Řeší hlavně to, aby ideálně vyvážil čas strávený s fenomenální Ester Ledeckou coby trenér s rolí otce a manžela.

A protože si ve čtvrtek večer plnil rodinné povinnosti, mohl v Přerově převzít z rukou hejtmana Ladislava Oklešťka prestižní Cenu Olomouckého kraje v rámci vyhlašování nejlepších krajských sportovců.

„Manželce jsem slíbil, že budu doma, takže musím být doma. Ester budu sledovat v televizi,“ usmíval se 39letý rodák ze Zábřehu po galavečeru v Městském domě.

Ondřeji, jste spíše známý jako introvert, jak jste si galavečer užíval?
Baví mě hlavně sledovat ty mladé, ostatní lidi nebo zpěváky. Má to určitě nějaký význam, hlavně kvůli podpoře mládeže.

Na pódiu jste prozradil, že podobné akce moc nemusíte. Proč?
Obecně mně tyto hromadné akce nejsou úplně příjemné. Zároveň mi přijde trošku zvláštní poměřovat ty sporty dohromady a vyhlašovat sportovce roku. Podle mě to nejde poměřit. Je to podle mě prostě formální setkání parádních sportovců, ale vyhlašovat, kdo je lepší nebo horší, to nemám úplně rád.

Jak náročné pro vás bylo si v náročném programu udělat čas na Sportovce roku Olomouckého kraje?
Nebylo to zas tak hrozné, protože jsem udělal nějakou chybu v plánování. Ester měla podle tohoto plánu být na prkně. Během sezony se to trošku změnilo, ale já jsem už slíbil manželce, že budu doma, takže musím být doma. (usmívá se) Ty závody, které teď Ester pojede, budu sledovat v televizi.

Proběhnou i nějaké rady na dálku?
Zrovna La Thuile já tolik neznám, takže brácha to zvládne určitě parádně. Já budu jenom fandit.

Koronavirus? Ester se to šílenství netýká

Musím se zeptat i na šílenství kolem koronaviru, kvůli kterému v La Thuile omezí třeba počet diváků. Myslíte, že to lyžařky nějak pocítí, nebo tyhle věci vůbec neřeší?
Já jsem přijel teď v neděli z Crans-Montany, kde oni (tým Ester Ledecké, pozn. red.) zůstali a včera (ve středu) přiletěli do Itálie. Myslím, že se jich to vůbec netýká. Přijde mi, že je to spíš mediální záležitost. Záleží, jak se k tomu postaví FIS a lidé kolem organizování závodů. Já bych v tom neviděl zas takový problém.

Sezona je i kvůli počasí trošku zvláštní. Asi to tak nebylo v minulých letech, jak to vidíte?
Týmy jsou většinou na všechno připraveny. Třeba teď v Crans-Montaně bylo fakt teplo a bylo to parádní, všechno drželo. Nás se to zas tak netýká, maximálně, že Ester má ráda hezčí počasí. Nás se to až tak netýká, zrušilo se pár závodů, ale to vloni taky. Mně osobně to vadí, že nemůžu jezdit freeride, to je tak všechno. (směje se)

Naposledy se Ester hodně zadařilo v kombinaci, což byla hlavně vaše disciplína. Převzala něco od vás?
To si nepřevzala ode mě, protože ona kombinuje dva sporty. Dělá daleko zajímavější a významnější kombinaci. Ale to, že umí jezdit všechny disciplíny, to víme. Akorát na to nemá čas. Letos, jak se věnuje trošku víc lyžím, tak byl čas i na nějaký slalomový trénink. Pomohl i formát, že se neotáčí třicítka, ale ti nejlepší jedou na začátku. A ona je prostě vítězka, má to v sobě. Když se nám podaří zapálit to sebevědomí, tak je neskutečná.

Přeci jen, vaši pomoc si hodně pochvaluje. Jak to v týmu funguje? Jak velký podíl vlastně máte na jejích úspěších?
Těžko říct. Samozřejmě se všichni snažíme. Parádní servisáci nebo i fyzio. Letos nemá žádné potíže se zády, což je strašně důležité, že neměla žádné výpadky. Lyže jedou úplně luxusně. Pak je na nás najít tu nejlepší stopu, předat jí to a nějak jí vysvětlit, že na to má, aby tu nejrychlejší stopu jela. Teď jsme říkali, že třeba tři procenta toho výkonu jsme my, pak je to na ní. (směje se)

Rámus jako Italové a Rakušané jsme nedělali

Býváte během závodů Ester stejně nervózní, jako když jste sám závodil?
Dnes to byly trošku nervy, protože tato pódia taky nemám úplně rád. (směje se) Ale musím říct, že jako trenér jsem byl až překvapený, když jsem v prvním závodě jako kouč byl opravdu hodně nervózní.

Říká se, že spolupráce s Ester není vůbec jednoduchá, je to tak?
Těžko říct. Myslím si, že s žádným výjimečným sportovcem ta spolupráce není jednoduchá. Rozhodně jsem rád, že můžu pomáhat tak výjimečnému sportovci a člověku, jako je Ester.

Dnes jste dostal další sportovní ocenění. Jako trenér Ester Ledecké ale medaili za její umístění nedostáváte, jak to třeba mají hokejisté, že?
Ne, nedostáváme. Jako tým ale býváme nuceni chodit na vyhlášení vítězů na společnou fotku. Třeba teď před týdnem tam bylo třeba čtyřicet Italů, dělali jako velký rámus. Pak Rakušáci, těch bylo asi šedesát, dělali taky rámus. No a my jsme byli čtyři a moc jsme rámus nedělali. (usmívá se)

Adrenalin ze StarDance jsem nikde nezažil

Máte za sebou také účast v populární taneční soutěži StarDance. Teď je období plesů, není z vás tanečník?
Jestli to někdo viděl, tak asi ví, že nejsem. Nebyl jsem ani předtím. Musím říct, že po té soutěži jsem ještě zarytější netanečník. Bylo to opravdu intenzivní a musím říct, že jsem závodil v Kitzbühelu, ale takový adrenalin jako ve StarDance jsem nezažil nikde. (usmívá se)

Máte ještě nějaké sny, které byste si chtěl splnit?
Já mám hrozně moc snů, nápadů a věcí, co bych chtěl ještě stihnout. Takže doufám, že to zvládnu. Jedním z nich je teď být více s dětmi, podílet se na výchově. Takže se těším na konec sezony, až budu ještě více doma.