Příběh o záhadném zmizení vlaku lze najít na internetu v různých jazycích, přičemž v ruštině má dokonce svou vlastní stránku ve Wikipedii.

Velmi podrobně je popsán v angličtině na blogu e-borghi v textu nazvaném Záhada vlaku Zanetti, který zmizel v roce 1911 a stále cestuje v prostoru a čase, který vyšel loni 27. května. Kromě toho jej detailně popisuje hned několik rusky píšících webů. Zprávu o něm ale přinesla letos v březnu třeba také indická televizní síť News18. Může mít tato legenda nějaký reálný základ? A kde se vlastně vzala?

Vlak pohtila mlha v tunelu

Dne 14. června či 14. července 1911 prý vyjel z Říma do Milána úplně nový výletní vlak italské železniční společnosti Zanetti. Ta jej hodlala zpropagovat ve velkolepé reklamní jízdě slavnými talskými provinciemi Lazio, Umbrie, Toskánsko, Emilia-Romagna a Lombardie. Vlak měly tvořit tři luxusní vagony tažené parní lokomotivou, jež společnost u příležitosti první cesty nabídla stovce cestujících z vyšší společnosti a několika rodinám zaměstnanců. O všechny se měla starat šestičlenná posádka. Při cestě mezi Emilií-Romagnou a Lombardií projížděl nový vlak rovněž novým, asi kilometr dlouhým tunelem, považovaným v té době za nejdelší tunel, jaký byl skrz jakoukoli horu prokopán.

Díra v zemi, do které u Lindalu v roce 1892 vjela lokomotiva.
Záhada ztraceného vlaku: Lokomotiva náhle zmizela pod zemí, nikdy se nenašla

„Všechno šlapalo, cesta se vyvíjela více než uspokojivě a během několika hodin vlak dorazil až k tunelu. U jeho vjezdu i výjezdu se shromáždila skupina lidí, jež toužila sledovat průjezd vlaku tímto pozoruhodným tunelem (kterým již dříve projely jiné vlaky). Vlak se přibližoval za jásotu všech přítomných a zanořil se do temnoty hory… Už nikdy se nevynořil. Skupina, která na něj čekala u výstupního portálu, ho nikdy neviděla z hory vyjet,“ uvedl loni blogger e-borghi.

Čekající publikum prý nakonec přivolalo policii v domnění, že souprava zřejmě někde v nitru hory havarovala, a policisté zahájili prohlídku tunelu. Nenašli však nic než dva cestující v těžkém šoku, kteří vypověděli, že před vjezdem do tunelu zahalila celý vlak podivná bílá mlha, jež je natolik vyděsila, že ještě těsně před tím, než vjel jejich vagón do tmy, z vlaku vyskočili (umožnit jim to mělo to, že se právě nacházeli na zadní plošině posledního vagonu, kam si odskočili zakouřit). 

Stavba tunelu v roce 1911. Do obdobného tunelu prý vjel 14. června 1911 vlak, aby už z něj nikdy nevyjelStavba tunelu v roce 1911. Do obdobného tunelu prý vjel 14. června 1911 vlak, aby už z něj nikdy nevyjelZdroj: Wikimedia Commons, Engineering News, volné dílo

Vlak se prý nikdy nenašel, železnice kvůli obavám z dalších nehod úsek trati s tunelem raději uzavřela a celou věc mělo definitivně pohřbít bombardování během druhé světové války, v jehož důsledku byl tunel zavalen.

Záhada ukrajinských přejezdů

Záhada se však údajně přihlásila znovu k životu v roce 1992, kdy podle webu e-boghi zveřejnily ukrajinské noviny Gloria di Sebastopol ve svém vydání z 12. srpna 1992 článek Vlak duchů na tratích Ukrajiny. V něm se psalo o třívagonovém vlaku duchů, který se prý zjevil na železničním přejezdu závorářce Eleně Spiridonovně Čebrecové.

Podle ruského webu SelNovosti k tomu došlo 25. září 1991 ve vesnici Zavaliči v Poltavské oblasti dvě minuty před tři čtvrtě na tři odpoledne a svědkem situace měl být i předseda komise pro studium anomálních jevů při Akademii věd Ukrajiny V. P. Lešatyj. Z náhlé mlhy se měla vynořit lokomotiva z počátku 20. století táhnoucí tři starobylé vagony, jež zcela tiše projížděla přejezdem.

Jeden z vagonů osobního vlaku po srážce s motorákem
Katastrofa u Stéblové. Tajemné zelené světlo poslalo na smrt 118 lidí

Lešatyj měl její příjezd očekávat, protože znal příběh zmizení vlaku Zanetti a při pátrání v archívech našel údajně také svědectví „slavného psychiatra“ z Mexico City Josého Saxina, který prý nechal ve 40. letech 19. století internovat v psychiatrické léčebně hlavního města Mexika 104 Italů, jež se chovali zmateně a tvrdili, že dorazili do Mexico City vlakem – jenže vlakem, co vyjel z Říma. Někteří se prý v psychiatrickém zařízení později úplně zbláznili, další se přizpůsobili nové realitě.

Zdroj: Youtube

Lešatyj měl na přejezdu do pomalu se šinoucího vlaku sám naskočit, a zmizet tak nadobro ze světa. Záhadný vlak se měl během 20. století zjevit ještě na mnoha dalších místech, například na železničním přejezdu u Balaklavy na Krymu, kde ho v roce 1955 údajně spatřil signalista Pjotr ​​Ustimenko, který prý o něm informoval ruského spisovatele Nikolaje Čerkašina, v Moskvě v letech 1975, 1981 a 1986, v Černobylu krátce před jadernou havárií, v Norsku, na Balkáně, v tunelu pod Lamanšským průlivem a na dalších místech. 

Lebka Nikolaje Gogola

Aby těch záhad nebylo málo, píše e-borghi ještě o tom, že vlak během své první slavnostní jízdy, při níž zmizel, převážel lebku slavného ruského spisovatele ukrajinského původu Nikolaje Vasiljeviče Gogola, uloženou v pouzdře z růžového dřeva, kterou měl v Moskvě ukrást v roce 1909 překupník Alexej Bakrušin. Ten ji prý později pod hrozbou smrti zastřelením vydal Gogolovu pravnukovi, poručíkovi ruské carské flotily Janovskému.

Spiritismus a pozorování tzv. poltergeistů bylo ve 20. letech 20. století velmi populární. V roce 1927 zaznamenal český tisk záhadné létání kamenů v Kotrbachu, ve Viničných Šumicích, v Košťanech a v Mikulově. To vše ale předčila seance v Blanické ulici
Tajemná seance v Blanické: Večírek se vymkl kontrole, spiritisty vyděsil duch

Poručík ji měl později svěřit v Sevastopolu veliteli italského torpédoborce Borghesovi s přáním, aby ji odvezl na ruský konzulát v Římě, který Janovskij pokládal za svůj druhý domov. Borghes však lebku na konzulát nepředal a nechal ji u sebe doma, přičemž na jaře 1911 odcestoval, protože byl poslán na moře plnit další vojenské úkoly.

Pouzdro s lebkou našel údajně v jeho bytě jeho mladší bratr, jenž patřil mezi cestující přizvané k panenské jízdě vlaku Zanetti, a vzal je na tuto cestu s sebou, protože doufal, že se mu podaří ve správnou chvíli patřičně spektakulárním otevřením vyděsit ostatní pasažéry. 

Pak už se prý objevila jen ona mléčně bílá mlha, před níž dva cestující stačili uniknout těsně předtím, než vlak zajel do tunelu, aby už nikdy nevyjel. 

Jak se to má doopravdy?

Tak tedy vypadá legenda, která v současnosti obíhá blogy a weby západního i východního světa a o níž se začínají točit i nejrůznější videa. Může na ní být něco reálného?

Podle novinářky Bethanie Palmaové z webu Snopes, zaměřeného na ověřování faktů, nebyla Gogolova lebka ve skutečnosti nikdy odnikud ukradena. V historických pramenech se nedá reálně dohledat ani žádná věrohodná zmínka o zmizení vlaku se stovkou pasažérů, což by samozřejmě v případě, že by k němu skutečně došlo, byla dost zásadní zpráva na to, aby si ji noviny nenechaly ujít. Není ani žádný důkaz, že by někdy existovala italská železniční společnost Zanetti.

Slavná fotografie Nikoly Tesly, pořízená v jeho laboratoři v Colorado Springs kolem roku 1899, ho naoko zachycuje, jak si čte vedle svého obřího generátoru vysokého napětí, produkujícího obrovské výboje elektřiny. Šlo ale o trik s dvojitou expozicí.
Čaroděj Nikola Tesla. Jeho experimentům se přičítá i slavná exploze v Tungusce

Kde se tedy celý příběh vzal? „Zdá se, že příběh vznikl jako beletristické dílo spisovatele Nikolaje Čerkašina, jenž podle bloggera E-Borghi prováděl výzkum a shromáždil výpovědi svědků. Gogolova lebka, která je součástí příběhu, je zřejmě narážkou na jedno z Gogolových slavnějších děl, satirickou povídku Nos, pojednávající o nose, který opouští tělo svého majitele a vydává se do Petrohradu vytvořit si svůj vlastní život,“ píše web Snopes. 

Italská železnice, nádraží v Amandole, 15. března 1911Italská železnice, nádraží v Amandole, 15. března 1911Zdroj: Wikimedia Commons, various artists, CC BY-SA 4.0

Nikolaj Andrejevič Čerkašin (narozený roku 1946) je původně sovětský a poté ruský novinář běloruského původu a současně bývalý sovětský ponorkář. Ve svých knihách se skutečně věnuje různým historickým bádáním, zejména v souvislosti se sovětským a ruským ponorkovým loďstvem.

Podle ruského webu Factroom se opravdu hlásí k pátrání po vlaku Zanetti, přičemž trvá na tom, že se přes své známé skutečně v Itálii dostal k utajovaným dokumentům, v nichž zmínky o dávném ztraceném vlaku našel. Jeho příběh však zní značně nevěrohodně.

Britská jaderná ponorka Conqueror (uprostřed) po boku ponorky Warspite  (vlevo) a ve společnosti ponorky Valiant (vzadu) se ukázala veřejnosti při příležitosti námořních dnů v Devonportu 26. srpna 2006
Odvážná krádež pod vodou. Drzá operace britské ponorky vstoupila do dějin

„Skeptici vysvětlují zmizení vlaku jednoduše: žádný takový vlak nikdy z žádného nádraží nevyjel. Jeho příběh je jen výsledkem usilovné práce Čerkašina a několika jeho následovníků, jimž se během několika let podařilo lidi doslova upevnit ve víře, že tento vlak existoval a že i s pasažéry skutečně zmizel,“ píše web Factroom.

Skeptická verze pro romantiky

Podle webu Factroom však existuje i trochu „romantičtější“ skeptická verze, jak to celé mohlo být. Tato verze sice také počítá s tím, že jsou údajné vzpomínky na vlak zfalšované, ale předpokládá přitom, že k tomuto zfalšování došlo už v roce 1911.

„Podle některých hypotéz se vlak Zanetti hodil některým mocným lidem, aby s jeho pomocí za sebou zametli stopy a uprchli před svými problémy. Jinými slovy, celá jeho jízda byla zmanipulovaná. To, že se pořádá, mohlo být skutečně oznámeno tisku a na dojezdovém nádraží se opravdu mohl konat slavnostní uvítací ceremoniál. Ale žádný vlak se tam neobjevil. Protože se však už předtím o jeho cestě široce informovalo, mohli si běžní občané zdánlivě vzpomínat, že takový vlak opravdu vyjel z římského nádraží, a někteří mohli dokonce tvrdit, že ho viděli na vlastní oči. Když si vzpomenete na kontingent jeho pasažérů, z nichž většinu měli tvořit bohatí a vlivní lidé, už se vám tato verze nemusí zdát tak absurdní. Vždyť i dnešním politikům se daří mizet beze stopy,“ popisuje web Factroom.

Podle Bethanie Palmaové je v každém případě jisté jedno: žádný italský vlak duchů necestuje a nikdy ani necestoval časem.