Jako by přetrpěl nutné zlo. Se sklopenou hlavou se Lukáš Bauer vydýchával z třetího sprintu v sedmietapovém programu Tour de Ski.

Lidi vás tu hnali dopředu, ale marně. Přece jen jste tu už měl na trati kopečky na rozdíl od pražské roviny?

Ale rozdíl nebyl žádnej. Dostal jsem zhruba to samý co tam, ne? (tam to bylo na 48. pozici 8,3 vteřiny, tady na 49. místě 9,39, pozn. red.). Ve sprintech v Tour de Ski berou bonifikační sekundy i distanční závodníci. Ti, kteří by v normálním Světovém poháru neměli šanci. Sprinterů tenhle seriál jede málo.

Bere vám kilometrový sprint síly?

Nohy mě bolí jako každého. Ale vezme mi míň sil, protože končím už v kvalifikaci. Horší to bude s cestováním. Po Silvestru čekám silnice plné a do Val di Fiemme to není zrovna blízko.

Do postele se dostanete možná o půlnoci, stejně jako na Nový rok?

Asi tak nějak. Poseděli jsme, a i když jsem to neplánoval, vydržel jsem až do půlnoci. Spal jsem do devíti, byla to jen trochu posunutá noc.

Přál jste si něco do nového roku? Třeba na téma Tour de Ski?

Ani ne. To nedělám.

Loni jste závod s hromadným startem v Itálii proměnil vinou mazání v pěknou divočinu. Co chystáte teď?

Doufám, že nebude problém. Bonifikace patnáct sekund tam leží na talíři. Stačí si pro ni dojet. Bohužel se ale nebude sprintovat na tak kopcovité trati jako loni. A záleží, kolik udělají rychlostních prémií.

Pět.

Oni to vždycky mění. Bude důležité, jak se dokážu pohybovat. Chce to sebrat prémii a zajet dobře až do cíle. Pokud by se mi nedařilo bojovat o pětku, byl bych rád, kdybych aspoň v distancích potvrdil, že bojuju s absolutní špičkou. Holt ty sprinty s Tour strašně zamíchají.

Kolik můžete najet v závěrečném stoupání na sjezdovku Alpe di Cermis?

Loni jsem jel sám s náskokem a neměl porovnání. Samozřejmě vím o Sommerfeldtovi, co najel skoro tři minuty až na druhou pozici. Udělat se dá hodně, záleží i na tom, jak půjde předjíždět. Pojede se spíš po skupinách než po jednotlivcích. Minuta a půl se dá, i když proti těm nejlepším těžko.

Nabilo vás Nové Město energií?

Samozřejmě, byl to na patnáctku povedený závod. Škoda, že nestačil na ještě lepší výsledek. Žádnou rezervu jsem už neměl, akorát v posledním sjezdu mi jely pomaleji lyže.

Zhruba kilometr a půl před cílem jste byl na mezičase třetí. Co se stalo?

Nahoře v esíčkách jsem měl na Čebotka (skončil třetí, pozn. red.) náskok dvě vteřiny. Myslel jsem si, že do cíle dovezu průběžné první místo. Místo toho jsem dostal dvě a půl vteřiny. Takže v tom sjezdu jsem musel ztratit čtyři a půl vteřiny. No a když si vzpomenu, že se jelo pět kol… Lehce si spočítáte, kolik jsem ztratil. Tour je postavená tak, že jeden dva úspěchy jsou super, ale v záplavě sedmi závodů to nemusí nic řešit.

Věříte tedy Teichmannovi?

Spolu s Colognou jsou vpředu. Taky Piller umí hodně zapracovat zvlášť doma v italských etapách. Anebo taky rupnout… Teichmanna loni hodně strkali, měl zdravotní problémy, přál bych nejvíc jemu. Ale vyhraje ten nejlepší.

Pořád držíte nadějí na umístění do desítky. Ale co když se to nepovede?

Pro mě je klíčové mistrovství světa, podle něj se bude hodnotit sezona. Bez úspěchu na něm by byla v háji. Bez ohledu na Tour de Ski.

(ton, mik)