Jaké byly vaše první pocity z dodatečné medaile?

Radostné.

Dokážete si ze štafety v Soči vybavit některé momenty?

Byl to těžký závod ve vysoké nadmořské výšce, ale tratě tomu nebyly uzpůsobené. Ze začátku jsme jely kolem desátého místa, pak nás Gabča pozdvihla na medailovou příčku, já jsem se propadla a nakonec jsme dojely čtvrté. Nedovedu už odhadnout, jak daleko před námi byly soupeřky.

Zhruba 45 sekund.

Vidíte. Tenkrát nás potěšilo i čtvrté místo. Nikdo nepředpokládal, že se čtrnácti dobíjeními dojedeme na čtvrté pozici.

Sledujete výkony biatlonistek i po konci kariéry?

Viděla jsem smíšenou štafetu v Östersundu a část vytrvalostního závodu. Když jsem se večer vrátila domů, přistihla jsem se, že mám chuť se podívat na celý závod.

Který typ závodu jste jezdila nejraději?

Stíhačku. Užívala jsem si, že na trati nejsem sama, vždy jsem měla někoho před sebou, nebo se snažila někomu ujet. A pak štafety, zvlášť když jsme zatápěly nejlepším. 

Jaký jste měla recept na to mít po dojezdu na střelnici pevnou a přesnou mušku?

Důležité je brát vše automaticky. Recept žádný není, každý závodník to má jinak nastavené. Musí opakovat zásadní věci, které se dělají při tréninku, dát si pozor na manipulaci se zbraní, na příjezd na střelbu…

Sezona nezačala z českého pohledu dobře. Souhlasíte?

Asi neměli příliš optimální přípravu. A teď navíc odpadla Gabča. Budou to mít těžké. Hlavně, ať jsou všichni zdraví.

Řekněte: nestýská se vám trochu po biatlonu?

Ne, přijala jsem vše tak, jak bylo, i když to bylo těžké. Jsem ráda, že se mohu hýbat alespoň rekreačně.

Máte víc volného času?

To bych neřekla, nudit se určitě nedokážu. Když mám volno, jdu se proběhnout, nebo sednu na kolo a v létě určitě taky na motorku, nebo jdu lézt na skály. Teď v zimě se těším na lyže. Snažím se dělat od všeho něco, hlavně se hýbat.