Jedenáct bodů za dvacáté místo v závodě na patnáct kilometrů volnou technikou nakonec závodník Dukly Liberec bere. I když s výhradami.

„Být ve svěťáku do dvacítky není propadák. Konkurence je tvrdá a rozhodně se takové umístění nezískává snadno. Jenže bylo blízko do patnáctky, možná i výš. Což nevyšlo, takže úplně spokojený nejsem," vzkázal telefonicky z Itálie devětadvacetiletý lyžař ze Šumavy.

Po Tour de Ski jste chtěl hlavně odpočívat a na lyže jste se dostal teprve pár dnů před startem v Novém Městě. Jak moc se to na výkonech projevilo?
Týden po Tour jsem se doma v Prášilech na lyžích opravdu jen vozil. K tréninku jsem se vrátil v neděli a intenzity přišly ještě později. Sám jsem byl zvědav, jak tělo zareaguje. Pocitově to nebylo špatné, ale do ideálu měl můj výkon daleko.

Na začátku sezony vám bodovaná místa ve Světovém poháru unikala. Jsou výsledky z Tour a z Vysočiny potvrzením, že forma jde nahoru?
Těžko říci. Podle pocitů by se dalo soudit, že ano, ale bylo tam to specifické volno, takže místo úvah jsem se raději vrátil k tréninku.

V Novém Městě vyhrál distanční závod poprvé v sezoně někdo jiný než suverénní Nor Sunby. I pro vás to bylo překvapení?
Vítězný Francouz Magnificat jezdil skvěle už na Tour de Ski, v bruslení je silný a já ho řadil k hlavním favoritům. Ale druhý Sunby za Magnificatem zaostal jen o kousek a je obdivuhodné, jak si udržuje stabilně vysokou výkonnost.

Jaká atmosféra u tratí ve Vysočina Areně vládla?
Skvělá. Lidi se přišli podívat, i když jich bylo méně než ještě před pár lety, ale fandili. Stoupání byla obsypaná diváky a jejich povzbuzování mně pomáhalo. A vůbec je fajn, že se v Česku na běh na lyžích nezapomíná, i když se teď víc sleduje biatlon.

Český biatlon prožívá boom. Vy jako kluk z Železné Rudy, kde se biatlon provozuje, jste si běh s puškou nezkoušel?
V Železné Rudě táhne biatlonisty léta Jiří Pscheidt. Také mě lákal a v létě jsem si to párkrát zkusil. Na lyžích asi jednou, a to jsme tehdy stříleli jen ze vzduchovky.

Biatlon by vás nelákal? Vždyť běhat na lyžích umíte a jako vojákovi s hodností praporčíka by vám střelba neměla dělat problémy.
Ani náhodou. Sice jsem v základním vojenském kurzu střílel z lecčeho, ale raději zůstanu u lyžování (smích).

V Novém Městě jste rozbíhal štafetu, která ve složení Jakš, Bauer, Novák a Knop skončila jedenáctá. Vy máte ve sbírce štafetový bronz z olympiády 2010 ve Vancouveru. Jak daleko je nyní k takovému úspěchu?
Každá štafeta se jinak vyvíjí a o stupně vítězů jsme mohli klidně bojovat i teď v Novém Městě. Na prvním úseku se mi dlouho dařilo držet v první skupině. Jenže v závěru jsem vjel do špatné stopy, lyže mi smekly a já nabral ztrátu. Vpředu odjeté Nory potom stíhali Rusové a za nimi s odstupem jela větší skupinka, která si to rozdala o bronz. A u toho jsme mohli být, i když třetí bychom asi neskončili. K tomu je třeba, aby se nominovaná čtveřice sešla s optimální formou a všichni jeli na hranici možností. Nebo spíš lehce za ní (úsměv).

Kdy a kde naskočíte znovu do závodního kolotoče.
Světový pohár se stěhuje na sever Evropy. Závody v norském Drammenu a v Oslu ještě vynechám a startovat budu až potom ve Falunu a v Lahti. Tady se příští rok koná mistrovství světa, takže jde o takovou generálku.