Polovina objektů, které využívali islamisté, sloužila k výrobě zbraní, bomb a hlavně sebevražedných náloží. Vojáci irácké armády, kteří propátrávají místnost po místnosti. Nacházejí vyrobené i nedodělané zbraně všeho druhu. Sebevražedné vesty ještě neosazené trhavinami a rozbuškami. Čekaly na svůj smrtelný náklad i na své hrdiny, kteří měli vstoupit do věčnosti.

Pod podlahou nacházejí vojáci nádrže a potrubí na benzin. K čemu sloužily? Zásobník, možná i provizorní „bomba", kdyby se nepodařilo bojovníkům IS dům včas opustit. Vzhledem k tomu, že při dobývání Mosulu nacházejí Íráčané mnoho motocyklů, na kterých se islamisté rychle přemisťují z bojiště na bojiště, je varianta jakési „benzinové čerpací stanice" pravděpodobnější.

Návod, jak "použít" sexuální otrokyně

Na stole v jedné z místností se válejí papíry. Muži v uniformách irácké armády do nich nahlížejí. Jsou to počítačově tištěné instrukce, jak zacházet se „sexuálními otrokyněmi", jak se chovat, jak se oblékat „správě podle pravidel Islámského státu". Často se v instrukcích zmiňuje jméno Bagdádího.

Jak už bylo řečeno, polovina objektů představovala „zbrojní zónu". Druhá polovina byla „administrativní". Tady sídlili „úředníci" dohlížející na správný způsob života v islamistickém Mosulu. Účty zaplacených pokut za špatné chování, seznam pokut udělených a ještě nezaplacených, účty za zboží, štosy zabavených identifikačních průkazů, pasů a dalších dokladů.

Hodně dokladů je zničených. Člověk neznalý poměrů neví, že to pro jejich bývalé majitele představuje nebezpečí. Zničený osobní doklad znamená, že jeho držitel přestal být iráckým občanem a automaticky se stal občanem Islámského státu. Nevztahují se na něho irácké zákony, ale zákony islamistů. A to navždy. Lidé mají proto strach.

Tři roky bez slunce

Každý kdo vešel do těchto domů, nemohl odejít bez následků. Povinný či dobrovolný slib věrnosti Islámského státu, to bylo to nejmenší. Mezi dokumenty se povalují seznamy navrhovaných i „realizovaných" bojovníků za Islámský stát, nových i možných budoucích džihádistů.

Vojáci osvobozující mosulské ulice a čtvrti vstupují do prázdného prostoru. Islamisté nedovolili nikomu při ústupu, aby zde setrval a vyčkal osvoboditelů. Všichni se museli vydat na útěk i s ozbrojenci. Stejně jako předtím prchali do Mosulu obyvatelé okolních vesnic do města, teď utíkají opačným směrem. Na otřískaných autech, povozech, na zemědělských strojích.

Vyhnanci, kterým se podařilo odpojit se od proudů uprchlíků, se svěřují se zážitky. Některé ženy a dívky strávili převážnou část tří let pod nadvládou Islámského státu uvnitř budov, bez oken, nebo jen s malými okny, za tisíc dní téměř nespatřily sluneční svit.

Je všeobecně těžké dozvědět se podrobnosti ze života pod velením IS. Utečenci prosí, aby se jich nikdo neptal, bojí se, že když něco poví, jak žili pod vládou teroru, mohou je islamisté i tak identifikovat. „Kolem našeho domova bylo dobrých deset »nebezpečných domů«, nebylo vůbec radno se ptát a zjišťovat, co v nich je a co se v nich děje," říká muž, který odmítá prozradit svou identitu.

Výbušniny ale v Mosulu byly. Islamisté jimi zamořili všechno. Zaminovaná byla i nemocnice, ze které nestačili utéct všichni doktoři a další personál, protože je nestačili ve chvatu vyhnat ani islamisté. Zůstala tu po nich ale památka. Chodby nemocnice zdobí nápisy varující ženy: „Dodržujte právo šarka, nebo to nezůstane bez následků."

Vojáci hledají viditelné i skryté miny. Stává se, že nálož odpálí pes, který vběhne do místnosti, proběhne některým z prostor, kde ještě vojáci nebyli. Nebezpečí je na každém kroku.

Velitelé utekli do Sýrie

Bagdádího nejbližší a „kápové" Islámského státu se v posledních dnech a týdnech, kdy zesílila ofenzíva irácké armády na Mosul, snažili přesunout své rodiny do Sýrie. Museli se probíjet místy, který mi už před časem jednou táhli, museli znovu čistit cesty, které sami zablokovali a také zaminovali. Lidé, kteří s nimi neutekli z města, předpokládají, že nejbližší z okolí vůdce Bagdádího jsou už v bezpečí Sýrie.

Město pomalu vydává svá temná tajemství. Život se do něho vrací jen nenápadně a pomalu. Občas ale přináší „legrační" momentky. U jedné z ulic stojí voják. Má na sobě sebevražednou vestu s výbušninami. Hlídá vstup, do ulice není radno vstupovat, ještě je tam nebezpečno. „Nebojte, vesta má vadný detonátor, je už nefunkční," říká. „Ale tam dolů nechoďte, ještě to není čisté…"