Holka z hor samozřejmě patří na sníh, a tak už od raného věku brázdila malá nakrátko ostříhaná holka svahy. Přirozeně začala na lyžích, ale její přechod na snowboard měl v sobě víc než jen zalíbení v nové disciplíně. „Zjistila jsem, že mě lyžování tolik nebaví, protože člověk musí hrozně brzo vstávat. Ti šílení lyžaři chodili ještě za tmy, tak jsem si našla snowboardovou školu, kde se začínalo až na devítku,“ vysvětluje Samková.

Vztah ke koním a přírodě je něco, co Evu Samkovou provází celý její život. O tom, že jednou bude mít svého koně, snila již od raného věku, když dojížděla do stájí ve Strážném. Nakonec se dočkala. Po zlatém triumfu ze Soči dostala Pepina darem od rodného města.

„Pepin je takovej, že se s ním musí pomalu a nesmí se moc tlačit na pilu. Já naopak občas vybouchnu, jsem nervózní nebo zbytečně nepříjemná. A tak mám pocit, jako by mi Pepina někdo seslal, abych se naučila ovládat svoje emoce a řešit věci víc v klidu a s rozmyslem.“

Eva Samková

Pryč s odpadem!

Přemýšlivá věčně se usmívající závodnice se navíc realizuje i v ochraně přírodních zdrojů. Základním stavebním kamenem jejího myšlení je fakt, že když člověk přírodu využívá ke svému potěšení, měl by ji udržovat čistou a snažit se ji chránit. I proto se připojila k iniciativě „Keep it Cleen“, na závodech vysbírávala odpadky z parkoviště nebo se rozhodla snížit svou produkci odpadu.

„Začíná se mi líbit myšlenka zero waste – tedy co nejmenšího produkování odpadu. Do obchodu si vezmu síťovku a pytlíky na zeleninu, mám koupený skleněný brčko nebo kelímek na kafe. Jde to ruku v ruce s minimalismem. Nepotřebuju 60 druhů šampónů a mýdel, stačí mi jeden. Člověk si k tomu musí najít cestu a trochu o tom přemýšlet,“ odhaluje Samková své důvody.

Dřina, která baví

Kariéra bronzové medailistky z Pchjongčchangu ale nebyla vždy protkaná příjemnými chvílemi.

V roce 2012 ve Spojených státech na závodě spadla a přetrhla si křížový vaz v pravém koleni. Následná rekonvalescence připravila Evu Samkovou o celou sezonu. Aby se plnohodnotně mohla vrátit, musela na sobě tvrdě makat, mimo jiné i v rakouském Red Bull DTC centru, kde ji čekalo 14 intenzivních dní tréninků, masáží a nejrůznějších testů.


„Díky tomu zranění jsem si uvědomila dvě věci. Jednak, že snowboardcross mám hrozně ráda, protože jsem to zranění obrečela. A za druhé, že na sobě musím začít trénovat. Že nestačí jenom jezdit, ale musím chodit do posilky, i když to není žádná extra zábava. Já si chci tu jízdu užít, a když vím, co jsem pro sebe udělala od jara do podzimu, že jsem trénink neošulila, tak si pak i víc věřím v ježdění.“