Při pohledu na rozbořenou budovu, kterou kdysi rodina Yucesoyových nazývala domovem, je týmu reportérky BBC Anny Fosterové jasné, proč bydlí venku v provizorním stanu. Celý dům se naklání v nepřirozeném úhlu, okenní rámy visí vyražené ze zdi a na zahradě leží mezi sutí velký kus zrezivělé střechy.

Kam se podívají, vidí domy v podobně zuboženém stavu. Při zemětřesení z 6. února podle nejnovějších informací zemřelo přes 52 800 lidí. V Turecku nepřežilo podle tamního zpravodajského webu Haberler 46 104 Turků, zatímco v Sýrii pod sutinami zahynulo alespoň 6795 lidí, informuje exilová organizace Syrská observatoř pro lidská práva

Ti, kteří přežili, mají před sebou nejistou budoucnost. Jejich nejdůležitějším cílem je nyní najít bezpečné místo k životu. Podle tureckých úřadů už oblast postiženou zemětřesením opustily přes dva miliony lidí. Pro přeživší, kteří chtějí odcestovat za příbuznými či přáteli, jsou lety a vlaky z regionu zadarmo. Ne všichni se ovšem rozhodli odejít.

Někteří své rozbořené domovy opustit něchtějí

Rodina Yucesoyových má v tomto ohledu jasno. Z města Samandag nedaleko pobřeží Středozemního moře odejít odmítá. „Je to pro nás velmi důležité. Ať se stane cokoliv, i kdyby náš dům úplně spadl, zůstaneme tady. Je to náš domov, naše hnízdo. Je tu vše, co máme,“ vysvětluje matka reportérům.

Svůj dočasný přístřešek sdílí se dvěma dalšími rodinami. Místo střechy nad hlavou mají igelitové plachty, které jsou jedinou bariérou před všudypřítomnou zimou. Prostor před stanem zdobí kusy drahocenného nábytku, který se rodině podařilo zachránit zpod sutin. 

Do Sýrie a Turecka se po zemětřesení sjely záchranné týmy z celého světa.
Záchranář z místa zemětřesení: Srdce vám buší. Hrabete, dokud neuvidíte ruku

Na leštěném dřevěném stolku si Fosterová všímá mušlemi ozdobeného obrázku tureckého letoviska Kusadasi. Malý suvenýr připomínající šťastné chvíle. Vedle něj leží mísa s ovocem, ve kterém pomalu plesniví velký pomeranč. „Věci, které v interiéru vypadají normálně, zde působí podivně a nepatřičně,“ píše novinářka.

Jídlo rodina vaří na malém kempinkovém vařiči. Musejí si vystačit s tím, co se jim podařilo zachránit. Ze sutin také vytáhli jeden záchod, který se nyní snaží zprovoznit v nově vybudované kadibudce. Nedaleko dokonce vyrobili i provizorní sprchu. „Vše je ale velmi jednoduché a je jasné, že lidé trpí nedostatkem prostoru a soukromí,“ pozorují reportéři.

Není čas truchlit

Pro rodinu Yucesoyové byl poslední měsíc plný utrpení. Zemětřesení zabilo 17 jejich příbuzných. Její sestra Tulay je navíc stále oficiálně pohřešovaná. „Nevíme, jestli její tělo z trosek vynesli, nebo ne. Zatím čekáme. Nemůžeme za ni začít truchlit,“ svěřuje se žena se smutkem v očích.

Zdroj: Youtube

Tulayin Facebook je stále aktivní, uvádí Fosterová. Na profilu je vidět s manželem Husemettinem a 11letým synem Lozanem. Všichni se spokojeně usmívají a objímají se. Ani jeden z mužů na fotce ovšem nepřežil. „Lozanovo tělo jsme přivezli sem,“ vypráví tiše Yucesoyová. „Vzali jsme ho z márnice a pohřbili nedaleko v Samandagu. Husemettin je pohřbený na anonymním hřbitově, kde jsme našli jeho jméno,“ pokračuje.

Fosterová se s týmem vydala do přístavního města Iskenderun, kde otce a syna trosky pohřbily během spánku. Novináři našli jen rozlehlou hromadu sutin. „Sousedé nám sdělili, že na místě dřív stály tři bytovky,“ líčí reportérka.

Lidi není kde ubytovat

Problém s bydlením je velmi akutní, protože v zemi není dostatek bezpečných prostorů, které by vláda mohla lidem nabídnout jako útočiště. Během otřesů se zřítilo nebo bylo vážně poškozeno na 200 tisíc budov, informuje ČTK

OSN odhaduje, že se v zóně zemětřesení nadále nachází více než 1,5 milionu lidí, kteří nemají kde bydlet, informuje stanice BBC. Také upozorňuje, že skutečné číslo je těžké zjistit a může být proto podstatně vyšší. Lidé kvůli pomalé pomoci přežívají uprostřed trosek díky provizorním stanovým táborům.

Následky zemětřesení ve městě Diyarbakir v Turecku, 6. února 2023
Zemětřesení v Turecku: Úřady kvůli zřícení budov zadržely desítky lidí

V některých městech Turci stále žijí uvnitř veřejných budov. „V Adaně jsem se setkala s rodinami, které spaly na dekách a matracích rozložených na volejbalovém hřišti,“ popisuje Fosterová. 

V Iskenderunu pak viděla, jak si lidé udělali provizorní domov ze dvou odstavených vagónů. „Z vlakových sedadel se staly postele, držáky na zavazadla naplňovaly osobní věci a tamní personál se usilovně snažil udržovat čistotu a pořádek,“ vzpomíná novinářka na moment, kdy pozorovala rodiny na nádraží. Všimla si přitom, jak se malé holčičce objímající polštář místo plyšového medvídka zaplnily oči slzami. „Tohle není domov,“ píše novinářka.

Zdroj: Youtube

S problémy se potýkají i děti Yucesoyových. Hračky a hry jsou uvězněné uvnitř nebezpečných trosek a škola tu není. „Nudí se a nemají se čím zabavit. Jen tak posedávají. Pak si hrají na telefonu, a když jim dojde baterka, jdou brzy spát,“ popisuje režim dětí jejich matka.

Fanoušci Besiktase Istanbul házeli na hřiště plyšáky pro děti postižené zemětřesením v Turecku
Dojemné obrázky. Turci zasypali hřiště plyšáky pro děti postižené zemětřesením

Během noci se situace zdá ještě horší. Jakmile se setmí, do žil se lidem vkrádá strach. I přesto, že v celém městě nefunguje elektřina, Yucesoyovi mají štěstí. Našli barevná solární světýlka, která ve stanu natáhli, aby byli v noci vidět v případě jakéhokoliv dalšího neštěstí. „Ten strach je příliš velký… celou noc cítíme doznívající otřesy a je těžké usnout,“ líčí žena a utírá si z tváře slzy. 

Nejistá budoucnost 

Do rozhovoru vstupuje její manžel Savas. „Jsme svobodní lidé, kteří jsou zvyklí na volnost, nezávislost a bydlení ve vlastním domě. Teď jsme ale tři rodiny v jednom stanu. Jíme v jednom stanu, žijeme i sedíme v jednom stanu,“ říká. „Nemáme tušení, co nás v budoucnosti čeká,“ dodává s obavami.