Mohutní divocí zubři jsou takřka polským národním maskotem. Přispěli dokonce k porážce německých křižáků v roce 1410 u Grünwaldu. Jejich masem se živili vojáci spojené polsko-litevské armády. Pro jazyky labužníků je ale příliš houževnaté.

Chovatelé si vědí rady. Daří se jim křížit zubří býky s domácími kravami. Takovému kříženci Poláci říkají zubroň. Nemůže se už dál rozmnožovat, stejně jako kříženci koní a oslů. Avšak zachovává si vlastnosti zubrů. Stádo zubřích býků, krav a zubroňů se už potuluje po pastvinách pana Ordanika.

Má velké plány. Během několika let jich chce mít tři tisíce. „Zubroni nepotřebují krmení. I v zimě si najdou trávu pod sněhem,“ chválí je chovatel.

Zájemci o nové maso se hlásí

Že si maso zubroňů labužníci oblíbí, nepochybuje ani Józef Adamiak z hospodářství v Karolewu. „Hlásí se odběratelé z Německa, Řecka a dokonce z bývalé Jugoslávie. Ani nevíme, jak se o nás dověděli,“ řekl Adamiak.

Na jídelníček je chce zařadit i proslavená krakovská restaurace Wierzynek, kde jednou povečeřel i bývalý český prezident Václav Havel. Další křížení zubrů a domácích krav má pod kontrolou polská vysoká škola zemědělská, která má za úkol bdít nad genetickou čistotou zubrů.

„Zubroni nám nevadí, jejich chov si zasluhuje podporu,“ prohlásila profesorka Wanda Olech-Piasecká. První křížence zubrů s domácím dobytkem se v Polsku podařilo vychovat už v sedmdesátých letech devatenáctého století. Hospodářsky využívat se začali v minulém století. Některá zemědělská družstva jich měla až tři stovky, ale to už je minulostí.

„Z jednoho zubroně a váze 600 kilogramů získáme 300 kilo masa,“ vysvětluje Ordanik. To však bude stát desetkrát víc než obyčejná hovězina. Dříve se prodávalo zubroní maso za stejnou cenu jako hovězí, ale chovatelé zkrachovali.