Tam žije se svými rodiči. Kdo ale čekal, že ze záchranářského stroje vynesou zdecimovaného pacienta, musel být zklamán.

Bank zvrtulníku seskočil a jen spomocí berlí přeběhl stometrovou vzdálenost mezi vrtulníkem a automobilem, kterým pak odjel domů. Evidentně dobře naladěn pózoval ochotně fotoaparátům a odpovídal na otázky.

Máte tři zlomeniny na pravé noze, ale vypadáte spokojeně…

Já jsem nadšený ztoho vrtulníku. Po operaci jsem jen ležel vnemocnici, byla to strašná nuda. A teď tohle. Vážně to byl zážitek. Sedm set kilometrů jsme smezipřistáním vČeských Budějovicích zvládli za tři hodiny. To je něco. Brácha se zKitzbühelu musí vracet autem (smích).

Nicméně, letos se vKitzbühelu kromě vás těžce zranil iAmeričan Macartney a Rakušan Buder. Čím toje?

Pořadatelé vKitzbühelu…jak to říct,… jsou to hovada. Oni jsou spokojení. Jejich závod se zviditelnil. Co na tom, že se pár lyžařů přizabilo. Ta trať byla špatně připravená. Byla hrbolatá a ten skok, na kterém jsem spadl, ten byl také postaven tak, že se skoro nedal absolvovat. To nebyl závod, ale boj opřežití.

Vypadáte hodně naštvaně, když oKitzbühelu mluvíte.

To mi věřte, jsem strašně naštvaný, takhle se to nedá dělat. Postavit takovou trať, kde závodí čtyři jezdci a ostatní jedou tak, aby přežili, to nemá smysl. Ať je závod těžký, ale musíte bojovat jen se soupeři a svými osobními limity, ne oholýživot.

Tohle si pořadatelé vKitzbühelu neuvědomují?

(Dlouho přemýšlí.) Já nevím, co na to říct, mám na to svůj názor. Oni se vážně chtěli zviditelnit tím, že postaví tak strašnou trať, že to pár lidí odnese.

Když jste letěl vzduchem, kdy jste začal tušit, že to nezvládnete?

Asi tak vpolovině letu jsem si říkal, že letím vysoko a dlouho. To jsem se začal připravovat na to, že ten skok neustojím. Snažil jsem se dopadnout tak, abych se moc nevykostil.

Vy jste dopadl, natřikrát si zlomil pravou nohu a po břiše setrvačností doklouzal do cíle. Pamatujete sito?

Já si pamatuji všechno.

Promiňte, ale jaké to byly pocity, když jste jel po břiše docíle?

Já samozřejmě věděl, že mám polámanou nohu. Už při dopadu jsem cítil, jak mi vní ruplo. Ale vKitzbühelu jsou na tyhle věci dobře připravení. Hned mi dali injekci proti bolesti, převezli mě do nemocnice, takže jsem to zvládl dobře. Idíky známým ineznámým, kteří mi přes esemesky a maily přáli všechno nejlepší, za což jim moc děkuji.

Osvém zranění mluvíte jako by se nic nestalo.

Já jsem na zranění zvyklý, jsem pořád zraněný. Dřív jsem to prožíval, vyčítal jsem si, že jsem udělal chybu a kvůli tomu přicházím ozávody. Ale teď už vím, že takové věci ktomuto sportu prostě patří, nemá cenu se vtom pitvat.

Víte otom, že se na stejné sjezdovce těžce zranil iAmeričan Scott Macartney, který upadl do bezvědomí a musel být udržován vumělém spánku?

(Bank už evidentně nechce na tohle téma mluvit.) Sledoval jsemto.

Proti němu jste dopadl ještě dobře…

Já tohle nesrovnávám. Jsem vážně naštvaný, co na nás vKitzbühelu připravili.

Máte za sebou řadu zranění, víc než kaskadér, že?

No, ale teď jsem si polámal pravou nohu, tu jsem ještě zlomenou nikdy neměl. Jinak jsem měl snad všechno, už jsem ikrvácel domozku.