Když slavila 30. narozeniny, už měla problémy s očima. Podstoupila několik operací a při posledním zákroku, kdy už viděla jen na jedno oko, a který se nepovedl, nastala tma. Začátky byly těžké, musela fungovat jako mamka, postarat se o domácnost. Vše ale zvládla, za velké pomoci rodiny a přátel. A zase šel život dál, ale za 10 let přišla další pohroma. Tentokrát jí odešly ledviny, začalo dojíždění na dialýzu a nakonec v roce 2010 podstoupila v Ikemu transplantaci ledviny a slinivky. A znovu se jí změnil život. Hned, jak se rozkoukala v té věčné tmě, začala jezdit na besedy do škol, knihoven, aby vyprávěla svůj příběh.

Dnes jezdí na besedy, přednášky. Stala se předsedou odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v Dobrušce a v Rychnově nad Kněžnou. Je předsedkyní Klubu držitelů vodicích psů. Aby se nenudila, po večerech plete ponožky, které potom rozdává, pro radost. Přesto, že nevidí, pořád se učí, připravuje spoustu akcí, besed, kulturních programů, Kavárnu ve tmě, kde se lidé stávají nevidomými a zkoušejí, jak není jednoduché poslepu upéct cukroví, uvařit si čaj apod. Dále různé soutěže pejsků pro nevidomé, setkání spoluobčanů. Organizuje večer Barevná tma, kde vystupují zrakově postižené děti, ale i dospělí, aby všem ukázali, že i ve tmě se dají dělat velké věci. Tento večer moderuje vždy s nějakým „koukavcem". V Dobrušce to byl herec Pavel Kříž. Další barevná tma bude letos 4. května v Hradci Králové. Uběhlo téměř 15 let, kdy se paní Renata stala zrakově postiženým člověkem. Našla však nový smysl života a jak říká: „Dnes už to neřeším, protože vím, že život je hezký i v té tmě." Paní Renata se poprala se životem a dokázala mnohem víc než zdravý člověk. Vlastně svými činy dává „koukavcům" na frak.

Hlasovat pro ni můžete ZDE.