Téma Deníku

Američanky nalezly recept na platovou nerovnost. Ve velkých městech, jako je New York nebo Dallas, mají dnes mladé vysokoškolačky až o pětinu vyšší plat než jejich mužští kolegové. Receptem není jen vzdělání, ale i rychlejší start kariéry. „Ženy rychleji vystudují a dříve začínají s prací. Proto brzy dosáhnou vedoucích míst a mají větší platy než stejně staří muži. Díky biologickým hodinám cítí tlak, aby stačily rozběhnout svou kariéru dříve, než se vdají a mají děti,“ píše americký deník International Herald Tribune.

Socioložka Alena Křížková říká, že tento trend znají i české ženy. „Kvůli nejistotě na trhu práce odkládají mateřství na později a snaží se tak získat alespoň nějakou výhodu,“ říká Křížková. „Začínají kariéru nadvakrát. Nejdřív hned po škole a pak po dítěti,“ vysvětluje Jan Vlach z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.

V ČR platí opak

Jenže podle výzkumů platí v Čechách jiná rovnice než v USA. Čím vyšší pozice v české firmě, tím větší platová nerovnost v neprospěch žen. „Zatímco na nižších pozicích mají ženy o pětinu menší plat než muži, v případě manažerských funkcí je to až o polovinu,“ tvrdí Vlach. Příčina je především ve vlastním podhodnocení žen. Ve vysokých funkcích je mzda předmětem osobního vyjednávání. Pokud ženy o místo stojí, samy si navrhují nižší mzdu, říká Vlach.

Socioložka Alena Křížková dodává, že ani to jim často dobré místo nezajistí. „Aby si udržely dobré místo, musí často nejen chtít menší mzdu, ale také více pracovat než muži,“ vysvětluje Křížková. Vzděláné ženy si vydělají více než nevzdělané, ale i tady je problém. „Platové rozdíly mezi vysokoškolsky vzdělanými ženami a muži jsou největší,“ říká Petr Pavlík z Katedry genderových studií pražské Fakulty humanitních studií.

Svou roli také sehrává psychika žen. Podle Vlacha mnoho žen ve vysoké funkci nesetrvá dlouho a vrací se zpět k rodině. „Kvůli tomu je v manažerských funkcích naprosté minimum žen po šedesátce, zatímco muži v důchodovém věku tvoří deset procent veškerých manažerů,“ říká Vlach.

Manažerky v Česku: kde jich působí nejvíce

Nejvíce žen pracuje ve vzdělávání, zdravotnictví a v oblasti sociální péče a služeb. V těchto oborech se jejich podíl pohybuje kolem 80 procent, zbytek tvoří muži.

Nejméně žen pracuje v oblasti myslivosti, lesnictví či dobývání nerostných surovin (jejich podíl činí necelých 15 procent). Nemnoho jich působí i v oblasti ubytování a stravování (jejich podíl činí jen asi 20 procent v nepodnikatelské, tedy většinou státní či obecní oblasti; ve sféře soukromého podnikání je to více – zhruba 40 procent)

Největší podíl na řízení mají ženy v nepodnikatelské sféře. V oblasti veřejných a sociálních služeb mají dokonce 90 procent řídicích pozic. Ve zdravotní a sociální péči je to 70 procent. Pokud jde o soukromé podnikání, nejvíce žen se uplatní v managementu v oblasti vzdělávání či podnikání s nemovitostmi (obojí 60 procent).

Nejmenší podíl na řízení mají ženy v oblasti rybolovu, lesnictví, zemědělství či dobývání nerostných surovin (drží jen zhruba 10 procent manažerských pozic)

Zvláštností je počet manažerek v soukromé sféře v oblasti ubytování a stravování. Ačkoli celkový podíl žen je tu poměrně nízký (40 procent), obsadily kolem 50 procent všech manažerských postů. V top managementu mají podle výzkumů české ženy pouhá tři procenta pozic.

Zdroj: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí a Sociologický ústav

Česká šéfka: 45 let, státní správa

Jak vypadá typická česká manažerka?

Nejčastěji jde o vysokoškolačku ve věku kolem 45 let, která vychovala jedno nebo dvě děti. Do své funkce, většinou spíš ve státní správě než v soukromém sektoru, se dostala teprve nedávno a dlouho v ní nesetrvá. Přišli na to experti Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Mladší manažerku
najdete těžko.

Od 20 do 29 totiž působí ženy jen v nižších funkcích a zaměstnavatelé je znevýhodňují kvůli blížícímu se mateřství. Později jsou doma s dětmi, zatímco jejich muži pokračují v kariérním růstu.

Od 40 do 49 jsou již děti samostatné a ženy se vracejí do práce. Tehdy se zvyšuje jejich podíl mezi šéfy. Vrcholu dosahují obvykle ve státních institucích.

Od 50 do 59 let se zase jejich počet snižuje a po šedesátce odcházejí do důchodu.

Podíváme–li se na vlivné ženy v Česku, s drobnými odchylkami do modelu zapadají: nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká, ministryně obrany Vlasta Parkanová nebo třeba šéfka rozvoje poradenské firmy Garnet a bývalá ministryně Dana Bérová.

Kde nemají šéfky, přijdou o zakázky, chce Špidla

Ženy vydělávají v Evropské unii o patnáct procent méně než muži. Upozornil na to minulý měsíc komisař pro rovné příležitosti Vladimír Špidla. „Unijní státy by mohly zamítat veřejné zakázky podnikům, kde není alespoň polovina žen ve vedoucích funkcích,“ uvažoval Špidla, jak to z Bruselu změnit.

Evropa na tom nicméně s rovnými příležitostmi není zdaleka tak špatně, jako třeba islámské země. V tradiční islámské společnosti muž musí živit rodinu a žena se stará o děti a domácnost. Zajímavé je, že pokud žena nastoupí do práce, výdělek patří pouze jí. Ale i toto tradiční právo už pomaluje ustupuje.

Společnost tlačí platy žen dolů


Investice do školek a jeslí. Daňové úlevy pro firmy, které zaměstnávají ženy. To by pomohlo, tvrdí expert Petr Pavlík.

V Čechách platí, že čím lepší pracovní pozice, tím větší rozdíl mezi mzdou muže a ženy. Skutečně se ženy, chtějí–li získat řídicí funkci, podbízejí s výší svého platu?

Je to trochu jinak. U nás je typické přisuzovat vinu obětem. Tvrdit, že se ženy podbízejí, znamená říkat, že si samy mohouza své nízké platy. Ve skutečnosti nemohou jinak, než jít s návrhem dolů, protože je k tomu společnost prostě tlačí. Není to nějaká jejich svobodná vůle.

Je to i příčina trendu, kdy stále více žen odkládá své mateřství kvůli kariéře na později?

Ekonomický tlak a možnost dělat kariéru k němu přispívají. Důležité však také je, že dnes otcové nepřebírají svou část odpovědnosti za rodinu a stát také nepomáhá, jak by měl. Opět to tedy není jen o svobodné volbě žen.

V této souvislosti se hovoří o problému dvojího startu kariéry žen. Nejdříve začnou po škole, pak odcházejí na mateřskou a znovu začínají po dítěti…

To je velký problém. U nás se na ženu po mateřské kouká jako na nepopsaný list. Bere se, že ztratila praxi, zapomněla vzdělání a to prostě není pravda. Zaměstnavatelé mají tendenci ženy po mateřské automaticky podhodnocovat. A to je špatně.

Co lze v této situaci dělat? Může v tom například nějak zasáhnout stát?

Jistě, pokud by například více investoval do školek a jeslí, aby ženám ulehčil. Ale to není jediná cesta. Možné jsou i úlevy na daních pro firmy, které zaměstnají ženy po mateřské, pro firmy s flexibilní pracovní dobou či částečnými úvazky. Stačí se podívat do severských zemí, kde to funguje. Bohužel náš stát pro to nedělá vůbec nic.

Existuje šance, že se trend i u nás vydá americkým směrem?

Možná, ale těžko předvídat. Záleží to na ochotě celé společnosti změnit svůj pohled na nerovnostmužůa žen.