Po zásluze byla proto vyhlášena Biatlonistkou roku. Potřetí za sebou. „Ocenění ale patří všem okolo mě. Především bych chtěla zmínit trenéra Egila Gjellanda a poděkovat mu za to,“ uvedla Davidová po převzetí modré broušené vázy.
Máte za sebou úspěšnou sezonu se třemi vrcholy. Vybojovala jste tituly mistryně světa v Pokljuce a v Novém Městě na Moravě, zvládla jste i státnice na ČZU. Coz toho bolelo nejvíce?
To se nedá srovnávat. Bolelo všechno, každé ale jinak. Jsem ohromně ráda, že jsem to zvládla a že jsem si školu nemusela prodlužovat. I když mi ČZU vycházela všemožně vstříc.

Nyní jste na prahu sezony nové. Jaká byla příprava?
Myslím, že byla stejná jako v minulosti. Žádné velké odlišnosti či změny tam nebyly.
Změnou bylo třeba soustředění v Livignu.
To ano, destinaci jsme měli novou. Za mě je to fajn jet někam, kde jsme, nebo alespoň minimálně já, nikdy nebyli. To bylo super.
Co konkrétně se vám líbilo?
Mně se líbí všechny hory. Takže kamkoliv jedeme, je tam krásně. My jsme tam navíc měli opravdu nádherné počasí. Biatlonové podmínky sice nebyly úplně ideální, ale zase nám to vynahrazovaly krásné dlouhé běhy. To se tam dalo dělat pořád.
Psaní diplomky
Jaký byl váš nejdelší běh v horách?
Běháme tak zhruba tři hodiny. Ale ono to běhání v horách není nic moc. Zdoláváte velké převýšení, takže nějaké rekordy v počtu kilometrů tam neděláme.
V minulosti jste čas mezi tréninky, závody a přesuny vyplňovala studiem. Čím se budete zabývat nyní?
Psaním diplomky. (smích) Takže v podstatě se toho pro mě moc nezměnilo.
Prozradíte, o čem bude?
Dokončuji obor výchovy zvířat. Moje práce se bude konkrétně týkat výživy koní.

Dovedete si představit, jaké jiné rozptýlení byste volila, kdybyste nestudovala?
Ten moment asi někdy přijde, nechci být věčný student. (usmívá se) Ale musím přiznat, že mi škola už také trošku chybí. I to učení. Sice teď píšu diplomku, ale není to takové, že bych se musela něco učit.
Na závěr přípravy jste absolvovala kontrolní závody v Norsku se špičkovými týmy. Jak vidíte soupeřky?
To se ještě nedá říct. Z těch elitních závodnic, které ve Světovém poháru zůstaly, budou vepředu všechny. Nedivila bych se ani, kdyby vylétly i nějaké nové soupeřky.
Olympijský vrchol
Co vám úvodní závody v Sjusjøenu, kde jste skončila šestá ve sprintu a osmá v hromadném závodě, naznačily o formě?
Cítím se normálně jako každý rok. Já to na sobě nepoznám a čísla ode mě taky neuslyšíte.
Jak prožíváte současnou dobu před prvními ostrými závody sezony?
Jsem pokaždé trošku nervózní, protože člověk přesně neví, jak na tom bude. Na druhou stranu už nějaký rok to očekávání prvních závodů zažívám, takže to snáším o něco lépe.

Ve Světovém poháru už by vás nic překvapit ani nemělo. Co olympijské tratě v Pekingu? Tam nikdo, možná kromě domácích závodníků, nestartoval. Nebude to pro vás hendikep?
Nemyslím si. Já jsem nikdy nebyla ani na trati pro minulou olympiádu v Pchjongčchangu. Nemyslím si, že to je velký problém. Navíc je to pro všechny stejné.
Budete brát závody Světového poháru především jako přípravu na starty v Číně?
Olympijské hry jsou samozřejmě vrchol sezony. Rozhodně si ale nemyslím, že bychom směřovali celou formu jen k nim. Ráda bych podávala stabilní výkonyv průběhu celé sezony.