Na lyžích rovněž zjistíte, jací sami jste. Při jízdě se projeví nátura, vztah k riziku, k bezpečnosti, i ke svému okolí. Pro zajímavost, zkušený sportovní analytik dokáže z vašeho pohybu na sjezdových lyžích rozeznat vaše další sportovní vlohy. Učit někoho lyžovat prověří člověka z pohledu předávání schopností, respektování druhých, trpělivosti i empatie. 

Jako rodič učící svoji ratolest umění lyžování otestujete, jak dokážete spolupracovat. Kdo má děti, ví, že bobřík trpělivosti s dětmi na horách začíná už v půjčovně lyží.

Naučit své dítě lyžovat je pro rodiče úkol zapeklitý. Snadno se pro vlastní usnadnění sklouzne k praktikám, které dosažení úspěchu spíše brání, než že by byly výuce prospěšné. Probereme si tedy, co svým dětem při učení nedělat.

Zdroj: HAPPY SKI SPORT
Dětské lyže

1. Musíš, nesmíš, udělej, nedělej

Co dokonale otráví malého natěšeného jezdce, jsou všemožné příkazy a zákazy. Vyhýbejte se slovním obratům: „Musíš to udělat tak…“, nebo „Takhle to dělat nesmíš…“ apod. Nejhorší věta, kterou v náročné situaci dítě může od svého rodiče slyšet je: „Co to děláš?!“ Těmito větami totiž po dítěti (z jeho pohledu) vyžadujete poslušnost, nikoli snahu o získání dovednosti. Lépe fungují výrazy - zkus to, pokus se, vyzkoušej, mohlo by ti pomoci atd.

2. Nadávání za chyby

Nic v dítěti nepodrývá vlastní sebevědomí více, než hubování za jeho chyby. Chyby jsou zdrojem poznání. Jen přes chyby se lze dobrat dobrého výsledku. Platí to v životě i v lyžování. Hubování a nadávání nikdy nikoho nemotivovalo. Naopak, potlačuje chuť tvořit dále, protože to očividně nemá smysl. Proto naopak podporujte, ujišťujte o smysluplnosti snažení s tím, že trpělivost růže přináší.

3. Přidržování a nadměrná pomoc

Je kontraproduktivní dětem při učení lyžování všemožně fyzicky pomáhat. Přidržovat je za jízdy, různě natáčet a tahat za končetiny vámi požadovaným směrem. Jednak můžete překazit ten moment, kdy na daný cvik dítě konečně přijde. Za druhé pravděpodobně nevíte, co má dítě právě v úmyslu a tím opět neumožníte dosáhnout onoho momentu poznání.

„Nechte prcka, ať si to zkouší, ať padá a zase vstává. Vy mu můžete pomoci tak, že budete neúnavně ukazovat, podporovat a předvádět, jak vás má napodobit a necháte ho, ať si na to přijde sám. Bezpečnost je samozřejmě na prvním místě, ale ptáče musí dostat šanci se trošku rozlétnout z hnízda na vlastních křídlech“, říká Petr Křivánek z Happy Sportu, který se na prodej a půjčování lyží rodinám s dětmi specializuje.

Zdroj: HAPPY SKI SPORT
Půjčovna Happysport

4. Pomoc při regulaci rychlosti

Jednou z chyb, které jsou na svazích k vidění zřejmě nejčastěji, je to, že rodiče své děti různě přibrzďují. Samozřejmě nám je jasné, s jakým úmyslem tak činí. Ovšem má to jeden háček, tedy spíše hák jak hrom.

Tím, že svému dítěti různými způsoby pomáháte regulovat rychlost, bráníte tomu, aby si ji dítě osvojilo vlastními silami. Typické nešvary jsou ježdění mezi nohama rodičů, ježdění na laně apod.

V takovém případě má dítě na svoji jízdu pramalý vliv. A to není dobré pro nácvik oblouků, natož pro učení korigování rychlosti až do jistého a bezpečného zastavení. Jediné, co z toho vyplývá, je, že rodič v takovou chvíli předčasně bere potomka na příliš prudký svah. Namísto toho, aby si tyto elementární lyžařské dovednosti zkoušeli na cvičné loučce.

5. Předčasné zkoušení prudkých svahů

Je nám jasné, že když si chcete zajezdit, musíte dítě vzít na sjezdovku s sebou. Ovšem předčasné zkoušení na dítě příliš prudkého svahu také způsobí to, že děcko bude mít lyžování spojené od samého začátku se strachem. A následné bagatelizování strachu ze strany rodičů: „To nic není.“, Není to prudké.“, apod.  je přesně to, co váš potomek v dané chvíli nepotřebuje.

Jak už jsme uvedli, dokud není dítě schopné samostatné jízdy na pistě, nemá tam co dělat. Mělo by jezdit na mírné loučce, kde se musí nejprve naučit brzdění a zastavení. A než se pustíte do větších dobrodružství tak se ujistěte, že ratolest pojede v bezpočné a dobře padnoucí výbavě.

Zdroj: HAPPY SKI SPORT
Dětské lyžáky sjezdové 

6. Chybné příklady

Neukazujte dětem chybné příklady. Na sobě, ani na druhých. Navádíte potomka k chování, které si nejvíce zapamatuje a bude si jej chtít zkusit, čímž způsobíte jemu i sobě jen potíže. Nehledě na to že poukazováním na někoho druhého není zrovna vhodné učit děti, že druzí jsou nějakým způsobem špatní, nebo se chovají nevhodně a smí se na ně tudíž ukazovat. Vždy ukazujte příklady správné a sami tak důsledně čiňte. To na děti platí nejvíce.