Až v polovině ledna je před vámi první ostrý start v sezoně. Poněkud zvláštní situace, že?
Tohle jsem za celou svoji kariéru nikdy nezažila. Musím říct, že na ledě to bylo zvláštní, vidět všechny lidi po takové době, prakticky po nějakých deseti měsících. Na jednu stranu to bylo moc fajn, vracet se do bruslařského světa, který mám hrozně ráda a je součástí mého života. Na druhou stranu to bylo zvláštní, že jsem je tak dlouho neviděla. Normálně člověk přijede na Světáky v nějaké formě, o které ví, jaká je. Byť nemohu říct, že bych na tom teď byla nějak špatně. Ale přece jenom: když má člověk odjeté závody Světového poháru a přijede na mistrovství Evropy, tak už ví, co má od sebe očekávat, že to nejsou jen takové ty závody v Inzellu…

Dokážete alespoň odhadnout, v jaké jste formě?
To je docela dobrá otázka. Nemůžu říct, že nevím, jak na tom jsem. Ale ostrý start, ta nervozita… S tím nejdou kontrolní závody srovnat. Tam když se mi to nepovede, tak vlastně nic neděje. Tohle je trochu něco jiného, rychlobruslařský svět bude vědět, jak jsem jela, jestli se mi daří, jestli se mi nedaří. Z toho jsem trochu nervózní. Nicméně my jsme se už před cestou sem bavili o tom, že tahle sezona je dost specifická. Nemůžu říct, že bychom si úplně z výsledků nic nedělali. Uvidíme.

Program ME
sobota, 16. ledna
11.30 500 m ženy
11.58 500 m muži
12.37 3000 m ženy
14.39 5000 m muži
15.35 500 m ženy
15.58 500 m muži
16.37 1000 m ženy
17.11 1000 m muži

neděle, 17. ledna
11.30 1500 m ženy
12.16 1500 m muži
13.05 5000 m ženy
13.55 10000 m muži
15.29 500 m ženy
15.52 500 m muži
16.31 1000 m ženy
17.05 1000 m muži

Co konkrétního vám ukázaly minulý týden kontrolní závody v Inzellu?
Bylo fajn se po dlouhé době zase vrátit do závodů, i když byly jen kontrolní. Musím říct, že mě překvapila jak pětistovka (čas 39,78 – pozn. aut.), tak kilometr (1:16,89), protože jsem nejela špatně. Těžko říct, jak to bude teď, bylo by lepší mít porovnání s ostatními závodnicemi, abychom věděly, jak na tom jsme. Je to opravdu něco jiného, když závodíme samy, nebo s ostatními. Časy, které jsem v Inzellu měla, mi dodaly trochu sebevědomí, ale zůstávám nohama na zemi a v klidu. Bude důležité, jak pojedeme na stejném ledě.

Připravovali jste se s týmem speciálně na to, že teď budete pět týdnů na jednom místě v uzavřené rychlobruslařské bublině?
Pět týdnů na jednom hotelu s takovou ostražitostí a s tím, že člověk nemá možnost volného pohybu, to jsem nikdy nezažila. Je to zvláštní. Máme s sebou knížky, každý pokoj má HDMI kabel, můžeme se připojit přes počítač na televizi, pustit si různé filmy, hry. Jsme tady od pondělí, uvidíme, jak to bude vypadat za čtrnáct dní, za tři týdny…

Jak konkrétně vypadá život v bublině? Co smíte, co ne?
Pokud jdeme z hotelu, nesmíme nikam mezi lidi. Vedle hotelu je cyklostezka, kam se můžeme chodit procházet nebo na kolo. Ale musíme se nahlásit, že jdeme pryč, říct číslo pokoje, někdy se říká i kam jdeme. To samé, když jedeme na dráhu, kde nám pípnou akreditaci. Na jídlo chodíme všichni společně, ale jsou tam zóny. U stolu se může sedět jen po dvou, stoly jsou po dvou metrech od sebe. Jídlo se nandává v rukavicích, před tím musíme použít gel. Je to kontrolované. Na dráze jsou dvě rozcvičovací zóny, kde jsou rozdělené boxy podle národností. Všude se nosí roušky, nikdo se nesmí s nikým objímat, plácat si. Jen na ledě si roušky můžeme sundat, po dojezdu jsme povinni si je zase nasadit. Člověk se hlídá na každém kroku, navíc každý den všichni vyplňují dotazníky, jestli někdo nemá příznaky, každý den se měří teplota, ta se odesílá přes nějaký program. Všichni se snaží dělat maximum, aby bylo vše v pořádku.

Jaké jste měla pocity po prvním tréninku?
Po té cestě to bylo takové zvláštní. Jet do Holandska autem je vždycky náročné, člověk sedí hrozně dlouho v autě. Potom jsme skoro celý den čekali na výsledky testů na pokoji… Nejezdilo se mi špatně, přikládám to však hlavně tomu, že to byla taková ta euforie, být zpátky. I když musíme mít mezi sebou odstupy, je prostě boží vidět znovu ty lidi, mluvit s nimi, i když na takovou dálku. Vrátit se je prostě super.

Máte přehled o přípravě a formě soupeřek?
Je to pořád stejné, ať už příprava byla odlišná, nebo ne. Musí se počítat s těmi jmény, co se i normálně objevují vepředu: Holanďanky, Rusky, Norky. Všechny budou připravené jako vždycky, jsou tam i šikovné Italky. Bude to zase otevřené a docela zajímavé právě v tom, že nikdo o sobě moc neví. Příprava byla prostě odlišná.

Mistrovství Evropy se jede jako víceboj. Připravovala jste se nějak speciálně?
Moje příprava na mistrovství Evropy se prakticky změnila jen tím, že do tréninku zařazujeme víc rozjezdů, víc třístovek kvůli pětistovce. Jinak trénink zůstává skoro stejný. Všichni známe mojí pětistovku, je to o tom, jak mi to zrovna ten den sedne. Můžu ji mít za jedenačtyřicet vteřin a ještě mi to vůbec nepojede, nebo jako v Inzellu pod čtyřicet vteřin a bude to zajímavé. Je těžké teď něco říkat, když nemám porovnání s ostatními na tom samém ledě.

Budou mít výhodu domácí závodnice, které se v Heerenveenu mohly připravovat dlouhodobě, jsou zvyklé na místní led a lépe na něj adaptované?
Podle mých informací, tady měli Holanďané soustředění, ale když se stav v zemi zhoršil, jeli všichni domů. Na čtrnáct dní jsou zvyklí, ale to je něco jiného než pět týdnů. Co se týče přípravy na ledě, pár Holanďanů bylo v říjnu v Inzellu, od té doby se pohybují prakticky jen tady. Takže na místním ledě mají něco naježděno, asi to bude znát. Na druhou stranu je těžké pohybovat se celou dobu jen na jednom místě, všechno má svoje pro a proti. Myslím, že na tom budeme všichni docela podobně.

Na mistrovství Evropy nastoupíte v nových bruslích. Už jim věříte natolik, že si je berete na tak důležité závody?
Už na nich mám něco odbrusleno, zvykla jsem si i na lehce jiné zavazování. Byla jsem na nich asi pětatřicetkrát, vím, že to není málo. A po posledním startu v Inzellu jsem si řekla, že je měnit nebudu. Už jsem s nimi tolik sžitá, že by to ani nemělo smysl se vracet na ty staré. Nicméně ty mám s sebou jako rezervní.

S čím budete na mistrovství Evropy spokojená?
Přála bych si zajet dobře hlavně ty delší tratě. Nemyslím na žádné konkrétní umístění, nedávám si nějaké velké cíle. Příprava byla prostě jiná… Především bych ráda měla dobrý pocit z jízdy. Čím déle budu stát na ledě a budu mít víc nabrusleno, tím to bude lepší a lepší. Ale uvidíme. Nechám se překvapit, co to udělá.