„Ačkoli knížku Malgorzaty Tuskové asi nikdo neoznačí za fenomén, koluje v ní stejný nebezpečný virus upřímnosti jako v autobiografii Danuty Walęsové. Virus, který pomalu ničí tradiční obraz Polska 70. a 80. let," usoudila recenzentka listu Gazeta Wyborcza a připomněla, jak hořce manželka někdejšího vůdce protikomunistického hnutí Solidarita a pozdějšího polského prezidenta Lecha Walęsy popsala, jakou cenu musely platit ženy za politické angažování svých mužů.

Tusková je sice mladší, z jiného prostředí a taky vychovává místo osmi jen dvě děti, ale přesto některé úryvky znějí skoro identicky jako hořké vzpomínky Walęsové. Třeba o tom, jak si manžel dělil čas na práci přes den a pikle proti režimu po večerech s kamarády. Boj proti komunismu se tak neobešel bez mnoha lahví vodky a jeřabinové kořalky.

„Muž se vrací domů spokojený a lehce opilý (…)," píše autorka. „‚Bude líp, když tu svou revoluci provedete střízliví!' láteřím naštvaná, protože nevím, co je pro ně důležitější: demonstrace anebo pitka?"

Tusková se dělí o vzpomínky

Kniha „Mezi námi" je sice také „pečlivě připravený produkt", včetně oblíbených receptů paní premiérové či popisů šatů na recepcích, přesto prý nejde o typické dílko z poličky s nápisem „Pro ženy". Tusková se dělí o vzpomínky, jak si malými krůčky budovala vlastní nezávislost a prostor pro svůj život. Další tabu láme přiznáním, že zrovna během stanného práva a stávek upadla do poporodní deprese: „Měla jsem pocit, že dřepím v hluboké díře, z níž už mě nikdo nikdy nevytáhne…"

Ještě více si ale „hraje s ohněm", když se přiznává k „románku", který ji pomohl vymanit se z područí manžela a jeho světa. Tusk byl prý tak pohlcen politikou a demonstracemi, že si ničeho ani nevšiml.

Samozřejmě, premiérova manželka také svého chotě chválí jako důsledného, poctivého a pracovitého politika, jakkoli jeho odpůrci jej líčí jako autokrata obklopeného vlastními dvořany. Ale to, co píše o muži jako partnerovi, už tak jednoznačně pozitivní není. Ani poznámka o tom, jak si premiér poplakal na dětském filmu Lví král, asi z hlediska premiérových poradců „není žádná trefa".

Dějiny změn nepsali jen muži

Kniha přichází v době, kdy se v Tuskově a Walęsově Gdaňsku čile debatuje o tom, které z hrdinek Solidarity postavit pomník, anebo zda vybudovat celý park jako poctu všem ženám „zasloužilým o opozici".

„Toto gesto má upozornit, že dějiny změn v Polsku nepsali jen muži. Ale ještě před pár lety by takový nápad byl považován za krkolomný či směšný. Před pár desetiletími by nikoho ani nenapadl. Dnes se ale zdá mnohem přirozenější, asi jako ženské podoby názvů povolání a funkcí, dříve vyhrazených jen mužům," poznamenala Gazeta Wyborcza.