Dvě druhá místa z Muonia, z generálky před světovým pohárem, mu však dodávají optimismu. „Potěšilo mě to, ale nic nepřeceňuju. Ukáže se za týden, tam to bude o level výš. A já jsem pořád rekonvalescent, který může jen překvapit," řekl na webu Czech-ski.com.

V sobotní klasice na 10 kilometrů i v nedělním bruslení na 15 kilometrů dokonce do určitého času vedl. Pak ho ale předstihli Kazach Alexej Poltoranin, respektive Matti Heikkinen z Finska.

„Doufal jsem, že by to mohlo vyjít aspoň jednou," prozradil nejlepší český lyžař.

Tréninkové manko o sobě přece jen dalo vědět. Lukáš Bauer čtyři měsíce léčil únavovou zlomeninu patní kosti a později stehenní sval. „Dozvuky odtrženého svalu cítím, není dohojený. Ale už jsem to ani nechtěl kontrolovat. Dokud lyžuju, neřeším to," vykládal později Lukáš Bauer. „Pořád je příprava ovlivněná, běhat nemůžu. Ale jdu do toho a vím, že by bylo divný, kdyby se výpadek v tréninku neprojevil. I když třeba ne teď, tak později."

Každopádně ukázal morální sílu. Radost z dobrého umístění mu nekazily ani rozporuplné pocity. „Nebyly zrovna komfortní, ale to nejsou nikdy," říkal.

Ve finském Muoniu, perle Laponska, se ukázaly kompletní týmy Němců, Rusů, Bělorusů, Kazachů, Finů, ale i Číňanů a Korejců: celkem přes tři stovky běžců na lyžích.

Sobotní klasika na tuhých voscích za minus devíti, nedělní bruslení za padajícího sněhu na umydleném podkladu. „To zrovna Lukáš nemá rád, přesto i tady odjezdil výborný závod. Byla tu velice slušná konkurence a on předvedl po oba dny velice dobré výkony," usmíval se Miroslav Petrásek, reprezentační kouč. „Jak se říká: nejlepší léčitel je Světový pohár."