Vyrůstala v Krkonošském podhůří. Už ve čtyřech letech se postavila na lyže. Zkusila i atletiku, ale nazasněžené vrcholky hor se stejně vrátila. Jen sjezdovky vyměnila za běžky.

„Velkou zimu snáším špatně, ale běžky bych za nic na světě nevyměnila, je to srdcovka,“ říká v rozhovoru pro Deník česká reprezentantka v běhu na lyžích Kateřina Janatová, která se v Davosu chystá na další díl Světového poháru.

Třiadvacetiletá rodačkaz Jilemnice letos v lednu šokovala třináctým místem ve Svěťáku. Na mistrovství světa do 23 let pak byl pátá. „Až letos se pozná, jestli loňská sezona byla zlomová. Po prodělané angíně a pak i koronaviru je ale těžké říct, čeho jsem schopná.“

Česká lyžařka Ester Ledecká v superobřím slalomu Světového poháru v La Thuile
Ledecká má nového kouče. Dřív vedl Svindala, teď pomůže české "obojživelnici"

Máte za sebou první tři závody sezony v Ruce. Na úvod Světového poháru jste získala jediný bodík. Čekala jste víc?
Přiznám se, že nečekala. Ač se ten výsledek může zdát neakceptovatelný, tak já mám z každého bodu na distanci radost. To, že jsem zajela pár závodů, ze mě ještě nedělá distančního závodníka. Klasika v Ruce je navíc velmi těžká a nám se bohužel lyže na stoupání moc nepovedly.

Na čem musíte zapracovat?
Vždycky se dá něco zlepšit a nelze soudit jen na základě jednoho závodu. Z minulé sezony ale vím, že klíč k lepším výsledkům je taktika na sprinterské trati.

Pro nadcházející závody v Evropě se odhlásila celá skadinávská špička kvůli obavám z nakažení koronavirem. Berete to jako šanci na lepší umístění?

Spíš mě mrzí, že všichni ostatní na sever přijeli, ale oni do střední Evropy nepřijedou. Akceptuji jejich rozhodnutí, ale pro mě to nic nemění. Vždy se snažím podat co nejlepší výsledek a překonat sama sebe, pokud to bude výsledek o pár příček vpřed, stěžovat si rozhodně nebudu (úsměv).

K jakému vrcholu této zvláštní sezony se nejvíce upínáte?
Sprint skate v Drážďanech před Vánocemi a team sprint na mistrovství světa v Oberstdorfu, které se uskuteční na přelomu února a března.

Letošní sezona je kvůli covidu hodně specifická. Jak jste se na ni připravovala?
Úplně stejně jako na tu předešlou, jen s tou výjimkou, že jsem si sama prodělala koronavir, což mě taky omezilo v trénování.

Kateřina Janatová.Zdroj: czech-skiandsnowboard.com

Měla jste v pauze víc času i na koníčky, nebo jste během „volna“ o to víc trénovala?
Volno jsem téměř neměla, protože trénování tato doba nijak neomezovala – obout boty a vyběhnout do hor bylo a je přístupné stále. Jeden týden jsem polevila, kdy jsem jela s přítelem k moři.

S reprezentací jste se připravovala ve Skandinávii už od listopadu, domů se podíváte se až po měsíci a půl. Je to pro vás těžké být tak dlouho mimo domov?
Ani malinko. Jsem na to zvyklá, navíc přítel je také běžec na lyžích, takže jakmile jsme se přesunuli do Davosu, tak trávíme čas spolu.

Jakou máte v reprezentaci partu? Nehrozí během takové doby ponorka?
Všichni se snažíme vzájemně respektovat, když se někdo bavit nechce nebo nemá náladu, může se zavřít na svém pokoji. Nicméně se mnou je občas těžké vyjít, takže otázka jakou máme partu, není úplně pro mě (úsměv).

Premiérový start ve Světovém poháru v kariéře jste si připsala už v osmnácti letech, ale na další závod mezi elitou jste si musela počkat téměř dva roky. Zklamalo vás, že vaše kariéra nenabrala raketový vzestup?

Nezklamalo, už jsem totiž viděla spoustu „talentů“, kteří byli dobří v osmnácti letech, ale za pár let o nich nikdo nic neslyšel. Jsem ráda, že postaršování se mě nijak zásadně netýkalo, každým rokem se zlepšuji a vím, že rezervy stále mám.

Biatlonistka Eva Kristejn Puskarčíková
V područí koronaviru. Biatlon řeší, kdo bude mimo. Rusové šli s pravdou ven

V loňské sezoně jste 13. místem dosáhla nejlepšího umístění ve Světovém poháru. Na mistrovství světa do 23 let jste skončila pátá. Byl to průlom v kariéře?
To se pozná až letos. Rozhodně mi to dodalo sebevědomí, které – jak někdo tvrdí – už zvednout nejde (úsměv). Ujistilo mě, že jdu tou správnou cestou a o to více motivovalo. A dokázala jsem si, že všechno je možné.

Teď už se od vás budou čekat samé dobré výsledky. Jak to vnímáte vy?
Ani trochu, nestavím se do pozice české jedničky ani ve sprintu. Hlavní je, co čekám sama od sebe, a ne co očekávají ostatní. Ono po prodělané angíně a pak i koronaviru je těžké říct, čeho jsem schopná.

Pocházíte z kolébky českého lyžování Jilemnice. Byly pro vás lyže první volbou při výběru sportu?
Vyrůstala jsem ve vesnici vedle, v Horní Branné a jako první jsem se věnovala sjezdovému lyžování, se kterým jsem začala jako čtyřletá. To ale bylo velice nákladné. K tomu jsem hodně běhala přespolní běhy, běžky jsem poprvé obula až v jedenácti letech.

Je běžecké lyžování náročnější než atletika?
Dle mého je běžecké lyžování těžší a náročnější například v přípravě lyží, atletika je v tomhle ohledu spravedlivější. Kromě toho bývá často velká zima, kterou já špatně snáším. Takových -16 °C už není nic příjemného.

Co tedy převážilo misky vah na stranu běžek?
Zasněžený kopce, který si pak za odměnu mohu sjet i dolů. Navíc přes léto si atletiku stále zaběhnout mohu, je to dobrý trénink a příjemná změna. Běžky bych ale za nic nevyměnila, je to moje srdcovka.