V cíli jste něco dlouho řešila se svým lyžařským manažerem Robertem Trenkwalderem. Co jste potřebovala vysvětlit?
Robert má s touto tratí ohromně moc zkušeností. Týden před námi tady jeli na stejné sjezdovce i kluci, takže mi měl toho hodně co říct. Jsem moc ráda, že ho tady mohu mít, proto jsem se snažila toho co nejvíce vyslechnout a pochopit. Jak to tady chodí, jak ještě více zrychlit. Samozřejmě, ještě budeme mít rozbor u videa, ale tady to je pro mě ohromně důležité. Získat informace bezprostředně po jízdě, ze které mám nějaké pocity. Vzájemně si ty věci sdělujeme, a to mám moc ráda.

Můžete vypíchnout, co vám říkal důležitého?
To nevím, to je naše know-how, to vám asi nemohu říct. (směje se)

Jaké jsou tedy vaše pocity z trati?
Mně se to tady docela líbí, tuto trať mám oblíbenou. Vloni se mi to tady sice moc nepovedlo, ale předešlé roky jsem zde byla tak nějak spokojená. Letos je to trošku jiné. Jsem ráda, že před námi tady jeli kluci. Včera jsem se dívala na jejich celý závod, jak si to najížděli do bran. Měli to sice malinko jinak postavené, ale většina trati byla stejná. Takže jsem si to mohla nakoukat a uvidíme, jak se připravím na závod.

V čem je vaše trať jiná než pro muže?
Trošku jiný je povrch, oni měli jiné počasí. Pořadatelé sice dělali co mohli, ale nahoře jsou takové jako kuličky sněhu, nekompaktní. Dole to prolévali, takže jsou tam ledové plotny. Je to takové zvláštní, ale myslím, že daleko hůř to vypadalo na prohlídce trati, než potom při jízdě. Věřím, že to tady do závodu ještě vylepší.

Co musíte ještě zlepšit do závodu?
Těch pasážích tam bude víc. Já bych vám spočítala, kolik jsem dneska udělala chyb. A jenom za sebe, to do toho ještě nezačali mluvit Bankovi. (na dlouho se odmlčí) Tak sedm osm chyb. Budu doufat, že se většinu podaří opravit.

Ale i s těmi osmi chybami jste skončila pátá. To je příjemné, ne?
Všechny holky dělají chyby, je to trénink, každý si to zkouší. Spousta holek nejede na sto procent. To nikdy nedělám, já jedu vždycky úplně na krev. Ale samozřejmě, i když ten kopec všichni známe, je třeba si to vyzkoušet, pořešit linii, zjistit, jak to vynáší…

Kam byste tento kopec zařadila obtížností v SP?
Nevím. Spousta lidí říká, že je to takový Kitzbühel pro holky. Že je to nejtěžší kopec, co holky jezdí. Já to zas tak úplně nevidím. Jela jsem tu první svěťák, takže o něm už něco vím. Připadá mi takový přátelský. Ale samozřejmě je těžký, hodně technický. Je tam spousta míst, která jsou náročná. Ale nepřipadá mi jako nepřátelský nebo nebezpečný.

Pomohl vám zrušený čtvrteční trénink k odpočinku?
Odpočinek sice byl, ale přesun z Ruska byl náročnější, než jsem čekala. V Rusku nás totiž zavřeli.

Prosím?
Můj manažer totiž popletl víza, končila nám o den dřív. U pasové kontroly nás nikam nepustili, a řešili jsme to asi sedm hodin. Celkem se proto hodilo, že jsme měli den volna navíc.

Jaká byla komunikace s ruskými úřady?
Nic moc. Já totiž neumím rusky, a i když je v Moskvě mezinárodní letiště, tak tam uměl anglicky jeden člověk. A toho ještě hodně dlouhou dobu sháněli. Takže překládal Janek, který Rusky umí. Snažil se jim vysvětlit, že nejsme nepřátelé. To bylo nejdůležitější. (smích) Bylo to nepříjemné, tou dobou bych byla kdekoliv radši.

Zpátky k lyžařské komunitě. Minimálně tento víkend tady s vámi nebude Mikaela Shiffrinová, jíž umřel otec…
Vůbec nechápu, co se stalo. Nezasáhlo to jen mě, ale celou mou rodinu. I mamka si pobrečela. Celý lyžařský svět je teď takový smutný. Všichni myslíme na Mikaelu a na celou její rodinu, protože to je něco, s čím se budou těžko vyrovnávat.

Znala jste Jeffa Shiffrina osobně?
Jen z nemocnice, a i přes to si po operaci našel mou adresu a popovídali jsme si, jak se mi daří a jak se cítím po anestezii. Už jenom tyhle maličkosti mi napovídají, že to byl úžasný chlap a člověk. Bude to strašně těžké, aby se s tím vyrovnali.