Počítal jste, že se v Liberci můžete umístit na stupních vítězů?
Od září, kdy jsem skončil v práci, jsem absolvoval pár soustředění s trenérem Dominikem Durčem. Trénovali jsme v Innsbrucku a ve Stamsu, a to už jsem věděl, že jsem na tom dobře. Před Libercem jsme měl obavy jen z psychiky. Měl jsem docela dost naloženo, vlastně jsem musel vyhrát, aby se se mnou na zimu počítalo, protože nemám statut reprezentanta.

Čím jste se odreagovával, abyste na důležitý závod nemusel stále myslet?
Na University of New York in Prague studuju psychologii, takže to mě trochu rozptylovalo. Pomohl mi i osvědčený tým psychologů z týmu Direct AHhead Sport, ale tlak ke sportu patří. Za dosavadní kariéru jsem poznal, jaké to je pracovat pod tlakem. Nejsem nejmladší a musím podávat výkony, aby se se mnou počítalo. Po závodě se mi dost ulevilo. Už po prvním kole, kdy jsem skočil daleko, jsem se zklidnil a potvrdil si, že jsem na správné cestě.

Vasja Bajc
Každý má šanci přijít a ukázat se, říká trenér českých skokanů na lyžích Bajc

Jak říkáte, kráčíte kariérou vlastní cestou. Jaké máte vztahy s vedením skokanského úseku?
S předsedou Jakubem Jandou a místopředsedou Janem Baierem jsme zůstali v kontaktu a komunikace probíhala i po mém rozhodnutí se oddělit od reprezentačního týmu. Zkraje týdne jsme měli schůzku. První světový pohár ve Wisle, který se koná první listopadový víkend, jsme se rozhodli vynechat, abych měl ještě měsíc na doladění formy. Objevit bych se měl na druhém dílu seriálu v Kuusamu.

Mluvil jste i s reprezentačním trenérem Vajsou Bajcem?
Jsme také v kontaktu. Myslím, že obě strany - jak já, tak i reprezentace - si máme co nabídnout. Nejsme skokanská velmoc a všichni musíme táhnout za jeden provaz. Pohybujeme se ve sportovním prostředí, určité konflikty se vyskytují, ale i když trénuji v jiném týmu, určitě si nebudeme dělat naschvály. Všichni víme, co chceme, a co proto musíme udělat. Na druhou stranu - je mi už šestadvacet a na mezinárodní úrovni jsem zatím nepředvedl nic světoborného. Ani sobotní výkon z mistrovství republiky by na elitní třicítku ve světového poháru nejspíš nestačil.

Kryštof Krýzl
„Francouz“ Krýzl zavrhnul konec kariéry. Chci to ještě zkusit, říká

Po nepříliš vydařeném vystoupení na ZOH v Pekingu jste začal pracovat. Čím jste se zabýval?
Po olympiádě mě napadaly myšlenky, jestli to nemám zabalit, protože se mi to v Číně vůbec nepovedlo. Bylo to dost těžký období, ale nakonec jsem šel do práce, abych mohl zase skákat. Musel jsem si vydělat na nadcházející sezonu. Skokanský materiál stojí dost peněz. V práci mi vycházeli vstříc a většinu ze šesti měsíců jsem strávil v kanclu. Měl jsem pocit, že mi kolegové fandí, načerpal jsem tam spoustu energie.

Jak na tom momentálně jste, když jste přestal pracovat?
Díky půlročnímu zaměstnání jsem si přes léto našetřil, abych mohl v zimě sportovat. Jinak dál chodím do školy, ale žádné příjmy nemám.

Váš táta byl slavným skokanem. Pomáhá vám s něčím ve vaší kariéře?
Táta je psychicky odolný člověk a v tom směru jsem snad trochu po něm. Oba jsme ambiciózní a vždycky si od něj nechám poradit.