„Můj muž brečel a já jsem se ho po telefonu snažila uklidnit,“ vzpomínala na britském kanálu BBC. Tehdy ještě netušila, že v troskách budov umírá i její syn.

„Druhý den ráno ale nepřišel do práce a my jsme se začali opravdu bát,“ říká Hamdaníová. Její syn Salman patřil k záchranné službě, v červnu roku 2001 pak začal pracovat v Rockefellerově ústavu pro lékařský výzkum. Osudný den si zřejmě po cestě do práce všiml dýmajících trosek „dvojčat“, z nichž začal okamžitě zachraňovat lidi. „Bylo to zkrátka v jeho povaze, pomáhat lidem v nesnázích,“ třese se po letech hlas jeho matce.

Už měsíc po útoku ale zažila další šok. Americká média v říjnu začala spekulovat, zda se pohřešovaný Salman Hamdaní pouze neskrývá a označila ho za možného spolupachatele útoků. Brzy poté se ale podařilo identifikovat jeho tělo nalezené v sutinách mrakodrapů a Kongres jej formálně prohlásil za hrdinu.

Talat Hamdaníová však dodnes americké společnosti nezapomněla, že jejího syna podezírala jen kvůli původu a vyznání. Stala se jedním z nejvýraznějších muslimských hlasů, které se snaží potírat hluboce zakořeněné předsudky. „Pokud se vám děje příkoří, musíte nahlas promluvit,“ říká aktivistka a spisovatelka.

Složitá situace muslimů

Ani deset let po teroristických útocích to totiž muslimové ve Spojených státech nemají jednoduché, někdy musejí čelit i fyzickým útokům.
Amnesty International loni varovala, že přibývá zločinů páchaných z nenávisti vůči muslimům. Minulý měsíc pak výzkum Pewova výzkumného centra ukázal, že 43 procent muslimů v zemi se za poslední rok setkalo s perzekucí.

Zpráva přitom podotýká, že řada lidí se po výhružkách násilím bojí ze strachu mluvit. Někteří muslimové si z opatrnosti mění jména, ženy raději nechávají doma své tradiční šátky.

Někoho však dusná atmosféra vyprovokovala k pravému opaku. „Můj muž se o mě bál, když jsem chtěla jít sama ven s šátkem na hlavě,” popisuje Asma Mangriová, žijící v San Franciscu, webovému magazínu Huffington Post. „Já jsem odpověděla, že si ho nesundám. Nenechám se přece něčím takovým zastavit,” dodává rázně matka tří dětí.

Mangriová šla však mnohem dál. V roce 2005 pomohla zorganizovat setkání více než čtyř tisíc muslimů v areálu místního zábavního parku. „Až po čase mi došlo, že to bylo vůbec poprvé, co jsem se na veřejném místě v USA necítila jako menšina,” dodává.

MARTIN DOHNAL