Pražská rodačka se stala výraznou posilou tuzemských zimních sportů, navíc v odvětví, které se u nás nedá provozovat. Na příbuzné saně a boby totiž nemáme dráhu.

Když byl Aničce rok, odešli s maminkou za německým tátou, ale česky se naučila dobře. Původně chodila na gymnastiku, ale se skeletonem začala po přestěhování do Berchtesgadenu. „Trenéři mi řekli, že na saně je ve čtrnácti už pozdě a na boby zase ještě moc brzo. Tak jsem si vybrala skeleton,“ vypráví dvaadvacetiletá dívka.

ROZHODLY ČESKÉ KOŘENY

Vypracovala se do špičky, stala se juniorskou mistryní světa, ale nechtěla se dál otloukat v těžké konkurenci německých jezdkyň. Za šesté místo z korejských her ji nikdo nechválil, spíš vnímala názor ve smyslu „ještě že to nebylo horší“.

Proto se rozhodla pro změnu. „Měla jsem několik nabídek, ale jelikož mám české kořeny a zároveň vedle německého i české občanství, bylo Česko první volbou. Máma z toho měla velikou radost,“ říká členka pražského Olympu.

Zatím žije v německém Königssee, kde také trénuje, ale po skončení sezony má přesídlit do Česka. Už si zařídila občanský průkaz, v němž má napsáno Fernstädtová. „Vyslovit takhle příjmení je pro mě nezvyklé, ale v rodném listu ho mám taky. Nicméně jsem za svůj život neslyšela nikoho, kdo by mi tak říkal. Ale zvykám si,“ směje se hnědovláska.

Přestup si také vyžádal jednu „oběť“. Anička zatím nemůže jezdit elitní Světový pohár. Každá země si musí vyjet kvótu, a tu Česká republika pochopitelně neměla. „Musím ji nejprve vybojovat, a proto jezdím jen Interkontinentální pohár. Do svěťáku naskočím v příští sezoně, když budu do 45. místa v žebříčku,“ pokračuje závodnice, která momentálně drží pozici na konci druhé desítky.

Podmínky si pochvaluje, i když přiznává, že se o ně musí víc starat, než byla zvyklá v Německu.

„Všechno nedostanu jako dřív, ale je pravda, že tenhle sport tady lidé neznají. Ale nemohu si stěžovat, skeleton jsem na sezonu dostala od českého svazu. Řeším, organizuju, ale jinak je to podobné jako v Německu. Navíc mi nový manažer bude pomáhat se sponzory,“ porovnává situaci.

PRO ČESKO CHCE VYBOJOVAT MEDAILI

A jak vnímá často neskutečně rychlé a krkolomné průjezdy ledovým korytem?

„Není to zase tak strašné, jak na první pohled vypadá. Člověk si na rychlosti zvykne. Zatím se mi nic vážného nestalo, neutrpěla jsem žádnou zlomeninu. Hodně záleží na dráze. Třeba tu v Königssee znám dobře a nebojím se. Když ale jedeme do kanadského Whistleru, mám respekt. Dráha je tam hodně rychlá, ale strach do sportu nepatří. To se pak nedá závodit,“ přemítá.

Po Novém roce čekají Aničku Fernstädtovou špičkové akce. „Pojedu na tři šampionáty, největší šanci mám na juniorském, kde budu obhajovat titul. Medaili chci určitě přivést,“ plánuje a přiznává, že už myslí i na příští olympiádu.

„Rok 2022 není zase tak moc daleko, chci se dobře připravit, kvalifikovat se a pak se nechám překvapit,“ dodává s úsměvem.