Tentokrát se závodilo v Argentině. Jste sice zvyklá létat po celém světě, ale není zrovna toto trochu nezvyklá destinace?

Je to nezvyklá destinace, člověk se do Jižní Ameriky nepodívá každý den. Závodilo se až na jihu Argentiny v Patagonii a příroda tam byla krásná. Kulisa závodu byla hezká a v krásném prostředí.

Bylo dost času na aklimatizaci?

Určitě ano. Přiletěli jsme v pondělí a závodilo se až v pátek, což nebývá pravidlem, většinou se závodí den či dva po příletu. Tady bylo času dost a časový posun byl jen čtyři hodiny. Já sice měla problém se s tím srovnat, ale nakonec to byla v den závodu pohoda. A teď zpátky doma je to podobné.

Jak vypadalo složení a profil tratě?

Běželo se džunglí v lese a až poslední kilometr byl seběh do města, kde bylo centrum závodu. Tam se běželo po ulicích. V té džungli se běželo opravdu hustým porostem, takže bez jakýchkoli výhledů do okolí. Start byl kolem osmi set metrů a nejvyšší bod kolem tisíc sto metrů. Profilem to bylo nahoru dolů, spíš takový náročnější kros. Něco jako Velká Kunratická v argentinském podání.

Stříbrná medaile odpovídá Vašim předstartovním představám?

Nejela jsem tam s nějakým vysokým cílem. Samozřejmě jsem doufala v solidní výsledek, když už člověk absolvuje takovou dalekou cestu. Speciálně jsem se však na závod nijak nepřipravovala, jen v posledních čtrnácti dnech jsme omezili kolečkové lyže a nahradili je během. Podzim byl hodně našlapaný, takže ani nešlo přípravu nějak speciálně upravit směrem k závodům do vrchu. O to více mě překvapilo, že jsem bez speciální běžecké přípravy získala stříbrnou medaili.

Družstvo České republiky dosáhlo na bronz. To je určitě také velmi dobrý výsledek.

Je super, že Český atletický svaz vyslal tak velkou výpravu a vrátilo se to formou výborných výsledků. Chlapi měli zlato v družstvech a byly i další medaile.

Spolupráce s taťkou? Nejlepší rozhodnutí

Říkáte, že to bylo bez speciální přípravy, ale terény na Šumavě vlastně takovou přípravou jsou.

To rozhodně. Kdykoliv vyrážím z domova na trénink, tak jsem naštvaná, protože je to vždycky hned do kopce. Pak si užívám, když jedu k babičce do Soběslavi a tam je rovina.

Závod se běžel v době, kdy se vlastně již připravujete na lyžích a některé závodnice již absolvovaly i první závody. Budete nějak speciálně tento tréninkový deficit dohánět?

Já to nepovažuji za deficit, ale naopak výhodu. Sezona je pak dlouhá a já ji pravidelně začínám o něco déle než většina ostatních lyžařek. Je to i z důvodu, že je většina lidí v závěru sezony již unavená a mně se málokdy stane, že bych v březnu byla nějak více vyčerpaná. Ono to ani přípravu nijak nenarušilo, jen jsme posunuli odjezd na závěrečné soustředění do Livigna o necelých pět dní, což ve finále nehraje roli.

Jak bude soustředěné v Livignu vypadat?

Budeme tam poměrně dlouho, tak to bude takové všeobecné soustředění. Ze začátku se zaměřením na objem a techniku, postupně se půjde do kvality a rychlejších a kratších tréninků.

Livigno je oblíbenou destinací pro drtivou většinu evropských závodníků. Těšíte se tam?

V době, co tam budeme, se jede Sgambeda, závod, který v Evropě otvírá laufařský seriál Ski Classics. Já tam budu slavit desátou návštěvu. Na to, že je mi devatenáct, tak to pro mě bude desáté soustředění na tomto místě. Strávila jsem tam podstatnou část svého života. Mám to tam moc ráda a na rozjíždění je to ideální místo. Těžko člověk hledá jinou destinaci, která by splňovala všechna kritéria, která Livigno má. Nejenom tratěmi, ale i atmosférou. Před Vánoci je Livigno úžasné po všech stránkách.

Co taťka trenér, jak fungujete?

Dobrý. Musím říci, že čím déle takto spolupracujeme, tak z toho mám větší radost. Čím déle je od tohoto rozhodnutí, tím více se potvrzuje, že to bylo to nejlepší rozhodnutí. Říkám si, proč jsme to neudělali dříve, ale asi to chtělo nějaký čas, než jsme k tomu dospěli. Jsem moc ráda, že jsme se tak rozhodli a není nic, co bych naší spolupráci s taťkou vytkla. Po všech směrem to hodnotím pozitivně.

Jak by měl vypadat začátek sezony?

Vstoupím do ní kontrolním závodem v Livignu nebo někde poblíž. Vynechám první OPA cup a zůstanu o něco déle v Itálii. Uvidíme, zda poběžím ještě nějaký závod v prosinci, ale první OPA cup bude těsně před Vánoci v Ullrichu. Pak chci absolvovat nějaký závod přes vánoční svátky. Pak bude OPA cup ve Švýcarsku a chci se kvalitně připravit na závody Světového poháru v Novém Městě na Moravě. Ráda bych tam vyjela o den dříve než reprezentace, abych se více sžila s prostředím.

A Vaše přání do sezony?

Aby byly bílé Vánoce a bylo přes zimu hodně sněhu. Aby byla zima minimálně taková jako ta předchozí. A ta byla hodně dobrá.