V analýze, kterou zveřejnil odborný časopis British Medical Journal to uvádí australský epidemiolog Nathan Grills. „Mezi dětskou obezitou a Santa Clausem je totiž jistý vztah,“ napsal ve studii Grills s tím, že v zemi, kde je uctíván, pěstuje určitý kult.

Je obezita dobrý humor?

„Nejde o příčinnou souvislost, ale o propagaci poselství, že obezita je synonymem dobrého humoru a žoviálnosti,“ myslí si Grills. Australský badatel také kritizuje tradici nechávat Santa Clausovi koláčky a brandy. „Spíš by bylo potřeba ho povzbuzovat k tomu, aby se dělil se svými soby o mrkev a celer, které se nechávají jim.“

Grills taky poznamenává, že na některých pohlednicích je ještě Santa Claus vidět, jak kouří fajfku. „To si pak lze představit reakci dvanáctiletého dítěte, které si řekne: On kouří, a to už musí mít 99 let, ještě neumřel na rakovinu plic,“ rozčiluje se.

Tím to nekončí. Santa Clause by prý šlo taky vinit z některých nebezpečných postupů, zvlášť z toho, že si při cestách na saních kolem zeměkoule nezapne pás a nenasadí přilbu. A navíc je reálné nebezpečí, že chytí prasečí chřipku, podle jedné studie se na něho kýchne nebo zakašle nejméně desetkrát, a bude ji roznášet dál. S počtem vytrpěných kýchnutí má ovšem Grills na mysli dvojníky Santa Clause, kteří chodí po ulicích nebo se předvádějí v obchodech a obchodních domech. Diví se, že tito lidé nejsou podrobováni žádné zdravotní kontrole, a líčí svou vlastní zkušenost z této oblasti: „Pokaždé mě líbaly a braly do náruče děti s usopleným nosem a nikdy jsem nedostal nic, čím bych si mezi zákazníky mohl obličej utřít,“ popisuje Grills.