„Žiju úplně jiný život než dřív. Trénuju tak deset procent z toho, co dřív,“ usmíval se jako by omluvně poté, co v hotelu Iron Gate na Starém městě pražském spořádal talíř špaget.

Ve vaší stejnojmenné značce jste nejvíc obchodník, designér nebo testovací jezdec?
Pracujeme už dvanáct let, já se podílím nejvíc na vývoji a zkoušení materiálů. Design nedělám, na to jsou lepší lidi než já.

Podporujete řadu předních sportovců, například biatlonistu Björndalena. Vaše logo je mezi českými lyžaři hodně oblíbené, kdy obléknete Lukáše Bauera?A proč ne třeba celý běžecký tým? Teď jsme se oddělili od francouzské firmy Odlo a jsme u nás v Norsku samostatní.

Baví vás to víc než honit se ve stopě?Dvanáct let jsem se pohyboval v hodně speciálním prostředí. Dvě stě dní v roce jsem byl na cestách, osm set hodin ročně trénoval. A zbytek času mazal lyže, nebo chodil na masáže. V posteli jsem býval před jedenáctou… Jen v létě jsem měl krátké prázdniny. Neměl jsem normální život a toužil po něm. A první rok po skončení kariéry jsem si ho vážně užíval.

A potom?Jsem pořád soutěživý člověk. Začal mi chybět ten šrumec, napětí, nervozita, zkrátka ten předzávodní pocit.

Kolik času teď stihnete strávit na lyžích?Jak jen to jde. Pět, možná sedm hodin týdně. Mám hodně obchodních jednání, vypiju víc červeného vína, než je pro dobrý výkon třeba. Taky mám pět kilo na váze víc než kdysi, svaly nejsou tak výbušné. Nemám problém ujet padesát kilometrů, ale ujet je rychle.
Radost z pohybu ale bývá někdy větší než ze sebevětšího vítězství, které navíc nikdy nemusí přijít…

Miluju ten pocit být v lese na lyžích. Dvě hodiny jet opuštěnou krajinou, pozorovat stromy, zvířata… Pak si dát doma sprchu, oběd a být s rodinou. To je nádherný život.
Jak jde práce dohromady s vaším sportováním. Vás vzor a soupeř Vegard Ulvang mi před dvěma lety řekl, že milionovou firmu raději prodal, aby měl čas na běhání…Mluvil jsem s Kateřinou Neumannovou a stěžovala si mi, že nemá čas. Já taky hodně pracuju. Ale když jste schopný si udělat plán, jde to. Aspoň každý druhý den jsem venku a je to pro mě nesmírně důležité. Cítím se pak o mnoho lepší i v byznyse, vyčistím si hlavu. V lese, v klidu, přemýšlím o detailech, v hlavě mi jasně naskakují jednoduchá řešení. Jenže pak ve sprše řada z nich zmizí (úsměv).

Jak se vám líbily liberecké tratě pro mistrovství světa 2009?Hodně technicky náročné. Trochu mi to připomnělo olympiádu u nás v Lillehammeru v roce 1994, tehdy se závody konaly také ve městě, přijelo hodně lidí. Tady by se to také mohlo podařit.

Běžecké lyžování se za posledních pár let hodně proměnilo. Z lesů a plání vstoupilo do měst, show často přebije skutečný „čistý“ sport. Líbí se vám to?Mám to rád. Různé typy závodů jsou krásné. Jenže teď při Tour de Ski už to často bylo příliš komplikované. Soutěžní motivace a touha po vítězství by měla být vždy na prvním místě a jasná pro všechny. Taktika až následuje.

Má tedy série budoucnost?
Takové seriály, krátké a různé závody v několika dnech, se přece jezdí už mnoho let na konci sezony ve Skandinávii. Ale diváci musí vědět, o co jde, abyste je zatáhli do boje. Lyžování tohle všechno potřebuje. Biatlon si díky televizi – teď jsem zrovna díval na přenos z Ruhpoldingu - vytvořil velmi atraktivní podobu. A Tour de Ski k tomu také směřuje.

Považujete tedy Lukáše Bauera po triumfu za současnou jedničku?
Podal úžasný výkon. Neznám ho, ale poprosil jsem o jeho telefon a zavolal mu, abych mu poblahopřál. Má nejen skvělou sílu a vytrvalost, ale i techniku. Řekl mi, že zrovna tohle ode mě rád slyší.

Kdyby se jezdila Tour i za vás, troufl byste si na vítězství?
Jasně. Určitě bych byl rychlý i ve sprintech. Neměl jsem sice těch dvě stě, tři sta metrů, ale na kilometr bych si už věřil.

Spolu se sjezdařem Aamodtem patříte mezi nejpilnější sběratele medailí historie zimních sportů. Máte je na rozdíl od krajana pořád všechny?
Ano, ano, já jo (Aamodt některé ztratil, další mu ukradli, pozn. red.), byly ve sklepě. V Trisilu, asi tři hodiny jízdy severně od Oslo, otevřeme v březnu lyžařské muzeum. Bude to takové interaktivní místo. Stisknete knoflík a objeví se před vámi celá historie lyžování. Obrázky, zvukové stopy. Akce, medaile, hlasy osobností.

Může vás ještě někdo vůbec překonat – nyní, kdy přibylo disciplín a závodní pole se vyrovnává?

V počtu vítězství ve Světových pohárech (má jich 78, pozn. red.) možná. Ale v olympijských medailích to bude dost těžké. Musíte vydržet dvanáct let, mít mimořádně úspěšné troje hry. Ale všechny rekordy jsou k překonání, ne?

Mohou to dokázat vaši synové Sivert a Sonder.

Je jim deset a dvanáct, oba hrají fotbal, závodí v bězích i biatlonu, mají dobrou výkonnost. Ale rozhodl jsem se je do ničeho nenutit, stejně jako to činili moji rodiče. Snažím se najít balanc mezi pozitivní motivací a tlakem. Všechno jsem dělal sám, nikdo mi nic neznechutil.

A co třeba Afričané. Mike Boit z Keni, který startoval na olympiádě v Naganu dal synovi jméno Dählie a vy už ho sám učíte na Holmenkollenu lyžovat…
Začal dřív než jeho táta, může to dotáhnout určitě dál než on. Trénovat a učit děti mi připadá smysluplnější než cokoliv jiného.

Stále rád cestujete do divokých končin?
S norskou televizí, pro níž děláme jeden pořad, jsme procestovali kus světa. Taky Grónsko, Arktidu, Aljašku, Írán. Jednou kolem našeho stanu prošel grizzly. Ale byl milý. Jedl jen ryby, ne lidi…

Vy sám jste chtěl být fotbalistou. Proč to nevyšlo?
Hrál jsem bídně. Pak jsem byl skokanem, ale jedním z nejhorších. Až mi učitel řekl o mé obrovské vytrvalostní kapacitě. Co kdybys zkusil běh na lyžích? To nebyl špatný nápad.

Přesto jste ještě před dvěma lety, v jeho nejúspěšnější sezoně, radil skokanu Jakubu Jandovi s mentálním tréninkem. Sledujete ho ještě?Ale samozřejmě a přeju mu hodně štěstí, aby si před koncem kariéry ještě užil vydařenou sezonu. Jenže se skoky to máte těžké, je to zvláštní sport. Jeden rok jste poslední, druhý první a nikdo neví proč. Mentální part ovlivňuje výsledky obrovskou měrou.

Björn Dählie

• 40 let, norský běžec na lyžích
• má 8 zlatých olympijských medailí a 9 titulů mistra světa, 6x vyhrál celkově Světový pohár
• nikdy nevyhrál jen maraton doma na Holmenkollenu v Oslo
• skončil předčasně před šesti lety vinou zranění plotýnek po pádu na kolečkových lyžích
• nyní řídí firmu na sportovní oblečení Björn Dählie a podniká v realitách
• měl cestopisný televizní pořad Gutta pa tur
• vymyslel bruslařské vázání „pilot“
• bydlí v Nannenstadu, jeho sousedem je další olympijský vítěz Alsgaard
• má rád Pink Floyd a Jamese Bonda
• jeho krédo: „Je dobré vědět víc, než je napsáno na krabičce s vosky Swix.“