Tamní Egyptské muzeum ve spolupráci s univerzitou v Yorku zjistilo, že "recept" na balzamování mrtvých těl pochází z doby zhruba 3700 let před naším letopočtem.

Jedná se skutečně o převratné zjištění – doposud byli archeologové s historiky přesvědčeni, že proces mumifikace jako takové se začal uplatňovat až zhruba 2600 let před Kristem, tedy v době, kdy probíhala výstavba Velké pyramidy (též Chufuovy pyramidy) v Gíze.

Potřebná data, která posléze publikovali v prestižním časopise Journal of Archaelogical Science, získali vědci z mumie, jež je prý stará zhruba 5500 až 5700 let. Při důkladném průzkumu bylo zjištěno, že originální postup mumifikování byl využíván už mnohem dříve a byl rozšířen daleko více, než si akademici doposud mysleli.

Stephen Buckley, archeolog z univerzity v Yorku, se s objevem svěřil britské BBC. „Tato mumie doslova zpodobňuje způsob balzamování, který byl 'srdcem' egyptské mumifikace po 4000 let,“ uvedl. Dodal pak, že se svými kolegy zkoumal chemické "otisky" každé jednotlivé ingredience, kterou se jim podařilo získat.

Ochrana těla před rozkladem

A jak onen recept zní? Egypťané prý k balzamování využívali směs rostlinného oleje (pravděpodobně sezamového), extraktu z rákosu (známého mezi botaniky i jako "vodní bambus"), dále rostlinnou gumu a přírodní cukr, který byl zřejmě získáván z akácie. Poslední ingrediencí byla – pravděpodobně borovicová – pryskyřice.

Pakliže se tyto látky namixovaly s obyčejným olejem, vytvořily směs s jedinečnými antibakteriálními vlastnostmi, jež poté tělo měla chránit před rozkladem.

„Až doteď jsme vlastně neměli k dispozici ani jednu starověkou mumii, která by nám s pomocí chemie tak dokonale ukázala původ toho, co se později stalo symbolem mumifikace. O té samotné jsme jinak již věděli vše,“ neskrýval nadšení Buckley.

Materiál k pozdějšímu úspěšnému výzkumu objevil už před několika lety na severu Anglie, konkrétně v muzeu v Boltonu. Pracovníci projektu samozřejmě nebrali vzorky přímo z křehkého těla nespecifikované mumie. Posloužily jim poznatky, které dokázali "vytáhnout" přímo z obvazů, v nichž byla těla uchována.

Obohacení dosavadních znalostí

Jelikož mají zkoumaní jedinci zhruba o 1400 let více, než doposud nejstarší známá těla, která prošla mumifikací, je třeba pozměnit historická fakta. Napomohly i příznivé podmínky – "boltonské" mumie jsou v neuvěřitelně dobrém stavu a až doteď nemusely být nijak ošetřovány ani upravovány. Jak dlouho v samotné expozici již jsou, to známo není.

Doktorka Jana Jonesová, jež se na univerzitě v Sydney specializuje na pohřební praktiky starých Egypťanů, rovněž vidí za novými poznatky jedinečný průlom. „Přezkoumání zmíněných těl naše omezené znalosti starověkého období opravdu v mnohém obohacuje,“ uvedla pro BBC.

„Spojením chemické analýzy, vizuálního vyšetření těla, průzkumu genetiky, datování radiokarbonů a samozřejmě mikroskopického zkoumání obvazů můžeme ve výsledku říci, že tento mumifikační proces proběhl zhruba v době 3600 let před naším letopočtem, přičemž muž byl v té době ve věku dvaceti až třiceti let,“ dodala Jonesová.

Samotné balzamování těla bylo ve starověkém Egyptě pouze jedním posmrtným krokem z několika. Proces mumifikace totiž obsahoval i odstranění mozku (pokud to šlo těžce, "mícháním" mu dopomohli, aby se stal kapalnějším), vyjmutí vnitřních orgánů, vysušení těla naložením do přírodní soli, využití zmíněného balzamování k zabití bakterií a naposled obvázání a uložení do hrobu.

„Právě sušení a balzamování byly klíči k zachování těla. Mumifikace byla jádrem celé egyptské kultury. Tamní obyvatelé samozřejmě věřili, že je čeká také posmrtný život, jenže potřebovali i tělo, aby měl jejich duch kde spočinout,“ vysvětlil Buckley.