu temnou nocí do bezpečí, byl i tehdy čtrnáctiletý Bent Melchior, syn zmíněného rabína. S rodiči a sourozenci nastoupil po týdenním skrývání v Dánsku na loď, kde se v podpalubí tísnilo 19 lidí. Noční moře bylo rozbouřené. „Byli jsme natlačeni v lodi, která měla převážet sledě, ale místo toho nyní vezla lidské bytosti. Lidem začalo být špatně a každá minuta nám připadala jako hodina,“ vzpomínal pro BBC. 

Po osmi hodinách na moři se začalo rozednívat a lidé na palubě uviděli pobřeží. Jenže jejich anabáze ještě neskončila. Osazenstvo rybářské lodě si všimlo, že vycházející slunce by z jejich pohledu mělo být někde úplně jinde, pokud by byli u švédského pobřeží. A došlo jim, že vinou nezkušeného rybáře se v kruhu vrátili k dánskému pobřeží. „Měli jsme strach. Pokud bylo nebezpečné být na moři v noci, za denního světla to bylo ještě nebezpečnější. Slyšeli jsme nad hlavami německá letadla. Kdyby nás spatřila, gestapo nás mohlo zatknout,“ poznamenal pamětník. 

Naštěstí pro jeho rodinu se to rybář u kormidla rozhodl nevzdat, a po 18 hrozných hodinách loď opravdu doplula ke švédskému pobřeží.

Evakuace všech prchajících trvala dva týdny. „Lodě dostaly do bezpečí více než 7220 dánských Židů a 680 nežidovských členů židovských rodin,“ shrnul web Jewish Virtual Library. 

Příběh jednoho z otců atomové bomby

Mezi zachráněnými dánskými Židy byl i významný fyzik Niels Bohr, držitel Nobelovy ceny. 

V Kodani založil Ústav teoretické fyziky. Poté, co byly v Německu zavedeny rasové zákony, pomáhal mnoha prchajícím německým židovským vědcům. Jeho ústav pro ně často sloužil jako jakási „přestupní stanice“ na cestě do bezpečí do Velké Británie či USA. 

Podle některých zdrojů jeho iniciativa a naléhání na švédského krále významně přispěly k tomu, že na podzim 1943, kdy mělo začít zatýkání dánských Židů, Švédsko přijalo tyto prchající lidi. Na Bohrově podílu se ale historici neshodují. 

On sám s rodinou rovněž přes průliv Öresund unikl do Švédska. Odtud pokračoval do Británie a do USA.

V USA se stal díky svému předchozímu významnému výzkumu jádra součástí projektu Manhattan vedeného Robertem Oppenheimerem, a tedy jedním z otců atomové bomby. Už v době jejího vývoje ale Bohr patřil mezi ty, kteří americkou vládu varoval před válečným zneužitím atomové energie.

Po válce se vrátil zpět do Evropy.

A jak to, že Němci poté, co nenašli Židy při razii z 1. října v jejich domovech, nezhatili jejich útěk? „Německé námořní hlídky v průlivu nezasáhly částečně proto, že Werner Best (nacistický správce okupovaného Dánska, pozn. red.) se stále v Dánsku snažil o mírovou okupaci a chtěl v zemi předejít růstu jakéhokoliv anti-německého cítění,“ vysvětlila Willmottová.

close Německým nacistickým správcem okupovaného Dánska byl za 2. světové války bývalý šéf gestapa a spolutvůrce oddílů SS-Einsatzgruppen Werner Best (v první řadě druhý zprava). Snímek pochází z 17. října 1943 z Kodaně. info Zdroj: Wikimedia Commons, Nationalmuseet - National Museum of Denmark, CC BY-SA 2.0 zoom_in Německým nacistickým správcem okupovaného Dánska byl za 2. světové války bývalý šéf gestapa a spolutvůrce oddílů SS-Einsatzgruppen Werner Best (v první řadě druhý zprava). Snímek pochází z 17. října 1943 z Kodaně

Podle serveru Yad Washem dokonce Němci přikázali svým lodím, aby plavidla se židovskými emigranty ignorovaly. „O tomto rozhodnutí ale prchající lidé nevěděli a po celou dobu útěku věřili, že jsou ve velkém nebezpečí,“ upozornil Yad Washem.

Světlo v terezínské temnotě

Ve Švédsku uprchlé dánské Židy přijaly nejdříve tamní rodiny. Následné válečné měsíce prožili v podstatě běžným životem - našli si práci, bydlení, byť někteří vzpomínají, že se setkali s narážkami Švédů, že jim uprchlíci „ujídají”.

Přes velký úspěch akce dánského odboje se ale skoro 500 dánským Židům utéct nepovedlo. 456 z nich bylo převezeno do terezínského ghetta v Protektorátu Čechy a Morava - nacisté je dopadli na základě udání na gestapo. Příběhy těchto lidí před několika lety zpracoval projekt studentů z Univerzity v Odense nazvaný Dánští Židé v Terezíně - Topografie vzpomínek.

Díky němu se dochovalo i svědectví v Terezíně vězněné dánské Židovky Cilly Rabinowitzové (později provdané Cohnové). Hned po příjezdu z Dánska byla ubytována na půdě Ústeckých kasáren. „Nebyla tam okna, byla tam hrozná zima. Leželi jsme na kamenné podlaze,“ řekla.

Ale i zde panovala nad dánskými Židy jakási „ochranná ruka“. „Dánští představitelé neustále vyvíjeli tlak na Němce, aby bylo postaráno o blaho zadržovaných,“ popsal web Virtual Jewish Library.

close Terezínské ghetto na kresbě Bedřicha Fritty info Zdroj: Wikimedia Commons, Bedřich Fritta, public domain zoom_in Terezínské ghetto na kresbě Bedřicha Fritty

Dokonce byla zorganizována návštěva z dánského Červeného kříže. A na jaře 1944 začali dánští Židé dostávat ze své domoviny potravinové balíčky. Benzion Epelmann si do deníku zapsal: „Balíček! Už dřív dostalo hodně Dánů balíček. Bylo povoleno sednout si v ženské ubikaci ke stolu – muž, žena a děti – a pochutnat si na bílém plnotučném sýru, dobrém sádle a klobáse, másle, mléku, marmeládě, cukru a dostatku chleba,“ připomněl projekt Dánští Židé v Terezíně.

Nakonec se z dánských Židů vězněných v Terezíně nedožilo díky zásahům dánských úřadů konce války pouze 51 lidí.

Návrat domů

Po skončení druhé světové války se drtivá většina zachráněných dánských Židů vrátila domů. V podstatě do pár dní se vraceli k běžnému předválečnému životu. 

Ovšem s vědomím, co se dělo ve vyhlazovacích táborech se Židy z jiných zemí, se pak mnozí aktivně zapojili do židovských organizací a začali důsledně připomínat hrůzy holocaustu.