„Bylo to složitější, než jsem myslela, protože jsem musela víc než závody řešit nemoc. Nebylo to tak, že by byl na prvním místě sport, jak jsem byla zvyklá. Učila jsem se na novou situaci co nejlíp reagovat, ale neexistuje přesný recept, jak se s tím srovnat,“ vypráví šestadvacetiletá závodnice.

Anna Fernstädtová příliš nevěří, že by mohla nabité zkušenosti uplatnit v příští sezoně. „Cukrovka je nevyzpytatelná, nedá se dostat úplně pod kontrolu, což jsem si původně myslela. Jediné poučení z této sezony je asi to, že se z toho nesmím stresovat. Bylo chybou, když jsem si myslela, že mi to půjde jako před nemocí. Jenže s cukrovkou jsem v podstatě jiný člověk,“ vysvětluje.

Skeletonistka Anna Fernstädtová.
Píchá si inzulin. Skeletonistka Fernstädtová se těší, až zmizí únava

O nemoci se dozvěděla začátkem loňského roku před ZOH v Pekingu. Přesto skončila v Číně sedmá. „Ráno se vždycky v mobilu kouknu na aplikaci Dexcom, jak to s hladinou cukru vypadalo přes noc,“ popisuje začátek dne.

„Každodenně začínám z nuly. Mohu jen doufat, že to vyjde. Ono totiž to, co při aplikaci inzulínu platilo včera, bývá dneska jinak,“ krčí rameny dcera české matky a německého otce.

Jedná se o složitý proces a není jednoduché všechno zvládnout. Hlavně psychicky. Podle hladiny cukru se mění i délka rozcvičení. Když je vysoká, dá se delší rozcvičkou snížit.

„Když je cukru míň, je potřeba něco sníst a chvíli počkat. Roli může sehrát i změna času nebo počasí. V sezoně jsem kvůli tomu musela vynechat jen jednu jízdu, což docela jde,“ říká trojnásobná juniorská šampionka.

Skeletonistka Anna Fernstädtová s maminkou.
Dcera v ledovém korytě? Nebojím se, říká matka skeletonistky Fernstädtové

Hladinu cukru v krvi jí každých pět minut měří kontinuální monitor. Naučila se píchat si injekce. V noci to ale řeší pomocí pumpy, takže se většinou nevzbudí. „Přibrala jsem pět kilo, a musela si pořídit nové saně. Vlastně jsem se učila znovu jezdit. Změna totiž způsobovala, že se lehčí skeleton nerozjel tak rychle, jak jsem byla zvyklá,“ vysvětluje.

Zažila i situace, kdy byla blízko k hypoglykémii. „Dá se to přirovnat k tomu, jako bych ráno na lačno dvě hodiny běžela. Začnu se potit, cítím vnitřní slabost a chvění. Zhorší se myšlenkové pochody a nastane zmatek. Je potřeba se najíst, aby tělo zareagovalo. Dostávám se z toho minimálně dvacet minut, někdy půl hodiny.“

Od nováčka se nedají čekat stupně vítězů

Situaci musela částečně přizpůsobit stravovací návyky. „Ne že by to bylo nutné, ale proto, že chci. Vím, co mi dělá dobře a co ne. Pizzu si už nedávám. Večer je lepší nedávat si moc sacharidů. Blbě pak spím. Snažím se podle toho řídit. Ale nejde o dietu, že bych tohle směla tohle ne.“

Navzdory zdravotním nepříjemnostem je se sezonou spokojená. Potěšilo ji šesté místo z mistrovství Evropy i sedmé v celkovém pořadí světového poháru. „Horší to bylo jen na mistrovství světa. Ale musím to brát tak, že se od nováčka nedá čekat, že bude na stupních vítězů.“

Eva Adamzcyková se svým psem Arturem
Hroznej týpek a olympijská vítězka. Adamczyková má slabost pro opuštěné psy

Nyní se Anna Fernstädtová přesunula do dějiště ZOH 2018. „Mám po sezoně a během dvou týdnů mě v Pchjongčchangu čekají testy a možná i nějaké závody v rámci asijského šampionátu. Hlavní ale bude trénink s korejským týmem. V létě se pak pokusím dostat na původní hmotnost a vrátit nějaké kila zpátky do skeletonu.“