A po necelých třech už patřil do posádky elitního českého čtyřbobu. Jeho piloti se mění, ale Dominik Suchý zůstává. „Začínal jsem v roce 2007 u Vládi Hladíka,“ vzpomínal před olympiádou v Soči. 

Poprvé jel v roce 2010 v kanadském Vancouveru s pilotem Ivo Danilevičem. O čtyři roky později v Soči i v korejském Pchjongčchangu 2018 pak brzdil čtyřbob řízený Janem Vrbou. Ale hned potom přesedl do posádky Dominika Dvořáka, se kterým jezdí občas i ve dvojbobu. Na světovém šampionátu má ale důvěru ve čtyřce.

„Když skončíme v elitní desítce, bude to super,“ hlásil Dominik Suchý v rozhovoru z německého Altenbergu. Když začínal, jezdili čeští bobisté ve druhé desítce Světového poháru, teď už mají na kontě i šesté místo z mistrovství Evropy 2018.

V reprezentaci už jste pamětníkem. Jak se české boby za tu dobu změnily? Ušli jste pořádný kus cesty, co?
To bych řekl. Myslím, že to je poslední tři roky vidět na výsledcích, od olympiády v Koreji, co jezdíme v tomhle složení (Dvořák, Suchý, Šindelář, Nosek – pozn. aut.), se nám začalo víc dařit.

Máte pro to nějaké vysvětlení? Zlepšily se vám natolik podmínky a vybavení?
Především je to systematickou prací svazu a našeho trenéra Dawida Kupczyka, který je ty čtyři roky stejný. A také se nám vyhýbají vážnější zdravotní potíže (raději to zaklepe – pozn. aut.). I materiální podpora je lepší, všichni jsme členy pražského Olympu. A taky si myslím, že jsme si lidsky sedli.

Ale posádka se až na vás komplet vyměnila…
Jo, to máte pravdu. Z původní party jsem zbyl jediný. (úsměv)

Předpokládám, že současní parťáci jsou mladší než vy, jak se mezi nimi cítíte?
Není tam až takový rozdíl, Kuba Nosek je jen o dva roky mladší než. A jak už jsem říkal, všichni jsme si sedli.

A vám přibývají tetování za účast na olympiádách, což je tradice v týmu od Lillehameru 1994…
Jojo, teď už mám tři.

A za rok bude olympiáda v Pekingu, chystáte se i tam?
Já hlavně doufám, že olympiáda vůbec bude. A pokud ano, samozřejmě bych byl rád u toho.

Znáte dráhu, na které se pojede?
My už jsme tam dvakrát měli jet na testování dráhy, ale pokaždé to bylo zrušené. Poslední zprávy jsou, že bychom tam snad v říjnu měli strávit celý měsíc na tréninkovém kempu a pak by tam měl být i první závod nové sezony Světového poháru. Doufám, že to už klapne, protože poprvé jsme tam měli být už někdy před rokem, ale pak do toho přišel koronavir…

Jak se vůbec ta pandemická situace dotýká vás bobistů? Jak se s tím vyrovnáváte?
(hořce se usměje) Jsme pořád v hotelu, dvakrát týdně nás testujou na covid-19, takže máme za sebou od začátku sezony už nějakých čtyřicet testů. Hodně se hlídáme, nechodíme moc mezi lidi. Ale ono s tím moc udělat nejde, protože nakazit se můžete všude.

Mistrovství světa vám kvůli koronaviru přeložili ze Spojených států do německého Altenbergu. To jste asi uvítali, nebo se pletu?
Jasně. Nechci říkat, že je to naše domácí dráha, ale máme to sem nejblíž. Byli jsme tady už týden před šampionátem dvojek (minulý víkend byla posádka Dvořák-Nosek na 15. místě – pozn. aut.). Myslím, že naši piloti tady mají nejvíc najeto, protože tady často trénujeme.

Je znalost trati pro pilota bobu důležitá?
Hodně, takže je pro nás daleko lepší, že je šampionát v Altenbergu, než kdyby byl v Lake Placid, kde byl konkrétně Dominik Dvořák tuším jen dvakrát. Dráha tam je navíc hodně těžká, tady bude šance na lepší výsledek, protože to víc známe.

I když už jsem slyšel, že vás tam Němci nepouští tak ochotně jako před lety. Je to tím, že cítí konkurenci?
Nóó, poslední rok dva je to malinko složitější. Ale pokud je tady volno, nikdo nedělá žádné velké problémy. Třeba na začátku této sezony jsme měli v Altenbergu tréninkový kemp, takže už jsme tady jezdili.

Co si mám představovat pod tím, jak říkáte lepší umístění. Jaké jsou ambice?
Se čtyřbobem jsme měli jen čtyři závody, nemáme naježděno tolik jako dvojbob. Těžko se to odhaduje. Ale když budeme v elitní desítce, tak to bude super.

V Altenbergu už jste víc než týden. Jak si v téhle složité koronavirové situaci krátíte volný čas mezi závody?
Tak ono volna moc není. Úterý, středa, čtvrtek trénink na dráze, kde jsme pět šest hodin čistého času. Do toho nějaká posilovna, běhání a o víkendu závody a pak zase přesun jinam. Prakticky od rána do večera je co dělat. Nasuchu kolikrát trénujeme ještě v devět večer.

A když je přece jen nějaké to volno?
Čtu si nebo koukám na filmy. Nic jiného dělat stejně nejde, žádné výlety po okolí. Jsme pořád jen v hotelu.

Jak často se během sezony dostanete domů?
Většinou jenom na Vánoce. Letos je sezona poměrně krátká, začali jsme závodit až v prosinci. Ale od Nového roku jedeme v kuse šestý týden. Ale po mistrovství světa už je konec Světového poháru. Jen mladší kluky pak čeká ještě Evropský pohár v Königsee, ale to nás už se netýká.

Dominik Suchý
Narozen: 13. listopadu 1987
Absolvent Sportovního gymnázia v Plzni
Původně se věnoval atletice, byl dokonce juniorským mistrem ČR ve skoku do dálky.
S manželkou koupili domek v Mýtě na Rokycansku.
„Od 15 let jsem se o boby intenzivně zajímal, ale může se jezdit až od 18 let,“ vyprávěl před časem s tím, že ho inspiroval film Kokosy na sněhu. „Atletiku jsem dělal od 7 let. K bobům mě táhly kolektiv a adrenalin,“ dodal Suchý. Nebyl prvním atletem mezi bobisty, průkopníky byli Puškár s Kobiánem, s nímž se ještě sešel v jedné posádce na OH 2010. „Brzdař je ten, kdo naskakuje do bobu poslední. Měl by být z celé posádky nejrychlejší,“ říká o svojí roli. „Těm uprostřed se z legrace říká pytle nebo závaží. Naskakují ze strany, křídla, u nich je dominantní síla,“ dodal.