Titul z mistrovství světa vám ve sbírce chyběl. Jaké bylo čekání, než na něj dosáhnete?

Hodně frustrující. Celé roky jsem nevěděla, co mám se sebou dělat. (rozesmála se na celé kolo) Ne, tak to nebylo. Mezitím jsem vyhrála olympiádu.

Zřejmě na vás v Solitude tlak v tomto směru nijak nepůsobil.

Přišlo mi to jako normální svěťák, před dvěma roky jsme ho tam jely. Fakt mi to připadalo, jako bych jen vyhrála další závod. Chtěla jsem být první, ale nevnímala jsem to přímo tak, že se jedná o mistrovství světa.

V celém průběhu šampionátu jste nenašla přemožitelku. Překvapilo vás, že to šlo tak snadno?

Pár závodů se mi už takhle povedlo. Někdy to sedne, ale jako jednoduché to nehodnotím. Třeba ve čtvrtfinále a v semifinále se mi nepovedly starty a musela jsem zabojovat.

Dá se tento šampionát srovnat se snahou obhájit olympijské zlato?

To dost dobře nejde. Získat zlatou olympijskou medaili bylo nepoměrně těžší. Teď to proběhlo v klidu a pohodě. Ani trať nebyla tak náročná jako loni na olympiádě.

Na finále jste se ozdobila zlatým knírkem, jednalo se o předvídavost?

Měli jsme k dispozici jen tři barvy: černou, bílou a zlatou. Rozhodli jsme se pro zlatou a zlato jsme chtěli. (smála se) Není to úplně v mé režii, trenéři mi vždycky něco namalujou.

Už jste získala prakticky všechny možné pocty, nebudete mít problém získat další motivaci?

Náš sport není jen o medailích. Ježdění mě baví bez ohledu na výsledky. Jde o zážitky a momenty. Budu jezdit tak dlouho, dokud mě to bude naplňovat a nebude mi vadit cestovat z jednoho konce světa na druhý. Koneckonců, já ani pořádně nevím, kde ty medaile mám…

Jak jste při vyhlášení ocenila zpívanou hymnu?

Dívala jsem se na záznam a vypadalo to, že to zpívám já. To mě potěšilo. (smála se) Překvapilo mě to, zažila jsem to poprvé. Aspoň jsem se slovy nikam nespěchala. Jindy jsem bývala se zpěvem trochu napřed.

Co jste zažívala po zlatém závodě?

Spoustu lidí mi gratulovalo. Bavila jsem se o tom s bronzovou Majolkou (olympijská vítězka z Pchjongčchangu Michela Moioliová) a ještě večer mi napsala, že není nikdo, kdo by si výhru víc zasloužil. To bylo hodně hezký. Líbil se mi celý den, byla tam skvělá atmosféra.

Měla jste čas reagovat na blahopřejné vzkazy z domova?

Z domova mi nic nepřišlo. (říkala naoko zklamaně) Ne, přišly stovky gratulací, na většinu budu teprve odpovídat. Mamka mi poslala video, jak doma slavili. Vzpomněla jsem si na paní Čáslavskou. Říkala jsem si, že by mi taky určitě napsala.

Našel se prostor na nějakou oslavičku?

Jo, dala jsem si jedno malý pivo a šla spát. Byla jsem hrozně unavená. Nejen ze závodů, ale i z nezvyklé nadmořské výšky.